Starořecká civilizace je nám svou kulturou velmi blízká, a
proto můžeme z názorů filozofů, a vůbec lidí, kteří o otiu hovoří, čerpat.
Řecký termín σχολή ( skholē , "volný
čas") se zachoval I v novořečtině. A skutečně, téma “volného času” má ve
starořecké kultuře složitou historii.
Kořen řeckého výrazu už napovídá, že půjde o vzdělání.
V Athénách byl volný čas jednou z ochranných známek
athénských “gentlemanů” Ti hlásali, že člověk má mít čas na to, aby všechny
věci dělal správně, že má žít beze spěchu, upřednostňovali diskusi. Diskuse se
odehrávala ve vzdělávacích školách. Tyto řecké vzdělávací školy ovlivnily i
Římany. Mezi nejvlivnějšími filozofy patřili: Aristotelés, Platón, Hippiás.
V díle Platónově se můžeme setkat s otázkou pro trávení
volného času: je lepší podnikat nebo trávit volný čas? Socrates, jeden z
vlivných filozofů prohlašoval, že nemá žádný volný čas, že příliš
zaneprázdněný, protože musí udržovat Athéňany ve ctnosti.
Platón založil Akademii, kde se vzdělávali lidé ve
filozofii. A vedli diskuse o
problematice praktického života jako dobrého života.
Řecký filozof Carneades (214- 129 před Kr. se
narodil v Kyrénách. Do roku 159 př. Kr začal vyvracet všechny dogmatické
doktríny, zejména stoicismus a jako hlava akademie byl dokonce vyslán do Říma,
kde přednášel o nejistotě spravedlnosti, což způsobilo zděšení mezí předními
politiky. Žádné spisy se po něm nezachovaly, jeho názory známe jen
prostřednictvím jeho nástupce Clitomacha. Zdá se, že vznášel vážné pochybnosti
o schopnosti smyslů a rozumu poznávat pravdu. Jeho skepticmus však probouzí
přesvědčení, že můžeme zjistit pravděpodobnost pravdy, aby nám bylo umožněno
správně žít. Studenti Aristotela,
Theophrastus a Dicaerchus hovořili o kontemplativním a aktivním životě.
Aristotelovy názory
Aristoteles se zmiňuje o takovém životě, který je řízen
rozumem a o takový život by měl člověk i usilovat. "Každý člověk",
praví, " je v podstatě pouze tím, co je v něm nejmocnějšího a
nejvýznamnějšího. Rozumný život je člověku přirozený, protože právě takový
život ho dělá člověkem". (Aristotelés, Etika Nikomachova, Praha 1937, str.
244). Ustupujeme od rozumu k vášním, nerozumu a nevypočitatelnosti.
Co je to mesotés?
V souladu s filozofem E. Grantem ( kniha The
Ethics of Aristotle, sv. 1, Londýn. str. 261) se dá tvrdit, že zákon
mesotés, který se projevuje ve statečnosti, uměřenosti, štědrosti a
velkomyslnosti je vytvářen ušlechtilý, svobodný a skvělý lidský typ. A pokud se
nám podaří ho rozšířit ještě o některé vlastnosti povahy, řeči a způsobů,
vznikne typ řeckého občana…
"Vysvětlení pojmu
mesotés"
Mravní ctnost je sice, podle Aristotela, pevný základní
postoj, ale mohou být dány rovněž špatné základní postoje. A z tohoto důvodu
je nezbytné nějaké měřítko pro určení ctnosti. Ctnost
Aristotelés blíže určuje s pomocí pojmu střed (mesotés). Střed však není
míněn jako přesný střed mezi extrémy, ale střed pro nás ; pro každého může být
jinde a Aristotelés jej vymezuje negativně jako „ani nadbytek ani nedostatek“
(z knihy Etika Nikomachova II.5,1106a32).
Co je tím středem?
Ctnost je středem (mesotés) mezi
dvěma chybnými nebo strastnými extrémy. A extrémy jsou
spojeny s vášněmi – příliš mnoho či málo. Vášně mají vliv na
naše jednání a mohou je pokřivit nebo učinit špatným.
Ale nejde o nastolení
stavu bez vášní ...
Učení o středu však nechce dosáhnout stavu bez vášní, ale
správně zacházet s vášněmi a to vždy dle typu emocí. Učení o
střednosti se vztahuje na správné jednání ctnostného i správný emocionální
stav, který ctnostného doprovází při správném jednání a přinejmenším ulehčuje
správné rozhodování. U takových emocí jako strach, hněv, touha je evidentně
obtížné určit jednání podle středu.
S pomocí pojmu mesotés Aristoteles ukazuje, jak
mohou platit tradičně uznávané ctnosti (statečnost, spravedlnost,
velkorysost,…) jako správné postoje. Za nesvobodné jednání považuje Aristotelés
to, co se děje pod nátlakem z nevědomosti ...
Epikurós a
hledání osobního štěstí
Kdo je epikurejec? Je to člověk, který miluje rozkoše,
slasti, zkrátka požitkář. Chudák Epikúrós. Celá léta trpěl žaludečními problémy
a musel si hodně odříkat pro svůj špatný zdravotní stav. Nechci být ironická –
ale mohou z člověka žaludeční vředy udělat špičkového filozofa? No, podle mého
názoru, ten kdo umí přemýšlet a má zdravý úsudek, je rozumný a myslí víc na
všeobecné dobro než na své vlastní, pak ano. Epikúros, podle mého soudu,
byl filozof, který hledal – osobní štěstí.
