Přímá volba je skutečně zajímavá sonda do společnosti

Hloupý nápad nebo vítr do zapšklého prostředí?  

Obsah článku:

Nadšení pro profesora Franze 
Nadšení pro pana Schwarzenberga
Miloš Zeman
Pan Dejdar a ti druzí
Závěr

Popisovat události první přímé volby prezidenta republiky by bylo asi únavné jak pro mne, tak i pro čtenáře. Ale často jsem měla na mysli slova současného prezidenta Václava Klause, že je to, mými slovy řečeno, "hloupý nápad", když jsem četla v tisku či naslouchala lidem, co o tom soudí. 

I když lidé nechápou, proč pan profesor Franz si "tak pomaloval tvář", já to docela chápu. Vyjadřuje tím svůj vnitřní postoj, který ho neopouštěl po celou dobu, co byl veřejnosti na očích. I nadále ho považuji za slušného člověka, umělce a muže, který se rozhodl, že nebude jen tak měnit své hodnoty. Morálně u mně vyhrál na celé čáře, i když nepostoupil. A také mne těší, že ti, kteří ho postrčili do volby, v něm vidí pro sebe nosnou osobnost. Přeci jen v něčem zvítězil - šel do volby, řekl několik vážných vět, které pozorný občan volby sledující nepřeslechl a jistě, že na něho lidé nezapomenou i pro jeho zvláštnost. Pan profesor Franz se po volebních výsledcích v prvním kole odebral k rozdělané práci a zavřel za sebou potichu dveře. A poučení z jeho působení? I kdyby vyhrál, kdo s ním bude třeba v zahraničí jednat? Evropa se trochu děsila, neboť jako správná kvočna, sleduje, co dělají její kuřátka velmi bděle, a tentokrát měla oči navrchu hlavy. 

Pan Karel Schwarzenberg je vyrovnaný člověk, který nemá proč cokoliv, ve svém lidském Já předstírat. Už toho má dost za sebou a jeho kandidatura jistě mu život nijak nezměnila a pochybuji, že by mu ho cokoliv jiného změnilo jeho postoje, které jsou nyní měřeny a váženy na lékárenských vahách. Zatímco on svůj knížecí titul nikdy nezmiňuje, lidé mu přikládají význam a podle toho měří jeho lidskou stránku. Zřejmě to znají z pohádek lépe, než z každodenního života a naše české pohádky šlechtu nikdy nešetřily! Vždyť i nad panem králem vyhrával český Honza svou mazaností. A tak se do jeho osoby projektují všechny pocity, které jsou dány pojmy a dojmy a i kdyby bylo všechno "ve zlatě", nakonec si mnozí řeknou - a je to cizák! Já si ho vážím. Důvod je zcela jasný - pro jeho osobnost. I proto, že mu osudy naší země nikdy nebyly lhostejné. Jenže, kdo by četl jeho dlouhý životopis, když to může vzít zkratkou přes les a jedním slovem ho zařadit do nějaké škatulky. Pro svou volbu udělal maximum a kdo byli proti němu, také udělali maximum. Uvidí se, co bude dál.

V jednom údobí svého života jsem ho poznala osobně a můj dojem z něho byl silný. A ten přetrval. Kdybych ho měla charakterizovat, tak jako pořádkumilovného, vzdělaného člověka a ucelenou osobnost. Trochu víc se vymykal svému prostředí, což se netrpí. Je politik a státník. Oproti dvěma kandidátům, o kterých jsem hovořila výše, má jednu výhodu: zná velmi dobře prostředí, v kterém se pohyboval a zná také lidi ze všech jejich stránek. I když častokrát v minulosti, i žertem, leccos předvídal a netajil se tím, málokdo tomu věnoval pozornost. Dnes si kdekdo vzpomene, ale mlčí o tom. 

Myslím, že jsme měli během prvních přímých voleb možnost nejen poznat blíže lidi, s kterými se setkáváme na obrazovkách a v tisku, ale také naši schopnost unést volební kampaň. Myslím, že těžko zapomeneme na problém pana Dejdara, který se rozhodl veřejně dát hlas panu Miloši Zemanovi a byl veřejně dehonestován. Kromě toho zřejmě přišel o práci. Omluva však přiletěla záhy a taky veřejně. Odpověděl, že to bylo zbytečné, protože se na nikoho nezlobil. Musím též zmínit paní Schwarzenbergovou, která utrpěla úhonu od paní Klausové, manželky pana prezidenta Klause s tím, že jí vadí, že neumí česky. Abych řekla pravdu, to jsem od paní Livie opravdu nečekala a také jsem nečekala od pana Klause ml., že bude kvůli jazykovému problému pana Schwarzenberga dávat všanc svou pověst. Škoda těchto excesů. Nakonec, až všechno utichne a dá-li Bůh, na hrad usedne vítězný kandidát, pachuť zůstane a je to velká škoda. Spíš jsem čekala, že tato naše první akce projde důstojně dějinami, protože podle naší Ústavy nemá prezident republiky rozhodující pravomoce, ale nejvíce reprezentativní. 

Při takových akcích leccos vypluje na povrch, co bývá skryto v běžném životě. Škoda! Nemáme mnoho osobností, které by měly důvěru a současně i ten "fištrón" na reprezentaci státu, a to nás sráží trochu na kolena. Možná, že příště si kde kdo řekne - nestojí mi to za to! Radši se do ničeho nepoženu a budu mít pokoj. Jo! Každá legrace něco stojí ... asi nás čeká povolební kocovina.