Božím záměrem původně bylo přivést na svět lidi z jediného člověka. To proto, aby lidské pokolení bylo sdruženo nejen podobnou přirozeností, ale aby bylo též spjato poutem míru ve svornou jednotu také na základě pokrevenství. Ten rod by neumíral, pokud by si dva první lidé (jeden byl stvořen z ničeho a ona z něho a spáchali velký hřích) nevysloužili smrtelnost svou neposlušností. Jejich lidská přirozenost se změnila k horšímu a přenášela vazbu hříchu a nutnost smrti i na potomstvo. Moc smrti pak ovládla lidi tak, že by zasloužený trest uvrhl i druhé do nekonečné propasti smrti pokud by některé před ní nezachránila nezasloužená milost Boží.
V důsledku toho žije po světě mnoho národů, které se liší jazykem, krojem i vlastní tradicí i mravy. Ale přece vznikly dva druhy lidského společenství, které můžeme (podle našich Písem) nazvat dvěma obcemi: jedni (jedna z obcí) chtějí žít podle těla, druzí (druhá z obcí) chtějí žít podle ducha.
Co znamená žít podle těla a co podle ducha podle řeckých filozofů
Sv. Augustin upozorňuje, že lidé, kteří čtou povrchně svatá Písma si myslí, že podle těla žijí epikurejci, kteří věčné dobro spatřují v tělesné rozkoši a pak i jiní, kteří došli k názoru, že tělesné dobro je nejvyšším lidským dobrem a pak celý dav lidí, kteří se nenamáhají filozofovat. Nedrží se žádné zásady, ale propadají chtíči, neumějí se těšit z ničeho jiného než z rozkoší vnímané tělesnými smysly. Naopak, že stoikové, kteří objevili nejvyšší dobro v duši, žijí podle ducha, protože ani lidská duše není ničím jiným než duše.
Ale podle znění Písma (lidská přirozenost) …
Sv. Augustin upozorňuje, že podle těla žijí jedni a druzí. Proč si to myslí? Vysvětluje: tělo není jen pozemským tělem smrtelného živočicha (k tomu: 1 Kor. 15,39). Tělem se nazývá i lidská přirozenost, upozorňující na část místo celku (k tomu: Řím. 3,20). Co jiné tím Písmo myslí, že každého člověka? A pak upozorňuje jasněji a zřetelněji? „Zákonem není ospravedlněn nikdo“ (Gal. 3,11). A v listě ke Galatským pak pokračuje: „ Vědouce, že člověk není ospravedlněn ze skutků zákona.“ (Gal, 2,16).
O lidské přirozenosti Kristově
Podle toho, pokračuje sv. Augustin, rozumíme těmto slovům: „A Slovo tělem učiněno jest“ (Jan 1,14), tj. člověkem. V této souvislosti naráží na ty, kteří hlásali, že Kristu chyběla lidská přirozenost. Jako se pod celkem myslí část tam, kde čteme v evangeliu slova Marie Magdaleny: „Vzali Pána mého a nevím, kam ho položili.“ (Jan 20,13), i když mluvila právě o Kristově těle, pohřbeném v hrobce, o němž si myslela (protože našla prázdný hrob), že bylo odneseno.
Co znamená žít podle těla podle Písma?
Sv. Augustin rozlišuje: je sice zlé žít podle těla, ale sama lidská přirozenost těla zlá není“ a doporučuje se vrátit k epištole sv. Pavla ke Galatským, kde je psáno: „ Zjevny jsou pak skutky těla: jsou to smilství, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, řevnivosti, nevole, různice, sektářství, závist, opilství, obžerství apod., o těch vám předpovídám, jak jsem již předpověděl, že kdo takové věci dělají, království Božího neobdrží.“ (Gal. 5 19, nn). Sv. Augustin se dále zamýšlí nad tímto místem apoštolova listu a shledává, že je třeba zvážit, co znamená žít podle těla, protože mezi skutky těla, které apoštol nazval zjevnými a které odsoudil, nejsou zahrnuty jen ty, které se týkají jen tělesné rozkoše, ale které se projevují neřesti ducha a nesouvisejí s tělesnou rozkoší (jako například nepřátelství, sváry a závist).
Sv. Augustin se zamýšlí nad záměrem slov apoštola Pavla, proč tělu přiřknul neřesti, které přináleží vůli, mysli. „Proč učitel pohanů,“ ptá se Augustin, ve víře a v pravdě nazývá všechny věci, i jiné jim podobné, skutky těla, ne-li proto, že slovní figurou jen označuje celek části, myslí pod jménem „tělo“ právě člověka?“
.
,
Žádné komentáře:
Okomentovat