Katarství ve 13. století
bylo nejsilnější herezí ....
Úvod
Aktivita, která stála u
zrodu katarství, začala být patrná na Západě po roce 1140. Kolem roku 1170
Niketas, biskup radikálně dualistické církve v Konstantinopoli, přijel do
Lombardie, aby se setkala s Markem Hrobníkem. Mladá katarská misie, která
zde tehdy zasadila semínka rozporu, skončila vlastně až po té, co inkvizice katarské
církve v Itálii úplně zničila.
Poselství Nikety
Markovi a jeho přátelům bylo zcela jednoduché: církevní regule, na nichž
založili svůj status, jsou chybné. Bez správných regulí by bylo totiž consolamentum
Marka a jeho skupiny neplatné. A oni všichni by byli ztraceni. Marek vyslechl
cizince z Konstantinopole a rozhodl se přijmout regule pocházející z Dragovice
či z Drugonthioe místo svých vlastních, které pocházely z Bulharska.,
Lombardská skupina pak byla zase usmířena.
Z Itálie se Niketas a Marek vydali do Languedocku . Italské prameny
tuto cestu sice nezmiňují, ale přítomnost obou mužů je doložena v katarské
zprávě z koncilu, který byl pořádán mezi lety 1174-1176 v Saint Felix
de Caraman, v malé vesnici Lauragais. Na jihu Francie existovalo pouze
jedno biskupství, které neslo název podle města Albi ležícího poblíž Lombers.
To bylo místo, kde spolu roku 1165 otevřeně hovořili kataři a zástupci
katolické církve. Consolamentum znovu přijal a vysvěcen byl také biskup z Albi,
Sicard Cellerier. Jeho biskupství mělo ztratit většinu území následkem
rozdělení a reorganizacemi, které navrhl Niketas pro narůstající členstvo na
jihu. Na koncilu se zmínil také o míru, který vládne na Balkáně a Byzanci mezi
dualistickými církvemi, a o přednostech teritoriálních vymezení diecézí.
Důsledek byl jasný! Kataři
na jihu, kde hereze narůstala, měli jimi ovládané území rozdělit do
episkopálních celků, což také učinili. Návdavkem k biskupství v Albi byla
ještě zřízena další v Toulouse, Carcassibe a v Agen s tím, že vůdce
severní Francie bude současně biskupem své církve. Poté, co byli zvoleno
kandidáti, přijali všichni své episkopální svěcení z rukou Nikety. Ve svém
kázání jmenoval Niketas sedm církví. Niketova vlastní církev Nového Říma v Konstantinopoli,
Drogomentiu, Melenguiu, církev milingvů na Peloponésu, bulharskou církev a
církev dalmatskou. Po té, co pro svou
církev a učení dobyl významné vítězství, vrátil se Niketas na Východ. Ale po
několika letech přijel do Itálie další vyslanec z Východu se znepokojujícími zprávami. Petracius z bulharské církve přišel lombardským katarům
říci, že Šimon, který udělil consolamentu Niketovi, byl usvědčen z morálních
prohřešků. Jestliže padl tento ministrant consolementa, pak padli všichni,
které usmířil: tak lombardským dualistům hrozilo zatracení.
Prameny nasvědčují
tomu, že ve 12. století kataři začali klást důraz na evangelický život, avšak
postupem času věnovali stále větší a větší pozornost dualistickým názorům,
které v prvním období zůstávaly v pozadí. Katolický protiútok setrvale
napadal dualismus, neboť chtěl kolísavým věřícím ukázat, že katarství, které se
dosud tvářilo jako hnutí reformním i asketické, je ve skutečnosti hereze, která
popírá základní nauky křesťanství, Tato kritika pak katary nutila promyslet
více svůj dualismus.
Vedoucí osobnosti
církve proti katarství vystoupily
stylem, že katarství napomohlo ke změně paradigmat církevního života.
Katarská
elita
Katarská elita byla
tvořena tzv- dokonalými“, mezi které patřili ženy a muži a tvořili jen malou
skupinu. V rozkvětu katarství byla koncentrace dokonalých vysoká, protože
v Languedocku se sektě hluboce oddaly celé rodiny a status přijímali již
dospělí mladíci. Ve srovnání s jinými věřícími a sympatizanty, jich bylo
velmi málo.
