Intermezzo: Sv. Bernard z Clairvaux a hnutí bílých mnichů

Sv. Bernard z Clairvaux  se narodil ve Francii ve Fontaine - lés Dijon v roce 1090 a zemřel v Clairvaux 20. srpna 1153.

Koncem 11. století vznikal dojem, že benediktini nežijí podle řehole, původního ideálu a že je potřeba reforma. Pro toto hnutí se někdy razí pojem hnutí bílých mnichů (oproti černým benediktinům) – kamaldulové, poustevnický řád založený sv. Romualdem v letech 1023–1026 volně navazující na benediktinskou řeholi.

Název získali podle Camaldoli v Toskánsku, sídla prvního kláštera), druzí kartuziáni 1084 sv. Bruno z Kolína založil velkou kartouzu v horách u Grenoblu. Kartuziáni měli představu, že ideálu dojdou omezením kontaktů s vnějším světem proto horské prostředí, navrátit k životu poustevnický ideál – samostatné poustevny se zahrádkami a scházeli se pouze v neděli – architektura kartuziánských klášterů jiná než benediktýnských. Bylo to exkluzivní intelektuální prostředí, bylo těžké se stát mnichem otcem, každý měl úroveň minimálně faráře, cely takové menší fary. Kvůli vysokým nárokům na mnichy se moc nerozšířili. 3 proud – cisterciáci neuvěřitelný úspěch – nejúspěšnější projekt založení řádu. Cisterciáci jsou tedy reformovaní benediktini, kteří udělali z laických bratrů pracovní sílu.

Stali se ve středověku nejúspěšnějším projektem

Během krátké doby rozšířili své velké kláštery po celém západním světě od Finského zálivu až do Svaté země. Dobou založení je 1098, tedy krátce po kartuziánech. Zakladatelem Robert z Molen, který založil klášter v Citeaux. Oni mají několik zakladatelů, tím druhým byl sv. Štěpán Harding jež propracoval řádová pravidla, a sv. Bernard z Clairvaux jako vynikající kazatel a myslitel svým působením dal hlavní impuls k rozšíření řádu. Úspěch – v tom, že se úplně odříznou ekonomicky od vnějšího světa, nebudou brát žádné zboží a potraviny zvenku. 

Bratři konvrši

Konvrš (z latinského  frater conversus, obrácený bratr) je řeholník, který není knězem. Označení se používá zejména v souvislosti se středověkými kláštery a grangiemi, v nichž konvrši vykonávali převážnou část manuálních prací  k zajištění hospodářské soběstačnosti kláštera.

Ora et labora 

V souladu se zásadou ora et labora (modli se a pracuj) byla ve středověkých klášterech odmítána jakákoliv forma obživy založená na jiných zdrojích než práci mnichů. Protože však konání předepsaných modliteb znemožňovalo mnichům věnovat práci tolik času, aby si dokázali vyrobit či vypěstovat vše potřebné pro život, začali být přibližně v 10. století přijímáni do klášterů laičtí bratři – konvrši, kteří se účastnili bohoslužeb jen jednou denně a jinak se věnovali práci na poli či jiné manuální činnosti. Konvrši pracovali také ve zvlášť zřízených hospodářských dvorech nazývaných grangie.

Vousatí bratři

Negramotní konvrši tvořili v klášteře zhruba 70 % mnichů. Nosili vousy, a proto se také nazývali fratres barbati, tedy vousatí bratři. Během noviciátu u nich byly zjišťovány jejich vlohy k tělesné práci. Jejich postavení v cisterciátských klášterech upravoval spis Usus conversorum, sepsaný pravděpodobně po roce 1120. Od mnichů-kněží se konvrši odlišovali svým oděvem (konvrši měli tmavošedý nebo hnědý, zatímco kněží bílý až světle šedý s černým škapulířem a černým pásem) a obě skupiny mnichů měly též oddělené refektáře i dormitáře. V kostele byli konvrši odděleni od kněží lektoriem.

V ženských klášterech působily konvršky, které však na rozdíl od konvršů neopouštěly klášter a věnovaly se práci v kuchyni a na zahradě a péči o nemocné. Postupem času podíl konvršů na počtu mnichů klesal, a když se ukázalo, že systém zajišťování obživy mnichů založený na práci konvršů je nereálný, bylo od něho ve 13. století í ustoupeno.

Centrální správa

Druhý důležitý prvek byla centrální správa, jednotná pravidla a kontrola jejich dodržování a dobra informovanost. Oni propracovali fci generálních kapitul, které byly závislé pro celý řád, každý opat měl povinnost se účastnit generální kapituly v Citeaux, to je prvek jejž napodobují i jiné řády – to je základ být dobře informován a mít přehled o tom, co se děje v klášterech od Estonska po Španělsko. Pro vzdálené končiny výjimky, třeba 1x za tři čtyři roky. Závěry kapitul byly závazné pro všechny kláštery, projednávali se změny pravidel. Pro kontroly měl každý klášter kromě opata ještě otce opata z patronátního kláštera a ten jednou za rok klášter kontroloval – zápis nedostatků, další rok další kontrola a zjištění odstranění nedostatků. 

Model končí v polovině 13. stol.,  pak statek propachtovávají drobné šlechtě, nebo na statku hospodaří poddaní a spravuje jej nějaký laický bratr.

Sv. Bernard

Bernard byl jednou z velkých podmanivých osobností, jímž nelze odolat. Když v dubnu 1112 zabušil na fortnu kláštera v Citeaux, přiváděl už s sebou 30 druhů. Roznítil v klášteře horlivý život a dal novému ideálu netušenou expanzivní sílu. Již r. 1115 se vydal s 12 mnichy do nově založeného kláštera Clairvaux. Do konce života se přičinil o vznik dalších 68 klášterů. V roce jeho smrti r. 1153 měl řád na 350 klášterů, kolem r. 1200 už 530, okolo r. 1500 dokonce 700 mužských a 900 ženských klášterů. Ženská společenství přijal řád do svého svazku koncem 12. století, ačkoliv jednotlivé ženské kláštery (Tart 1132) žily podle řádových stanov už delší dobu předtím. Zdůrazňování tělesné práce a obdělávání půdy a činnost v zemědělství dalo řádu velký civilizační význam, zvláště při pronikání na Východ a misijní práci v tamějších krajích.

Posvěcení a zniternění benediktinského řeholního života a náboženská obroda celé církve

Vlastní úloha Bernardova však tkví v duchovní oblasti. Jeho cílem bylo posvěcení a zniternění benediktinského řeholního života a náboženská obroda celé církve. Odevšad ho lidé žádali o radu a pomoc; byl neustále ve spojení s papeži, císaři a knížaty. Napsal řádová pravidla templářům; měl rozhodující slovo za papežského rozkolu r. 1130; hlavně působením jeho kázání se uskutečnila křížová výprava r. 1147 - po jejím nezdaru byl ovšem zahrnován výčitkami. Bernarda nazývali orákulem a náboženským géniem století. Byl to velký reformátor a teolog, především však mnich, světec a mystik.

Z církevních dějin,  (Franzen: Malé církevní dějiny a související literatura), poznámky ke zkoušce vč. doporučné a povinné literatury literatury, příslušná hesla z Wikipedie,