Není archiv jako archiv ...

Není archiv jako archiv, když se zvrhne, je to ar-chlív ... a také o informační společnosti

Obsah článku

Dějiny se opakují
Předsudky jsou předpeklím
Předsudky proti historickým a slavným osobnostem
Není archiv jako archiv

Archívy, které skrývají v sobě nejen informace, ale mnohá tajemství, jsou vzácné, ale mohou být i nebezpečné, pokud nejsou kompletní. Některé informace, které se ztratí a jsou nenahraditelné, pak chybí i nadále a nelze je doplňovat náhradními, protože postrádají pravost doby svého původu. Takže, pokud se o člověku, kterého obdivuji, dozvím z nějaké strany určité informace takového charakteru, že se mohu právem domnívat, že budou součástí nějakého archívu, mohu archiváře požádat, aby mi je dal k diszpozici, pokud nejsou tajné či přísně tajné. A co mi například pomůže, když se o něm dozvím, z archívu, že jeho předkové se zúčastnili v určité historické době nějakých aktivit, na které dnes hledíme jako na zločiny a ve své době byly legální nebo alespoň společností té doby neodsuzované, ale odsouzené dějinami s tím, že jsou považovány za zločiny, které se nesmí opakovat? Vždyť ten, který stojí předemnou, je přeci úplně někdo jiný a svým způsobem života i očištěný. Na jeho svědomí nelpí viny předků, ale jeho vlastní, pokud se jich dopustí.     

A stejně se v dějinách pořád něco opakuje, a nejvíc ty věci, které zrodila lidská hloupost, zloba, nenávist, zlomyslnost, žárlivost a jiné vlastnosti, kterým se souhrnně říká - hřích. A z nich nejhorší je pýcha, spojená s chamtivostí a sobectvím. Je otázka, zda si takový člověk zpětně uvědomí svou neblahou cestu a řekne si: "Panebože, co to dělám!" a zabrzdí nebo to dělá vědomě za účelem, který vidí sám a kterého chce dosáhnout. I mezi lidmi, kteří se rozhodli ctít práva každého na soukromí a autonomii vůle, závázáni že budou ctít svobodu svědomí, vyznání apod., takže je uvádí do probematické situace, neboť překračuje jejich možnosti i vůli se chovat podobně, a tak jsou nuceni buď vstoupit do riskatního sporu (pokud mají dostatek důkazů) nebo si to prostě nechat projít hlavou, aby si řekli, že jim takový člověk nestojí za tolik trápení a stresu, který by s ním měli, kdyby se začali na něm domáhat respektování jejich práv a oprávněných zájmů.

A je velmi ohrožující pro všechny, pokud se pěstují ve společnosti různé předsudky nebo bolavá místa dějin, kterými jsme zasaženi mnozí, ne-li všichni, když se otevřou neúplné a špatně vedené archivy a vytěžují se za nějakým účelem, jehož cílem může být i zasažení nic netušící osoby, která může ztratit úctu a vážnost bez možnosti se hájit, protože listiny, které by ji obhájily, jsou neúplné, nepravdivé nebo dokonce neexistující. A podle vážnosti situace si mohou někteří i sáhnout na život, protože neunesou následky ze strany svého okolí. 

Člověk, který napíše román, v němž rozebírá osudy hlavní postavy na pozadí historických událostí. Pokud je to slušný a poctivý autor, který pracuje s ověřenými a plnohodnotnými podklady, rozhodně nevytvoří předsudky u čtenáře, který má za prvé k dizpozici perfektní poznámkový aparát a také v dosahu archiv. A v něm  si může ověřit své pocity. Kniha by měla být opatřena úvodem a závěrem od odborníka, který má na knihu nejen objektivní názor, ale také dokáže správně nasměrovat čtenáře, aby netápal v textu a četl knihu v jejím smyslu a podání. Ale jsou autoři, kteří chtějí napsat líbivý román, použijí, jako hlavní postavu, předlohu notoricky známé osobnosti, aby zaujal i lidi, kteří málo čtou a knihu si koupili. Většinou se však dosáhne toho, že si čtenáři i sami vynutí "tvář" hlavního hrdiny, aby se do něho projektovali nebo se sním konfrontovali. A tak vytvoří i předsudky, které ostatní přijmou, protože si své názory nevytvořili    

Nepatřím k lidem, kteří hned každého nálepkují, značkují a soudí i na základě kusých poznatků z minulosti, a proto se snažím držet toho pravidla: "Nesuďte, nebo budete souzeni". A není to jen morální pravidlo, vzešlé z Písma, ale také varování. A když jsme už u toho Písma svatého, když odhlédneme od jeho poslání a posvátného charakteru, je to vzácný spis, narvaný informacemi, o jejichž pravosti anebo nepravosti se vedou spory a jistě lidé na toto téma popsali mnoho papíru a vzniklo mnoho spisů, které měly všelijaký osud. A tato puntíčkářská práce není často ani lidem známa, pokud jsou zápisy věcné a nehemží se něčím, co lidi přitahuje. A co myslíte? Byl král David  zločinec nebo prostě jen chlap? Na to vám odpoví mnoho pramenů, ale také dobře vytříbená čtenářská mysl, které nehledá jen důvod, proč si má myslet něco špatného.