Avšak právě na této
malé skupině dokonalých závisela přitažlivost celého hnutí. Pro ostatní věřící
to pak znamenalo, že když klesl a úroveň a počet dokonalých, znamenalo to konec
katarství.
Consolamentum
Status dokonalého byl
udělován v ceremonii, která se nazývala „consolamentum“. Tato ceremonie
byla odvozována z rituálu, kterým přijímali své uchazeče bogomilové.
Právo
odříkávat Otčenáš
Přijetím consolamenta
získával kandidát právo odříkávat Otčenáš. Ale ten, kdo se dosud nacházel v panství
Satanově, neměl vůbec žádné právo oslovovat svého Boha „Otče“.
Odpuštění
Druhá část rituálu
odpouštěla kandidátovi hříchy a zbavovala ho následku pádu andělů z nebe a
jejich uvěznění v tělech, do nichž je uvrhnul Satan. Věřilo se, že při
pádu anděl, který vytvořil duši člověka, zanechal ducha v nebi a consolamentum
duši a ducha opět sjednocuje, čímž se duše dostávání ze Satanovy moci.
Roční
zkouška
Samozřejmě, že
přípravné kroky k získání dokonalosti byly obtížné! Kandidát, jehož
ostatní dokonalí museli schválit, měl ukázat schopnost k vedení jejich
způsobu života roční zkouškou, během níž musel zachovávat každé pondělí, středu
a pátek posty, vykonat ve všech třech dnech pokání o chlebu a vodě a po celý
čas se zříkat pokrmů, které byly produkty pohlavního styku. Jedinou výjimkou představovala konzumace ryb,
o nichž kataři s mnohými stoupenci ortodoxie věřili, že nejsou plodem
pohlavního styku, ale vody samé.
Sexuální
kontakt zakázán
Sexualita představovala
část Satanova stvoření, poněvadž uvěznění andělé byli asexuální. Jeden z nejpůsobivějších
dualistických mýtů vypráví, že andělé plakali, když zjistili, že těla, do nichž
je Satan uvrhl, jsou sexuálně rozdělena.
A po tom všem získal
kandidát consolamentu a byl – utěšen. Vedl totiž dokonalý a zasvěcený život, v němž
přísně dodržoval veškerá pravidla a který byl mnohem tvrdší než život
katolických asketických řádů.
Jeden
pád způsobil řetězovou reakci
Pro veřejné vyznání
nebyly určeny ani hříchy, které se týkaly porušení kodexu abstinence a který
formoval páteř katarské morálky. Tyto přestupky byly klasifikovány stejně.
Přiznat poklesek požití vajíčka bylo stejně závažné jako dopustit se krádeže
anebo přiznat vraždu. Jakékoliv porušení kodexu zbavovalo hříšníka consolamentu
a vydávalo ho znovu Satanovu světu..
Později však mohl hříšník učinit těžké pokání bez přítomnosti ostatních
členů sekty a mohl být opětovně usmířen. Porušení kodexu a ztráta consolamentu
znamenalo nejen pro hříšníka, ale i pro všechny stoupence hnutí, jimž je hříšný
dokonalý poskytl. K tomu docházelo z důvodu, zda ten, kdo udělali consolamentum, nespáchal tajný hřích.
Za dnů rozkvétající katarství
dokonalý obsesivně dbal na to, aby uchoval svůj způsob života, který byl
zaměřen na odstranění všech projevů přirozených instinktů. A tak byl života
dokonalého naplněn starostí, aby nesnědl nějaký zakázaný tuk a zachovával náležitou
vzdálenost od druhého pohlaví., Znovu a znovu opakovanými sériemi Otčenášů, nejdůležitější
modlitby sekty.
Přitažlivost
sekty
V dokonalých se
soustřeďoval smysl společného úsilí celého společenství. Svou roli tu také
sehrál apel na schopnost unést břímě, Ale svůj vliv měl také nepochybně i důraz
na katarskou výlučnost, poněvadž ke spáse mohlo vést jen consolamentu, které
představovalo jediný prostředek úniky ze Satanovy moci. A tak měl dokonalý,
odříkáním a udržováním kodexu a rituálu jistotu, že se po smrti vrátí do nebe
nebo že přinejmenším učiní na této cestě v hierarchii bytostí krok
dopředu.
