Hlavní osobnosti neapolské operní školy
Francesco Provenzale (1627 –
1704) – vyšel ještě z benátského slohu, stál u zrodu neapolské
Academia Poetico-Musicale, vychoval mnoho žáků – nejslavnějším jeho žákem je
Alessandro Scarlatti.. Psal i oratoria, mše a jiné chrámové skladby. Na operním
poli začal nejprve úpravami benátských oper (např. Cavalliho), z nichž vypouštěl
sbory a kompars a naopak rozšiřoval sólové pěvecké partie. Ponechával ovšem
ještě komické epizody, byly-li pěvecky ”na výši”. Z jeho vlastních oper se
dochovaly jenom dvě: Il schiavo di sua moglia (Otrokem své
manželky, 1672) a La stellidaura vendicante ( Pomstychtivá
hvězdička), 1674. Provenzale rozšířil a vnitřně diferencoval ariózní
partie svých oper, avšak árie da capo – reprezentativní útvar neapolské opery –
se u něj ještě vyskytuje jen výjimečně. Naopak se v jeho operách stále
ještě objevují komické a lidové prvky s využitím neapolského dialektu.
Alessandro Scarlatti
(1660-1725): žák Fr. Provenzale a Giovanni Carissmiho,
nejvýznamnější autor opery seria ještě v době, kdy byla především
”neapolská”. Napsal údajně přes 120 oper. Dochovalo se jich 36.
Přivedl k formální dokonalosti především árii da capo. Napsal rovněž
několik desítek oratorií, serenat (serenata) a kantát (přes 600!- sólové
kantáty barokní, někdy s obligátními sólovými nástroji – bylo to něco
jiného než dnešní kantáta! ). Nahraná je opra seria Griselda, dramma per
musica. Libreto Apostolo ZenoVz. 1721. Obazení: 6 sólistů, bez sboru.
Sólisté pouze soprány a alty – čili mužské role pro kastráty. Byl přímo posedlý
komponováním, říkalo se o něm, že komponoval neustále, kromě spánku. Vytvořil
přímo závratné množství děl i v oblast instrumentální hudby. Byl i
významným teoretikem a reformátorem snad ve všech kompozičních oborech. Psal i
skladby cembalové a varhanní – řadu let působil v Římě jako chrámový
kapelník.
Alessandro
Scartalli byl otcem
slavného cembalisty a skladatele Domenica Scarlattiho (1685 – 1757).
Významný pedagog – k jeho nejvýznamnějším žákům patřili např. Johann Adolf
Hasse (1699-1783), Francesco Geminiani (čti Džeminiani, 1680-1762) a jeho syn
Domenico Scarlatti.
Leonardo
Leo (1694 – 1744) –
autor cca 70 oper – vedle opery seria pěstoval i operu buffa (o ní později),
instrumentální hudbu (sonáty, triosonáty, concerti). Významný pedagog –
vychoval velké množství žáků (Nicolo Piccini, Nicolo Jomelli,….).
Leonardo
Vinci (cca1690 –
1730) – /neplést s malířem Leonardem da Vinci, s nímž neměl nic
společného !/ Vedle opery seria s úspěchem pěstoval neapolskou ”commedia
per musica” nebo též ”commedia musicale”, psanou v neapolském dialektu.
Celkem napsal asi 50 oper, dochována jen část.
Giovanni
(Battista) BONONCINI (1670-1747)
italský skladatel a violoncellista. Syn Giovanniho Marii Bononciniho a významný
autor opery seria neapolského typu Bononcini byl o 10 let mladší než Alessandro
Scarlatti a o 15 let starší než Domenico Scarlatti, Bach a Händel. O 4
roky starší současník Vivaldiho. Působil na mnoha místech Itálie i mimo Itálii
(např. v Londýně, nakonec zemřel ve Vídni), jeho dílo je dost rozptýlené.
DÍLO: cca 30 oper, řada
z nich v několika verzích: nejznámější z nich:
Xerxe,
1694, Řím
Il
ritorno di Giulio Cesare, Vídeň 1704
Astarto,
1715, Řím
Farnace – má rovněž 3 verze
dále cca 20 serenat, 20 oratorií, 30
kantát pro sólový klas a orch, kantáty pro 2 hlasy
mše a další chrámová hudba
instrumentální: sinfonie, concerti, divertimenti,
sonáty
LIBRETISTÉ neapolské opery
Nejvýznamnější jsou dva: Apostolo Zeno(1668-1750), Pietro Metastasio (1698-1782). Oba
působili po sobě ve funkci dvorních básníků u císařského dvora ve Vídni.
Profesionálem v oboru libreta byl především P. Metastasio, jehož některá
nejslavnější libreta byla postupně zhudebněna až 20x (”Opuštěná Dido”,
”Alexandr v Indii”, ”Titus” – ještě Mozart!, „Artaserse” (Xerxes),
”Ipermestra”, „Bellerofonte“.....….)
Žádné komentáře:
Okomentovat