Zdá se, že sv. Tomášovi, zvanému
Didimos se nevěnuje tolik pozornosti, jako ostatním Ježíšovým apoštolům a ještě
navíc, lidé si ho pamatují pod přezdívkou „nevěřící Tomáš“. Známe ho nejen z Písma,
ale také z uměleckého ztvárnění, na kterém se setkává s Ježíšem po
jeho zmrtvýchvstání a dotýká se prstem jeho rány v boku. Pokud máme nějaké
poznatky z jeho života, pak více z legend než z historických pramenů.
Opřeme se však o Písmo, protože je daleko zajímavější než strohá data.
To v Janově evangeliu je
nazván Didimos (J 11,16; 20,24 ; 21,2 ;). V řečtině „didimos“
znamená dvojče, ale nebudeme raději nyní spekulovat, proč mu tak říkalo. Ale
možná to označení znamená jeho pochybovačnou povahu, a proto se mu říká dodnes
nevěřící Tomáš. Nebylo by dobré si ho tak uchovávat v paměti, protože sv.
Tomáš Didimos je v prvních třech evangeliích jmenován vedle Matouše (MT
10,3;
Mk3,18;
LK 6,15), ve skutcích se nachází vedle Filipa (Sk 1,13) a rozhodně byl horlivým
Ježíšovým apoštolem.
Jeden moment z jeho života je
zvlášť významný, a to v době, když se Ježíš v kritické chvíli svého
života rozhodne odejít do Betánie vzkřísit Lazara, a tak se přiblížit k Jeruzalému,
odkud mu hrozí smrt (Mk10,32). Tomáš se obrací s výzvou na ostatní
učedníky: „
Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním.“ Tomáš
měl rozhodného ducha a byl naprosto připraven spojit svůj osud s Ježíšovým
údělem.
Další vstup Tomáše do děje,
tentokrát při Poslední večeři, se odehrál při příležitosti Ježíšovy předpovědi
jeho blížícího se odchodu. Oznamuje učedníkům, že jim jde připravit místo, aby
byli i oni tam, kde je on, a říká jim: „Cestu, kam já jdu, znáte.“ (J 14,4). A
nyní Tomáš vystoupil a řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“
(J14,5). I když se čtenáři může zdát,že je Tomáš nechápavý, poskytuje Ježíši
možnost, aby vyslovil: „ Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci
než skrze mne.“ (J14,6).
Osm dní po Velikonocích se odehrává další scéna s Tomášem. Tomáš
neuvěřil ostatním, že se Ježíš zjevil v jeho nepřítomnosti. Řekl: Dokud
neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a
nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ (J20,25). Tomáš je přesvědčen,a v tom
se nemýlí, že určujícími znaky Ježíšovy totožnosti jsou jeho rány. Za osm dní
potom se Ježíš objeví znovu uprostřed svých učedníků. Tomáš je tentokrát přítomen.
Ježíš ho vyzývá: “Vlož sem prst a
podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a
nebuď nevěřící, ale věřící.“ (J20,27). A Tomáš zvolá:“ Pán můj a Bůh můj,“ (J20,28).
Ježíš říká nejen Tomášovi. “Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo
neviděli a přesto uvěřili.“
(J20,29).
S Tomášem se ještě setkáváme v Janově
evangeliu, jako svědkem vzkříšeného Krista, v okamžiku, který následoval
po zázračném rybolovu na Tiberiadském jezeře (J21,2). Je zmiňován hned po
Šimonu Petrovi. To, že se Sv. Tomáš Didimos těšil vážnosti u prvních
křesťanských komunit, svědčí o tom, že se setkáváme s jeho příběhem v apokryfních
spisech, Skutky Tomášovy a Tomášovo evangelium.
Žádné komentáře:
Okomentovat