Zbavme se
strachu a všech strastí ...
„Jak se zbavíme strachu a všech strastí?“ ptají se lidé,
nějak navyklí si dělat stále (dost oprávněné obavy) o práci, o dostatek peněz,
o zdraví, o střechu nad hlavou, o své děti, o svůj partnerský život. A také o
životní standard, který musíme udržovat, abychom neupadli do nedostatku a do
ničivých dluhů.
Žijme umírněně, ale
příjemně!
Tento imperativ k nám doléhá z dávných časů, není to nic
nového a nic zvláštního. Jsem přesvědčená o tom, že staří Řekové a také staří
Římané byli stejní lidé, jako my. Milovali stejné věci, trápili se pro stejné
věci a nebyli o nic víc statečnější či bázlivější, proradnější či
charakternější, než jsme my.
Pod nánosem času, který nás od nich odděluje, jsme nasbírali
tolik poznatků a vyzkoušeli tolik způsobů vládnutí, tragédií, směrů myšlení a
vnímání světa i života, že se, podle mého názoru nedokážeme uchýlit k
jednoduchému a správnému úsudku o tom, jak máme žít, abychom se zbavili strachu
a všech strastí.
Rozumíme tomu, co je
to - žít umírněně?
Neboť umírněný způsob života nás zbaví strachu z toho, co
bude zítra, pozítří. Umírněný způsob života nás zbaví i úzkosti, že jsme
vynaložili prostředky za něco, co nepotřebujeme tak nutně, že jsme se poddali
chvilkovému pocitu slasti, i když jsme věděli, že budeme mít z toho problémy,
že jsme si pro chvilkovou rozkoš zadělali na problémy, které budeme muset brzy
řešit, to přinese starosti a běhání, abychom to dali zase do pořádku. Umírněný
život, o který usilujeme, je i o vztazích a vazbách k druhým lidem, takže si
musíme umět odepřít i způsoby soužití, byť s milovanými lidmi, kteří nám
ubližují a berou nám přirozenou duševní rovnováhu, klid a pocity slasti.
Protože to není výraz našeho sobectví, sebestřednosti a bezcitnosti, ale nutná
sebeobrana před tyrany.
Žijete umírněně,
umíte se ovládat a přitom máte problémy...
Umírněný život je o skromnosti, rozvažování o nutných a
nadstandardních potřebách. Pokud to dokážete, pak jste udělali velký kus práce
pro sebe samotné. Nemáte zbytečné starosti, protože si umíte ve správný čas
zajistit všechny nutné záležitosti, které by jinak, pokud byste byli v
prodlení, vás pěkně potrápily. Máte tedy všechno v pořádku, zaplacené účty,
vyřízené žádosti a pohledávky. Dalo by se říci, že se můžete oddávat pocitu
slasti. Jenomže, kolem vás je spousta lidí, kteří vaši filozofii neberou jako
nosnou. A navíc - netouží po slasti klidu a pohody, duševní rovnováhy. Neumí
držet slovo, všude chodí pozdě, chovají se bezohledně, nepřemýšlí, pomlouvají
druhé, aby sami před sebou a ostatními zakryli své chyby a pocity
nedoceněnosti, méněcennosti. Jejich ješitnost nezná míru. Oni se totiž nesnaží
dostat svou psychiku na úroveň slasti, ale snaží se zbavovat pocitu tlaku,
který je na ně vyvíjen z důvodu, že druhým vadí jejich způsob chování, jednání
a konání. Svého pocitu tlaku se snaží zbavovat tím, že ho přenáší na druhé lidi
vyvoláváním pocitů viny, snižováním jejich sebevědomí, poškozováním jejich
pověsti, ponižujícími konflikty, aniž by se někdy nad svým jednáním zamysleli.
Je to pak nekonečný tok malých a velkých konfliktů, které lidi velmi sužují a
které jim velmi ubližují, okrádají je o čas a o zdraví. A nikde není dovolání.
A tak pomalu a jistě jsou všechny vaše dobré úmysly, snahy a touhy po klidu a
slastném spočinutí uváděny v niveč, protože řešíte anonymní udání, následky
pomluv, nevraživost svého okolí, které pomluvám rádo uvěřilo a jiné problémy. A
to všechno je cesta k frustraci z okolí a pokud si to uvědomíte, budete se
snažit se vrátit zpět do rovnováhy, což stojí nemalé úsilí. Je to nekonečný boj
v běžných mezilidských vztazích, který se nesmí vzdát.
Epikúrova cesta
života bez strasti
Vraťme se k našemu rádci, Epikúrovi, jehož filozofie může
být pro nás cestou se vymanit ze stresujícího způsobu života a bolesti, kterou
prožíváme z neuspokojivých vztahů. Epikúros považoval slast za dobro,
avšak současně tvrdil: "Správná cesta životem znamená žít příjemně, bez
strasti z nežádoucích účinků takového života". Ve skutečnosti je tedy
možné považovat Epikúrovu cestu za návod nejen k získávání slastí, ale
především k vyhýbání se strasti. Vyhledává-li někdo v životě požitky, jež
vedou k bolesti, žije podle Epikúra špatně. Jenom slasti, které nejsou
provázeny strastí, považuje za dobré.
Literatura:
Šlechtová, L. O duši. Dustupné z: http://slechtova-lucia.wgz.cz/rubriky/filosofie/aristoteles-a-jeho-spis-o-dusi
Epikúrós. Misantropova
čítárna. Dostupné z : https://sites.google.com/site/misantropovacitarna/epikuros
Žádné komentáře:
Okomentovat