Vítězství katolíků a
nenávist k protestantům
Když byl král Ferdinand byl přijat a korunován
za českého krále, katolíci se zbavili největší starosti, a tak se otevřela
další kapitola pro tuto vážnou a pohnutou dobu. Hlavní slovo měl Pavel Michna,
sekretář zemské kanceláře, člověk, kterého protestanti velmi nenáviděli. Michna
se vyjádřil, že nyní budou defensoři pohnáni před soud. Jakmile se Ferdinand
ujme vlády, Praha dostane stálou vojenskou posádku a za půl roku prý všichni
měšťané musí být pod jednou, protože podle usnesení rodu rakouského žádná jiná
víra nebude v jeho zemích trpěna.
Podobně mluvil Jakub Hořický z Tepence, hejtman mělnického královského
panství. Ten zase tvrdil, že Ferdinand nebude povinen dodržet Čechům přísahu,
jako ji nedržel dědickým zemím. Nejvyšší mincmistr, Vilém z Vřesovic, neustále
roztrušoval, jakými pokuty budou defensoři potrestáni: Thurnovi, Šlikovi,
Vilémovi Staršímu z Lobkovic a Václavu Budovcovi z Budova „budou prý
hlavy skákati dolů a „prázdných svých makovic domů neponesou.“ Když měl dobrou
náladu, tak naděloval milost hraběti Thurnovi, i Vilémovi z Lobkovic,
avšak Šlik a Budovec katu prý neujdou.
Dále mluvil, že „statky některých se dostanou do jiných rukou“. Ale i nejvyšší
purkrabí neviděl situaci nejlépe – pokoj a pořádek se do země nevrátí, pokud
nebude některým sáhnuto na život. Katolíci byli přesvědčení, že nastává boj na
život a na smrt. Protestanti se nad takovými řečmi pozastavovali. Začali se čím
dál více zabývat myšlenkou, že budou přinuceni sáhnout k nejkrajnějším prostředkům,
aby se proti katolíkům obhájili.
Co bylo hlásáno slovy …
Co bylo hlásáno slovy, potvrzovalo se i
skutky. Pronásledování a utlačování protestantů začalo pronásledováním protestantských
poddaných na královských statcích. 12. září 1617 bylo v Krumlově vypovězeno
z města 12 měšťanů, kteří byli považováni za vůdce ostatních protestantů.
Co se dělo ve městech královských, to bylo také realitou v sousedních zemích
koruny české. Ale aby byla zjednána nadvláda v královských městech a aby
mohl panovník nad městy vykonávat větší moc, byla dne 4. listopadu dána
rychtářům královským v pražských městech zvláštní instrukce, kterou se
samospráva obcí velice omezovala, takže byly vydány na milost a nemilost
královských rychtářů. Rychtáři ve městech pražských měli napříště zasedat mezi
konšely. Purkmistři a primasové s nimi měli jednat o veřejných věcech.
Královská instrukce směřovala sice do pražských měst, ale byla to otázka času,
kdy bude rozšířena do všech královských měst.
Cenzura
Dne 11. prosince 1617 byl českou kanceláří
vydán Pražanům dekret, že knihtiskaři nesmí tisknout a vydávat nové knihy,
písničky nebo noviny dříve, dokud nebudou povoleny kanceláří místodržících.
Defensoři se scházejí k sjezdu …
K rukám defensorů docházely stížnosti
na velký útlak protestantů ze strany katolíků, a tak se dne 8. března shromáždili
o 8 hodině ranní poslové z krajů a někteří protestanští úředníci ve velké
síni Karlovy koleje. Defensoři po dvou poradách uznali za vhodné, aby
postoupili místodržícím spis o pronásledování a utiskování protestantů a pokud
by to nepomohlo, pak se obrátí na krále Matyáše. Jednání se odehrávalo v malém
sále a bylo zahájeno zprávou Viléma Staršího Lobkovic a začalo se s tím pro se
nedostavil defensor Martin Früwein z Podolí a M. Valentin Kochan z Prachové,
ačkoliv byli dvakrát upozorněni. Stavové se usnesli, že jmenovaným defensorům
se dostane zastání a toto usnesení bylo také ihned ohlášeno po deputaci tří
osob: Freuweinovi, Kochanovi a Václavu Marglovi ze Sobíšku, [1], který také z těchto důvodů
nevykonával svůj defensorský úřad.
