V návaznosti na
Středověké dějiny Litvy je vhodné zmínit význam Jagellonců v Čechách a a
také se stručně zmínit o době, které se říká doba jagellonská. Naštěstí toto
téma provází velmi zajímavá historická literatura, takže toto malé pojednání
může být inspirací pro ty, kteří pro jagellonskou dobu zahoří.
Jagello
z Geminidů
V druhé polovině
14. století se šlechtic jménem Jogaila,
pocházející z litevského rodu Geminidů oženil s Hedvikou z Anjou,
uherskou princeznou a dědičkou polského trůnu. Dynastie Anjounovců ovládala od
roku 1342 Uhry a Chorvatsko. Když se otec Hedviky, Ludvík I.
Veliký oženil s princeznou Alžbětou, sestrou zesnulého krále Kazimíra
III. Velikého, rozšířil své dominium o polskou korunu. Jogaila vládl pod
jménem Vladislav …
Docela
smutná manželská bilance
První manželství mu
přineslo korunu, ale ne následníka. Hedvika brzy zemřela. Tak se Vladislav
oženil podruhé s vnučkou posledního polského Piastovce Kazimíra III., Velikého,
ale ani z tohoto sňatku nevzešel očekávaný syn. A tak se oženil potřetí, s ženou
neurozeného původu Alžbětou
Granowskou, ale opět se syna nedočkal, až mladá Sofie přivedla na
svět tři syny.
Synové
Vladislava Jagellonského
Vladislav se nyní musel
postarat o nástupnictví svých synů, ale stalo se neštěstí. Jeho prvorozený syn
byl roku 1434, jako desetiletý chlapec korunován polským králem, a navíc díky
krakovskému biskupovi, který byl současně i královským poručníkem a jmenoval se
Zbigniew Olésnicki se stal králem uherským. Jenže dne 10. listopadu padl v bitvě
u Varny, když bojoval s Turky. Kazimír IV. Jagellonský usedl na uprázdněný
trůn po svém bratrovi a stal se důležitou postavou nejen pro Polské království,
ale také pro království České. Oženil se s Alžbětou Habsburskou, která
byla dcerou Albrechta II. Habsburského, sestrou Ladislava Pohrobka, vládnoucího
v letech 1453-1457. Desetiletému Kazimírovi byla sice části českých stavů
nabídnuta česká koruna, ale jeho královský poručník Zbigniew
Olésnicki byl proti husitům zaujatý a tak se českým králem stal právě tchán
Kazimíra, Albrecht
II. Habsburský. zeť zesnulého Zikmunda Lucemburského.
Kritická
doba pro Jagellonce
V druhé polovině
16. století byla pro Jagellonce kritická doba. Velikou nadějí pro rod byl Ludvík-Dítě,
který byl korunován Uhrách. Jeho velkým úkolem bylo ochránit hranice proti
Turkům. V létě roku 1526 zemřel v bitvě u Moháče
a Jagellonci ztrácí najednou korunu českou a uherskou. Posledním mužem, který nesl
dokaz velkého rodu byl Zikmund II August
(1520-1572).
SLOŽITÁ
DOBA PŘINÁŠÍ SLOŽITÉ KOMPLIKACE
Vraťme
se však k Vladislavu Jagellonskému
Papežská
korespondence
Z Čech do Říma a z Říma
do Čech putovala korespondence. Řím zasílal panovníkovi do Čech apely
„kacířskému králi“. Ještě jedna věc, která mezi papežem a Vladislavem
Jagellonským ležela jak tíživý balvan. Vladislav potřeboval papežskou přízeň
ohledně své problematické sňatkové politice.
Král
„kacířů“
Vladislav Jagellonský
vyvíjel velkou snahu se smířit s papežem. Konečně, tak činili i jeho
předchůdci. Ono to bylo tak, že papež hleděl na Čechy jako na zemi kacířů a tím
pádem neměla ani žádný panovník v české zemi tu nejlepší pověst. Příčinou bylo,
že si papež dovozoval z celé situace, že panovník nejeví velký zájem o
nějaký radikálnější zásah proti kališníkům.
Jednota
bratrská a „pikartování“
V jagellonské době
se začíná profilovat Jednota bratrská
jako významný stoupenec reformace, která se nejen ohrazuje proti římské církvi,
ale také proti katolíkům. Říkalo se jim „Pikarti“ a tvořili jeden
významný věroučný proud, odmítající papežský úřad a současně mají svůj vlastní
výklad Bible. Až do poloviny 16. století byla významným představitelem
radikální reformace, když to byla
menšinová skupina. V Čechách se pro pronásledování členů Jednoty bratrské
našel jeden zajímavý pojem – „pikartování“. Nebylo to nic jiného, než
pronásledování příslušníků Jednoty bratrské, a tato aktivita se stala, tak
nějak, součástí městského veřejného života. Do sítí spadli i pouze podezřelí,
domnělí, neprávem označení lidé, kteří neměli s Jednotou bratrskou nic
společného.