Melioramentum
Rituál a pravidla pro každodenní
život upravovaly styk mezi dokonalými a ostatními stoupenci způsobem, který
vrhá světlo na status těch prvních. Melioramentum, pozdrav, vzdávaný dokonalému,
vyjadřoval propast mezi skupinami a současně i aspiraci přívržence stát se
jednoho dne „usmířeným“. Tento pozdrav byl prováděn při všech příležitostech vzájemného
setkání, v rámci služby nebo při vstupu do domu dokonalého. Trojnásobné padnutí
na kolena a pozdravení dokonalého vyvrcholilo výměnou replik, kdy stoupenec
řekl: „ Modli se za mne hříšného k Bohu, aby mě učinil dobrým křesťanem a
dovedl mna k dobrému konci.“ A dokonalý odpověděl: „Modleme se k Bohu,
aby tě učinil dobrým křesťanem.“
To mělo takový význam,
že být dobrým křesťanem znamenalo podle katarské= víry být dokonalým. „Dojít dobrého konce“ znamenalo „Být
usmířeným“ , tedy zemřít ve stavu usmíření. Touto výměnou a padáním na kolena
přívrženec a dokonalý demonstrovali každý svůj status. Ten první status
čekatele, jenž dosud nebyl zbaven Satana, ten druhý, který již ze Satanovy moci
vyvázl, svá jedinečné postavení.
Lámání
chleba
Obřad lámání chleba,
který předcházel každému jídlu, byl pro dokonalého opět příležitostí, jak hrát
hlavní roli. Chléb měl řadovému katarovi připomínat přítomnost dokonalého.
A
pro ostatní členy sekty?
Velká většina běžných sympatizantů
se nikdy nedostala k tomu, aby v plné míře přijala consolamentum,
vydržela odříkání, období zkoušku či omezení předepsaná životu dokonalého. I když
jej do sekty přivábily tyto rysy. Jejich účast se omezovala v návštěvách kázání
a v provádění melioramenta. Odříkání, které bylo pro život dokonalého tak
důležité a klíčové, nemohli vydržet obyčejní členové, a proto udělení
consolamenta na smrtelné posteli představovalo řešení problému.
Katarská
organizace
Katarská organizace
měla svou teritoriální bázi: biskupové svými tituly vyzývavě imitovali
katolicismus. V rituálu a ve společenském postavení nabízelo katarství
ženám určité výhody, které v katolické církvi nemohly získat. Žádné
postavení ženy v katolicismu neskýtalo takovou vážnost, jaké získala žena,
která přijala consolamentu. Dokonalá žena vlastnila stejně jako dokonalý muž Ducha.
I když se nemohla stát nikdy jáhnem nebo biskupem, měla na všech shromážděních
přednost mezi svými přívrženci, kteří ještě nebyli dokonalí. Pokud nebyl
přítomen mužský dokonalý, pak mohla žena vést i modlitby. Byla také oprávněna
přijímat melioramentum. Aristokraté poskytovali podporu katarům z důvodu nepřátelství
k církvi. V Languedocku byli díky podpoře místní šlechty sedláci do
sekty zataženi již velmi brzy.
Katarství
a ortodoxie
V určitém počtu
bodů se ortodoxie a katarství shodovaly a tato podobnost mohla posluchače
snadno oklamat. Některé dualistické teze o Satanovi zněly přibližně stejně,
jako katolické. Consolamentu, poskytované umírajícímu mohlo takovému posluchači
připomínat katolické poslední pomazání. Mezi katolíky nebylo neobvyklé, když se
umírající dal přenést do kláštera a přijat tam mnišské roucho, takže odnášení
umírajících v Languedocku, mohlo připomínat totéž.
Pád
katarství
Pád katarství byl
stejně dramatický jako jeho vzestup. Ve srovnání s raným 13. staletím, kdy
pro církev představovalo hlavní hrozbu, pokleslo katarství postupně na malou,
pronásledovanou minoritu, která v průběhu 14. století úplně vymizela.
Zbíral D. Kataři přehled. (Cit 2014-10 24) (on line) Dostupné z : http://www.david-zbiral.cz/katari-prehled-kratce.htm
Příště: Kataři a inkvizice
Žádné komentáře:
Okomentovat