OBSAH:
- Pořádek v domě je základ - Marta
- Marta, Marie a Lazar
- A když Lazar umřel ...
- Co nám příběh říká?
Už je to
hodně dávno! O Vánocích jsem jezdila s babičkou na vánoční nákupy do Prahy. Po
nákupech jsme vždycky šly do kostela na polední mši. Pak mne zavedla na
oběd, po obědě na malou procházku kolem "vody" (po vltavském nábřeží)
a odpoledne jsme jely zpět domů s taškami plnými různých věcí, protože babička
byla jako Marta, která se starala o kuchyni a o domácnost a chtěla mít všechno vzorně
připravené, uvařené, nastrojené. Pak byla teprve spokojená. "Pořádek v
domě je základ", říkávala babička, ale stejně každý večer mi čítávala z Písma…
Myslím, že kdyby nebylo takových žen, jako byla Marta, neměly by své pokračovatelky. Své důstojné pokračovatelky, oddaně žijící pro své bližní a také i pro to dobro samo.
Lukášovo
evangelium otevírá příběh: "Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu
a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit
samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže! Pán jí odpověděl: Marto, Marto, děláš
si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jedno je třeba. Marie volila dobře;
vybrala si to, oč nepřijde." (Lk
10,40-42)
Z určitého
pohledu by se dalo říci, že Ježíš dává přednost Marii před Martou v tom, že
její starost o domácnost a praktické věci jsou pomíjivé, ale Mariino
naslouchání se promítá do věčnosti. A tak, pro nás, děti 21. století je příběh,
který sepsal evangelista Lukáš, také důležitý. Lidé se honí za věcmi tohoto
světa do úmoru, aby si zachovali svůj životní standard, opatřili své děti a
staré rodiče, udrželi pořádek, udrželi si zaměstnání, ale na to druhé, to tiché
spočinutí a naslouchání a kontemplaci, už si čas neudělají.
Ale, byla to
právě Marta, která šla Ježíšovi vstříc a řekla mu: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj
bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." (Jan
11,21-22) A ve 27. verši vyznává: "Já jsem uvěřila, že ty jsi
Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
Když
Ježíš rozkázal, aby odvalili z hrobu kámen, praktická Marta ho upozornila, že
její bratr už leží v hrobě čtyři dny a že už zapáchá. Ale Ježíš ji odpověděl: "Neřekl
jsem ti, že uvidíš Boží slávu, budeš-li věřit? (Jan 11,40)
A v tom,
co řekla, se projevily nejhlubší ctnosti - víra, naděje splývající v lásku, a to
bylo záhy odměněno. Protože Marta uvěřila, mohl Ježíš vykonat zázrak -
vzkříšení Lazara.
Poslední
zmínka o Martě je evangeliu sv. Jana ve 12té kapitole. Tehdy Ježíš pět dní před
svou smrtí navštívil Lazarovu rodinu a ona opět obsluhovala.
Z tohoto
příběhu si můžeme vzít poučení i pro svůj život. I když je člověk naplněný
starostmi, trápeními v běhu všedního života, neměl by dovolit, aby ho zcela
vyprázdnily. Ale - naučit se naslouchat "tichému a jemnému hlasu
Božímu". Je mi líto všech lidí, kteří po letité usilovné práci se
dostávají do situace, kdy o práci přijdou a nechávají se strhnout myšlenkami,
že tím jejich život končí, že jsou osamělí a že už o ně nemá nikdo zájem. A nejhorší
jsou výčitky, že kdyby to věděli, jak dopadnou, tak by se více věnovali rodině,
sobě, domovu a nenechali se tak manipulovat k práci, ke které získali vztah,
ale která je rovněž lidsky, duchovně i psychicky vyprázdnila. Nyní, když k nám
promlouvá příběh Marty, dobře chápeme, že i v takových podmínkách, v jakých se
můžeme ocitnout, je ještě naděje, že se nám vrátí to, co jsme tak lehkomyslně
odevzdali pomíjivým věcem. Marta si při své praktičnosti a pracovitosti
uchovala tak silné ctnosti, které umožnily nevídaný zázrak.
Žádné komentáře:
Okomentovat