JAGELLONSKÁ
SPOLEČNOST
Proč
nabyla jagellonská společnost takový svéráz
Otázky víry nebyly
stále dořešená. Ale to už nebylo středobodem zájmu, jako dřív. Nyní jsou jiné
priority, které se týkají soukromých zájmů a stavy ovládají zákonodárství, moc
výkonnou a soudní. Co to znamená pro postavení panovníka, je nabíledni: stavy
se stávají silným vládním orgánem, nikoliv poradním orgánem panovníka, jako
tomu bylo dříve, ale jsou iniciátory dění v zemi.
Učení
o trojím lidu v reálu
Feudální systém pozdně
středověké společnosti měl svůj důvod a udržel se po celý středověk, ještě v novověku
přetrvával. Vycházel totiž ze středověkého křesťanského učení o trojím lidu,
což byl řád tehdejšího společenského uspořádání. Ale současně znamenal i
duchovní význam. Hluboké filozoficko-teologické myšlenky učinily i středověkou
společenskou hierarchii rigidní, jak se nakonec můžeme z dějin přesvědčit.
A tak, sociální postavení, které vzešlo ze vztahu jednotlivce k vlastnictví
půdy a politickému vlivu určuje nepřehlédnutelným způsobe, podobu jagellonského
státu.
Husitské
rezonance
Pro českou stavovskou
politiku jsou výsledky husitské patrné, ale tyto výsledky hlavně rezonovaly
mezi preláty. Ovšem, je nutné, pro pochopení celé problematiky vzít na vědomí,
že víra byla součástí každodenního života a to bez ohledu, do jaké sociální vrstvy
ten který jedinec náležel. Z toho plyne i podmínka náboženské
příslušnosti.
Bezvěrci
Bezvěrci byli vyvrženi
mimo obec. Kdo byli vlastně, podle pojetí, „bezvěrci“? Ti, kteří se nehlásili
ke Kristovu učení. I v době předchozí se vyrojilo velké množství různých
sekt. Příslušníci těchto sekt, ale i židé byli ze společnosti vyloučeni.
Pokračování
christianizace
Dalším takovým
charakteristickým rysem jagellonské doby je proces christianizace, který nebyl
ukončen, zvláště u venkovského lidu, který byl negramotný, a které znalo pouze
část věrouky, a to ještě z doslechu. To ovšem bylo také zapříčiněno úrovní
vzdělaností kněží, kteří kázali v latině a lidé jim nerozuměli. A tak se
setkáváme, i v literatuře, se skutečností, že náboženství pro venkovské
lidi znamenalo spíše porozuměním gestům a rituálům. A ve spojení s pohanstvím
ještě se lid zabýval magií a pověrami, což bylo ještě dědictvím z pohanských
dob. V české klasické literatuře se můžeme s tendováním k pohanství
často setkat.
Kališníci
a Basilejská
kompaktáta
K utrakvismu se
hlásila především nižší šlechta: rytíři, zemané, panoši i erbovníci. U vyšší
šlechty bylo kališníků poskrovnu. Zatímco v Čechách byla většina
královských měst kališnická, včetně měšťanů, na Moravě byla velká města
katolická, ale v menších městech si kališníci podrželi svůj vliv.
Platformou kališníků byla však obě města pražská a Universita.
Jagellonská doba
zažívala časté hádky i názorové různice i prosazování jednotných zájmů za účelem
potlačování odlišných názorů. Velký význam si podržela basilejská kompaktáta,
která vzešla z basilejského koncilu a právě kolem nich se vířily neshody
uvnitř kališnické obce. Totiž, radikální katolíci usilovali o to, aby kompaktáta
byla stvrzena papežskou stolicí, a do doby jejich stvrzení se dohadovali, jak
je ještě pozměnit a vylepšit.
A
v prostorách Karlovy koleje …
V roce 1478 se radikální kališníci sešli
b prostorách Karlovy koleje a na svatováclavském sněmu v roce 1480 a pak i
roku 1481 přenesli své požadavky. Jedním z nich bylo zavedení češtiny do
mešního jazyka.
V jagellonských
Čechách dochází k náboženskému úpadku
Během událostí v letech
1438 – 1484 se náboženská otázka vyostřovala a rozdmýchávala se nesnášenlivost
ve společnosti, ale u běžných obyvatel se tato situace neodráží. Dochází k náboženskému
úpadku? Někteří tvrdí, že ano. Ačkoliv ze strany radikálních utrakvistů bylo s králem
Vladislavem několikrát jednáno, problém uznání kompaktát zůstal nevyřešení a
dokonce ho nevyřešil ani král Ferdinand I. v druhé polovině 16. století.
Žádné komentáře:
Okomentovat