Duše: Kde sídlí duše? Já jsem žádnou neviděl ...

Duše potřebuje potravu

Lidská duše není nějaký nafukovací balónek z poutě, aby,  nesena proudem vzduchu, se dokázala tak rychle přemístit z bahniska svých myšlenek, skutků a činů do nebes úderem tolárku o dno pokladničky. Ono je to mnohem složitější! Křesťanství, jako životní styl,  je složitější v jeho rozvíjení a budování, než si kdo dokáže přestavit a lidé o něm různě smýšlejí, stejně jako o jeho původci, Ježíši Kristu. Židé si ve svých dějinách svůj životní styl vybudovali. I ten duchovní. To jim umožňovalo poznat a pochopit cenu lidské soudržnosti a solidarity, jednotící princip ve víře a chápání osobnostního růstu v procesu vzdělávání v souladu s duchovním růstem ve smyslu ˇkřesťanského základu. Takový podobný systém byl zaváděn i do prvních křesťanských obcí, ale myslím, že se nepovedla jedna věc - budování osobnostního růstu a kladný vztah ke vzdělávání se. Vždyť Karel Veliký byl negramotný. I když podporoval vzdělanost. Chápal totiž, že bez šance v přístupu ke vzdělávání jeho projekt, totiž vybudování velké říše, neobstojí. Po jeho smrti se však velká říše rozdělila a ne zrovna šťastným způsobem, ale byl zde základ k vytvoření nových celků, v nichž vládli jeho potomci. Západ budoval moc, Východ duši. Spory mezi Východním a Západním křesťanstvím byly mocenské, územní a triumfalistické.  Ztráta jednoty křesťanského světa předznamenala další osudy Evropy i Malé Asie a jiných území, jejichž obyvatelé byli pokřesťanštění. Do hry vstupuje spor o filioque. 
Když se Východ rozkmotřil se Západem, pro další rozvoj křesťanského životního stylu to byla katastrofa. Mezi tyto dva soupeře se vklínili Arabové a Turci a roku 1453 dokonali zkázu porážkou Byzance, rozvrácením říše a zničením mnoha životů.        

Stali se svatými ...

A dějiny šly dál. Nemyslím si, že ve středověku byli lidé zbožnější, lepší, prostší, slušnější, jeden k druhému hodnější. A že by šlechta byla méně chamtivá, pomstychtivá, než jsou obecně běžní politici. Proč měla privilegované postavení? Měla vliv na evropskou politiku, bránila hranice proti nepříteli, vytvářela mocenská postavení a ovlivňovala životní úroveň lidí, tu dobře, tu zase špatně. při studiu dějin jsem si několikrát položila otázku: kam mizely křesťanské ideály v těch zlých dobách? A co to bylo vlastně za doby? Mor, černé neštovice, úplavice, vředovité choroby, krvácivost, špatná hygiena, zánětlivá onemocnění, žádná obrana při zavlékání nemocí od cizích národů z cizích území, války, které zamořovaly celá území rozkládajícími se těly lidí a zvířat, které často živí pohřbívali až pozdě, hlad a podvýživa, mrzačení lidí při výsleších, jejichž krutost neznala mezí, dlouhé a bolestné umírání na mnohočetná zranění následky mučení. Hrůznost systémů inkvizice. A přesto - vždy mezi tím vším přišli noví a noví lidé, kteří jako neznámí světci svými činy, láskou, vírou a pochopením všech ctností, přinesli světlo, kus svobody a ducha. Ani jejich jména a činy pořádně neznáme, ale zůstali tu mezi námi jako - svatí. 

Na otázku, která byla položena v názvu - kde sídlí duše - není snadné odpovědět. Je asi v tom prostoru, v kterém tělo a hmota nehraje první housle ...   





Použité pramenyV textu jsou použity přednášky pana profesora Ctirada Pospíšila, odborníka na dogmatiku, které jsou vysílány na PROGLASU.