Druhý protestanský sjezd
Blížil se termín, kdy měl podruhé zasedat protestantský
sjezd. Císař Matyáš a katolíci se ho snažili jak po dobrém, tak i po zlém
překazit a defensory odvrátit od jeho svolání. I navzdory všem překážkám se sjezd
konal ve velké síni Karlovy koleje, kam se odebrali všichni defensoři a stavovští
poslanci. Dne 16. května bylo doručeno císařovo psaní. Císař oznamoval, že trvá
na tom, aby byl sjezd odložen a že to činí pro jejich dobré a že to nemá býti
na újmu jejich svobod a majestátu i jejich privilegií. Vedle toho měli
místodržící poslance napomenout, aby zůstali na tom, k čemu mají právo,
aby se cizích věcí neujímali a nezadávali příčinu k nedorozuměním.
Stavové vyslechli obsah psaní, aniž se
k němu vyjádřili. Po přečtení pan
Vilém starší z Lobkovic oznámil, že stavové pod obojí žádají, aby jim bylo
psaní císaře zapůjčeno. Chtějí trochu
poodstoupit a pak se vrátit do kanceláře. Slavata poznamenává, že v české kanceláři
byli nejen defensoři a stavovští poslanci, ale i jiné osoby podobojí. Uvádí zejména
Thurna, Collonu z Felsu, Prokopa Dvořeckého z Olbramovic, Bohuchvala
Berku z Dubé a z Lipého, Václava Viléma z Roupova, Pavla a Jana
Litvína z Říčan. Petra ze Švamberku, Václava Budovce z Budova a Fridricha
z Bílé. Václav Mergle ze Sobíšku se
na sjezd opět nedostavil. Ti všichni měli právo z moci svého úřadu docházet
na sjezdy, které byly svolávány defensory.
Místodržící nezaváhali
Zapůjčili císařovo psaní. Protestanté se
shromáždili venku do kruhu a vyšetřovali, zda bylo saní napsáno v Praze nebo
ve Vídni a zda je Matyášův podpis pod textem pravý. Nejspíše došli k názoru,
že je vše v pořádku. Po chvíli pospali do kanceláře šest osob, které
žádaly v zastoupení pána z Lobkovic, aby jim byl vydán hodnověrný
opis tohoto psaní. Opis jim byl ihned vydán.
Jak císaři odpovědět na jeho dopis:
Slovo má Martin Früwein
V úterý, dne 22. května se stavové
sešli v koleji okolo osmé hodiny ranní a na tuto schůzku se dostavili i
defensoři Martin Früwein a M. Valentin Kochan. A slovo měl defensor Martin Früwein.
Omlouval sebe a Kochana, že hned včera nepřišli, protože jim purkmistři vyhrožovali
a pak doložil, že je připraven přednášet návrhy defensorů. Pokud mu chce
shromáždění pomoci, kdyby měl utrpěti nějakou újmu či neštěstí. Všichni zdvihli
dva prsty a zvolali, že ho chtějí podpořit.
A tak začal předčítat spis, v němž byly vyloženy příčiny, pro které
byl svolán předešlý sjezd a nynější., Podle tohoto spisu bylo jasné, že porušování
náboženské svobody zahájil arcibiskup pražský a opat broumovský, když nutili
své poddané násilím a vězením, aby přistoupili ke katolickému náboženství, a
když jeden jejich kostel dali zbořit, srovnat se zemí a druhý zapečetit. Sdělovalo se v něm také, že za postižené
a žalující se přimlouvali defensoři u císaře, ale jejich prosby nic nezmohly, a
proto se stavové sjeli a podali císaři svůj prosebný list. Místo odpovědi se
dostalo defensorům pohrůžek a rozkazů, aby sjezd odložili a proti císaři se
nespolčovali. Dále bylo uvedeno, že nikdy neusilovali a neusilují o nic, co by
bylo proti císaři, že trvají jenom na sněmovním usnesení, porovnání a že nejednají
v ničem tak, co by mohlo rušit majestát. Spis končil poukazem na poslední
císařův list, doručený stavům místodržícím.
