Vánoční pohoda: Předčítala jsem svým blízkým román

Četla jsem rodině Balzaca

Při pohledu na sváteční programy jsme si řekli: všechno jsme už viděli, asi si  poslechneme pěknou hudbu a budeme i povídat. O čemkoliv, jen ne o práci a lidech, o politice a o penězích. Děti šly spát a zbývající sešlost, sestávající se z dospělých členů rodiny ujídala vánoční cukroví a popíjela chladnoucí kávu. Tak jsem připravila dobrý čaj, znovu jsem prostřela stůl, přichystala čajovou soupravu a na talířky jsem poskládala čajové linecké pečivo plněné rybízovou marmeládou. Mezitím byl čaj uvařený, nalila jsem ho pomalu do konvice a nesla na stůl. Rozlila jsem ho do šálků, pak jsem vytáhla z knihovny Balzacův román "Otec Goriot" a začala jsem předčítat. Nejdřív se usmívali, ale po nějaké chvilce je to zaujalo. Stará dobrá klasika! A v krbu tiše praskalo dříví a po místnosti se rozlévalo teplo domova, prostorem se nesly jemné tóny hudby ... 

Poselství 19. století 

Ne, že by nebyl Honoré de Balzac drastický spisovatel. Stejně jako Dostojevskij či jiní velikáni, kteří dokázali nejen svým dobovým čtenářům, ale i do budoucích generací něco důležitého sdělit. A právě pro ty myšlenky, které posluchače i čtenáře oslovují, se stali klasiky. Při čtení se mi vracely vzpomínky na léta studentská - čtení klasiky mne velmi těšilo, i když jsem možná do důsledku nechápala ta poselství, až nyní, kdy doba odhalila některé opakující se tendence ve vztahu k majetku, k penězům a zákonosné vztahy mezi lidmi i konečně iluze, které si lidé stále pěstují, jakoby se dost nepoučili. Balzac se udřel psaním k smrti, je mi to líto, ale současně má můj velký dík, že své dílo napsal. To dílo se v souhrnu jmenuje "Lidská komedie". Dobrý projekt! Není to žádná pohádka, ale realita jeho doby, blížící se k realitě naší doby jen s tím rozdílem, že máme dokonalejší prostředky a méně intelektuálů, kteří dokáží nezávisle napsat skvělé pojednání, do kterého by se člověk rád začetl.  

Večer na verandě

Když se všichni rozešli, byli spokojení. To byl pěkný večer! Mávala jsem jim, dokud nezmizela červená světýlka aut za rohem, a pak jsem zůstala stát na verandě.Dívala jsem se na oblohu, jestli mne obdaří světlem jediné z hvězd. Byla tichá, uklizená. Hlavou mi běžel vánoční příběh! Příběh narození Muže z Nazaretu, který to už všechno řekl dávno a předem. Já to však nespravím, myslím si. Nikdo neodradí nikoho, aby se nedal cestou necestou, plnou stresu, osamělosti a nesdělitelného utrpení, aby na konci nevznikl zase další příběh utrpení a kříže i zmrtvýchvstání i lidí, kteří následovali. Proč? 

Pro člověka ...