Poslední dobou se zamýšlím nad pojmem láska a spravedlnost a co si kdo pod tím pojmem představuje. Je jasné, že existují různé odstíny a druhy lásky. A máme štěstí, že základem pro naše uvažování je bohatá tradice uložená ve filosofii a etice, které pilně pilovali naši předkové. A to byli velcí učenci, takže je možné si jejich výstupy promýšlet. Možné to je, ale nesnadné, protože ne každý člověk se dostane tak daleko, aby chápal důvody toho kterého filosofa a etika, co ho vedlo k jeho smýšlení.
Co tedy dnes klademe do obsahu pojmu láska?
Kdybych vycházela z křesťanství, jehož znalost naráží pro mnoho lidí na nepřekonatelné překážky z nejrůznějších důvodů, ať osobních, výchovných vlivem vzdělávacího systému i rodiny, ideologických či z obyčejné lidské nedostatečnosti porozumět starodávným textům, z odporu k církvím apod., pak se seznámíme s pojmem agapé a příběhem Božího Zjevení a jeho "bláznivé" lásky k člověku a též příběhem spásy. V atmosféře tohoto podivuhodného příběhu se dějí události, které reprezentuje doba jejich průběhu a i lidé - vznešení nebo prostí, zbožní či zcela bezbožní, kteří plují v prostoru lásky ne podle svého mínění, ale podle plánu záchrany člověka, která vyvrcholila ve zmrtvýchvstání a odpuštění. Napsala jsem to prostě, ale tak jsem to prožila a pochopila j během dlouhodobého trmácení se textem Písma, jehož pro mne počáteční neporozumitelnost se pootevřela. A také to píši proto, že se hledají křesťanské hodnoty. A taky samé základy etiky a práva zejména v knize Deuteronomium. Mluvíme-li o Božích mlýnech, pak tím myslíme výkon Boží spravedlnosti. A protože nemáme znalost, jak Bůh posuzuje naše činy a skutky,jsme stále v nejistotě, zda to, co pokládáme za spravedlivé, je skutečně spravedlivé i v očích Boha. Protože poznat jeho úmysly není možné, ale jeho slovo je možné poznat.
Pozemská láska a spravedlnost
Z prostého jednoduchého pohledu na lidské city si myslím, že vrcholem lásky člověka, jehož srdce přebývá ve stavu lásky, je odpuštění a pochopení druhého člověka, ale není to tak snadné, jak se zdá. V omezeném čase, který je dán člověku v životě, je třeba i řádně vypořádat křivdy, ústrky, zločiny, důsledky nenávisti a všech těch skutků, které lidé páchají.Pozemská moc má právo a má také instance, aby tyto věci řádně svými rozhodnutími vypořádala ve prospěch nevinných i celé společnosti, které tím poskytuje jistotu, že se každý, kdo se dostal do problému, může dovolat pozemské spravedlnosti. Je to zdroj naší spásy? Můžeme o tom tak uvažovat, protože nás to nežene do situace, kdy si musíme vynutit, často tragicky, právo a ochranu oprávněného zájmu vlastním přičiněním.
Do všech důsledků lidského života nemůžeme vidět, protože každý z nás má možnost svět a člověka pozorovat ze svého vymezeného úhlu pohledu, který je nám dán osobní dispozicí. Není ovšem možné, aby určitý pohled na svět a jeho možnosti přinést člověku život v plnosti, převážil absolutně nad vším, co bylo, je a bude a člověk měl možnost pozorovat svět pouze v pokřiveném zrcadle, které si leští,aby ještě lépe viděl ten falešný obraz. Proto je krásným vkladem člověka právě jeho rozumová stránka, sebepoznání a rozvinutí emocí. nikoliv destruktivních, ale vzhlížející k opravdovému světu. jehož obraz si nese ve svém srdci, o němž někteří sní a ve snech je mu zjevován.
Média mají sice obrovskou moc, jak sami ukazují dnes a denně, ale jednu slabost. Mají vypínače. Hledáme-li pravost věcí, je správné je hledat v jejich samotných zdrojích. Jeden z těch zdrojů je naše srdce a mysl a schopnost rozumově uvažovat. Je to tak jednoduché a přesto tak složité. Spravedlnost můžeme hledat i s klidnou myslí, protože ona se někde, někdy a skrze někoho projeví.S láskou je to složitější. Ale to až někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat