Hříchy a hříšníci: Zlořečení jako těžký hřích proti lásce k bližnímu

Rembrant van Rijn - Sv. Matouš

Etika a lidé

Když jsem pročítala internetové zprávy, ať nyní nebo v minulost, setkala jsem se s jevem, kterému se říká "zlořečení". Vím, že se mi lidé vysmějí za takové názory, které už dávno hodili do šrotu spolu i se vší mravokárnou literaturou, a tak zúčtovali minulostí, protože události, jak se tak prohnaly dějinami, jim dávají důvod k zamyšlení: dodržovat mravní pravidla vůči lidem, kteří ubližují, okrádají, vyhrožují, šmelí, žijí z lichvy a bohatnou odíráním lidí méně majetných, vraždí a páchají násilí, je nejen nebezpečným ústupkem proti zlu, ale také může mít za následek jen to, že tací zločinci a hříšníci to pojmou jako slabost, nikoliv šanci se nad sebou zamyslet. Ale on se asi mnohý člověk za sebou zamýšlet nechce a nebude. Jeho jednání, jak si myslí, ospravedlňují hrůzné činy, kterých se dopouštěli tzv. morální autority. A jejich pohledy se stočí směrem k sakrálním budovám a církevním sídlům. "Ti mají být vzorem a udávat tón společenské etice a místo toho ... ééé ... darmo mluvit". A panu arcibiskupovi Dukovi pod jeho blogy dávají pořádně zabrat. A nejen jemu - také našim politikům, v kterých by rádi viděli mravní příklad, neboť oni se nazývají elitou, což lidé většinou chápou jako vzor pro druhé po všech stránkách, a oni se tak nechovají. Skandály, které provázejí jejich dočasné mandáty jsou důvodem k ztrátě důvěry v politiku a také důvodem k smíchu nad každým etickým kodexem, který kdokoliv vydá. Například etický kodex advokátní komory nebo energetických společností. To všechno je spojeno se všeobecným bojem o zdroje, o svobodu a o spravedlivé rozdělení prostředků ke slušnému životu. Ještě jinak: jde o finance. Zlaté pravidlo: - nečiň druhému to, co nechceš, aby činil tobě - sice stále žije v podvědomí lidí, ale ztrácí na lesku. Za poměrně krátkou dobu mnoho lidí ztratilo cestu k etickým hodnotám, protože se začaly co do obsahu vyprazdňovat, znehodnocovat a pustošit. "A to je postmodernismus," zvolal jeden můj známý jakoby vítězně, "všechny ty zábrany, danosti a pravidla už neplatí". Zeptala jsem se, co tedy platí a on : diskuse. Nekonečné diskuse, které nakonec skončí i třeba zlořečením, urážkami, dehonestací všech a všeho, čeho si kdysi možná lidé vážili.    

Kdo začne pěstovat lásku k bližnímu?

" ... a kdo je můj blížní?" ptá se farizej Šimon Ježíše. Ano, kdo je můj bližní - podle občanského zákona, podle mého vztahu k lidem, kteří jsou mi blízcí, podle mých zkušeností s lidmi (stejná krevní skupina) atd. Dokázali bychom dnes Ježíši odpovědět sami? Nebo by odpověděl on ... a miluj svého bližního jako sebe samotného.  Tak: nyní je naše společnost "rozvrkočená", protože nevěří ve spravedlnost, a navíc ani těm, kteří ji mají sjednávat v nekonečných žalobách proti svým blízkým a bližním. Rodiče nedůvěřují dětem a naopak, děti nedůvěřují rodičům. Špatné chování k rodičům se jednou obrátí ve vlastních  dětech, které to vrátí i s úroky. Kdo tedy začne první? Kdo vloží ruku do ohně a osloví někoho, s kým je ve při, aby svůj svár vyřešili jako lidé, kteří ještě v něco věří. Dřív platilo : moudřejší ustoupí, nyní platí - jen slaboch a hlupák ustoupí. Kdepak, ani o metr. Já ti podám ruku a ty mi vrazíš dýku do zad. Opravdu, "skvělý" obraz, který rozhodně naši dobu nezdobí. 