Slovo má hrabě Matyáš z Thurnu
Pan hrabě Matyáš Thurn si vzal slovo a
oznámil všem, že v minulých dnech dostal dopis z Vídně s příčným
příkazem, aby se bez prodlení vypravil k císařovu dvoru. Thurn dále řekl,
že se chtěl na rozkaz svého pána jako věrný služebník ke dvoru dostavit, ale
kvůli sjezdu cestu odližil, císaři zaslal písemnou omluvu a d dodatkem, že se
dostaví do Vídně, pokud mu stavové podobojí dají k tomu svolení. Ale prohlásil (na svou duši a svědomí), že
tedy pojede, avšak neví, zda se zase vrátí a zda se stavy zase shledá. Stavové
Thurnovi poděkovali a zdviženými prsty mu slíbili podporu. A přísahu, že budou
při něm stát a obhajovat ho jako svého předního defensora až do konce.
Bylo to přeci tak jasné – cesta k násilnému odporu
Bylo jasné, že se císař chce zbavit, a to
i násilím, hlavních osob české opozice a tyto osoby byly zase odhodlány se
postavit císaři a jeho katolickým místodržícím. Mezi prvními byl hrabě Thurn,
který císaři zjevně odepřel poslušnost, protože byl přesvědčený, že kdyby jel
do Vídně, už by se z ní nevrátil. Thurn také nabádal ostatní stavy k podobnému
odporu až do krajních mezí. A příkladem byl hrabě Thurn. Přísaha přítomných, že
chtějí při něm stát až do svého přemožení, byla totiž prvním krkem na cestě
násilného odporu.
Na čem se usneslo shromáždění?
Usnesli se na tom, aby defensoři kteří
byli s těmito věcmi nejobeznámenější, byli požádáni o dobrozdání. Přítomní
se buď vyjádří tak, že jejich návrh schválí, nebo k němu připojí dodatky. Defensoři
vyhověli návrhu a zavázali se sepsat ihned svou odpověď, aby mohla být již
příštího dne doručena císaři.
Obsazení hradních bran
V průběhu jednání došla do koleje
zpráva, že místodržící s hejtmanem hradu Divišem Černínem z Chudenic obsadili
hradní brány neobvykle silnou stráží ozbrojenou ručnicemi a halapartnami a že
někde ukrývají ozbrojený lid. A to za účelem, až stavové ponesou odpověď na
císařský list, byli vpuštěni do hradu bez ochrany a tam byli zadrženi. Hlavně
měli být zadrženi přední protestanté v čele Thurnem. Ten se postaral o
bleskové rozšíření této zprávy a všichni souhlasili, aby byla vypravena
deputace k místodržícím. Do té doby platilo, že se stavové nesměli objevit
na hradě jinak, než v obyčejném oděvu a s rapírem, nikoliv v plné
zbroji. Avšak nyní se chtěli domoci o povolení, aby se stavové směli dostavit
na hrad patřičně ozbrojení. Do deputace
byli zvolení: hrabě Šlik, Jiří Slavata, Jan Vlk, Jan Vilém Štampach, Ondřej
Klatovský z Chrudimi a Jan Veselský ze Slaného. Ti se odebrali k místodržícím,
kteří jim bez váhání svolení udělili. A pravili, "že si nikdy nemysleli a ani
myslet nechtějí na to,. Aby podnítili začátek k roztržce a rozbrojům, ale
že prý sami nastaví své statky a svá hrdla, aby se něco takového nestalo. Hejtman
pražského hradu, jehož místodržící úmyslně povolali, podal vysvětlení, "že je
stráž tak posílena kvůli procesí z kostela sv. Víta na Strahov, jak se
konečně děje každého roku o křížových dnech". Stavové se nespokojili s tímto vysvětlením
a všichni souhlasili s tím, aby se místodržícím neuvěřilo, ale aby se
táhlo okamžitě na hrad. Po Praze se strhl poplach, když se lidé ve zbrani
začali scházet před Karlovou kolejí. Všichni očekávali, že se strhne nějaká šarvátka
a že se půjde na židy, jezuity a na kláštery.
Díl 9. Defenestrace
[1]
K Václavovi Mergle ze Sobíšku poznámka viz : http://www.novanobilitas.eu/rod/jezberovsky-z-olivenbergu-tez-gessberowsky
Žádné komentáře:
Okomentovat