neděle 24. května 2015

Baroko: Hudba, dějiny a osobnosti - část I.




Název ”BAROKO” vznikl v oblasti výtvarného umění, kde se jím mínilo všeobecně umění vysoce dramatické, inklinující k extrémnímu  výrazu, vychýlené z ”normálního”, pocitově vyrovnaného a vyváženého stavu. Do hudby byl pojem ”baroko” dodatečně přenesen a dnes se v dějinách hudby běžně používá. Charakter hudby baroka ostatně odpovídá všeobecné charakteristice umění této doby: je rovněž velice dramatická, afektovaná, se sklonem k extrémům (vznik hudebně dramatických forem – opera, oratorium, rozvoj virtuozity jako výjimečného, efektního hudebního výkonu – a s tím rozvoj odpovídajících forem: nástrojového koncertu, concerta grossa, sonáty).
Epocha hudebního baroka se rozprostírá zhruba v časovém rozmezí 150 let, mezi léty 1600 – 1750.
Začátek souvisí s činností tzv. florentské Cameraty, která začala využívat nový způsob hudebního myšlení a vyjadřování – tzv. doprovázenou monodii pro účely nového typu dramatického zpěvu (jehož pomocí se měla vzkřísit antické tragédie, což vedlo ke vzniku zcela nového žánru - OPERY).
DOPROVÁZENÁ MONODIE:  melodie je umístěna pouze v jednom (zpravidla vrchním) hlase – a ostatní hlasy vícehlasé faktury se mění na akordický doprovod této melodie. Oproti vyspělému polyfonnímu myšlení vrcholné a pozdní renesance znamená nástup doprovázené monodie zjednodušení hudební faktury Na druhé straně však znamenala doprovázená monodie: 1) zvýšení výrazovzpívaným textem.
2) otevření prostoru pro rozvoj sólistické virtuozity – pěvecké ( např. v koloraturních áriích) i nástrojové (v koncertech, concerti grossi,sonátách)                                        
Doprovázená monodie je úzce spjatá s technikou tzv. generálbasu.  Proto se epoše hudebního baroka někdy také říká epocha generálbasu. Jde v zásadě o homofonní sazbu s pohyblivým basem, který je jakýmsi protějškem melodického hlasu, ale není melodicky samostatný ani závažný Generální bas (basso continuo) se nejčastěji pohybuje v pravidelných rytmických hodnotách.
Konec hudebního baroka klademe symbolicky do roku 1750 – roku úmrtí J.S. Bacha. V té době se již vedle končícího baroka rozvíjel nový hudební sloh – klasicismus.

Žádné komentáře:

Okomentovat