A lev si lehne vedle beránka ...

Lidé lační po potrestání všech, kteří se dopustili krádeže, lichvy, podvodu, vraždy, korupce, veřejného ohrožování, a to nejvyššími tresty. Jenže takové tresty nepadnou jen na hlavy provinilců, ale budou působit proti všem, kteří mají podle práva odpovědnost. Je také možnost tlačit na průchod lidské slušnosti a ústupku proti neoprávněnému snu k zbohatnutí, který byl vyvolán nezodpovědnou představou o volné ruce trhu: lidé se nestali konkurenty, ale soupeři. Naučili se pravidlům, i ve svém soukromém životě, která jsou trpěna v nekalé soutěži, aniž si to možná všichni tak neuvědomovali. Dravost svobodného trhu se přenesla do intimity lidského soužití, do rodin, do přátelských kruhů, do lásky. Sliby se slibují, blázni se chechtají. Lehkomyslný způsob života přivedl na scénu lichváře i exekutory. Triumfální chování mezi lidmi ztrátu obezřetnosti k vlastnímu svědomí a různá antidepresiva útlum k hlasu nitra. Ale nevinnost člověka se nepočítá jen podle práva a soudních rozsudků. Spočívá ve výběru celé škály způsobu chování, které má trvalý charakter a to jsou ctnosti, které nedovolí překročit hranici klidného a čistého svědomí. Protože doopravdy člověk potřebuje jen málo ( a současně podle současného stavu mnoho), aby se uklidnil, vešel do sebe, sám si určit hranice a stal se důstojným a mravným. Naučil se jednat s druhými ne podle manažerských pravidel, ale podle svého uvážení a svých hodnot, naučil se odmítat lákavé nabídky a neupadat do dluhů, naučil se přemýšlet o tom, co skutečně může nabýt a co ztratit. 

Univerzální etika je dobrá myšlenka, ale ...

Myšlenka Univerzální etiky, která vznikla v roce 2008 si pokládá tyto otázky:(a) existují mravní hodnoty, které jsou s to sjednocovat lidi a zajišťovat jim pokoj a štěstí? (b) o jaké normy se jedná? (c) jak je poznat? (d) jak je naplňovat v životě osob a různých typů společnosti? Pravdou je, že od Aristotelových dob se učenci pokoušeli něco podobného nastolit a lidem přeložit jako řešení. Jak však víme z dějin, tak i velké osobnosti si dobrými úmysly dláždily cestu do pekel. Nakonec ti, kteří byli nanejvýš mravnými se stali krutovládci a ti s lehčími mravy pak oblíbenci lidu. Machiavelliho úvodní věta k Vladaři - lidé jsou spíš horší než lepší - stále platí jako i úsloví - už tři tvoří smečku. Lidé jsou šťastní podle svého a podle toho, jak to cítí sami. Každý dospěje ke svému cíli, někteří k dobrému, druzí ke špatnému a ublíží druhým třeba i tak, že ztratí iluze, víru a ctnosti. A také ve chvíli, kdy si nebudou moci zítra dopřát to, co dnes. Mravní hodnoty existují, ale u každého jiné. Meta-hodnoty a meta-etika - to jsou celé knihovny krásně vázaných knih, které skoro nikdo nečetl. Spoléhejme na tichý hlas v našem nitru. Dějiny a zkušenosti, děděné z generace na generaci, závazky ze slibů - já tě pomstím a hrůza, kterou lidstvo prodělalo ve 20. století z dvou světových válek a studené války, z totality a deziluze z demokracie - to jsou příliš čerstvé rány, které se těžko hojí. Spíš si zkoušejme jeden druhému důvěřovat a opatrně ustupovat, Nikdo nikdy neví ...