Už několik let studuji křesťanskou teologii na katolické vysoké škole. Ani nevím, jak ty roky uběhly! V předsíni mi přibyly dva regály knih. Přibyly mi i znalosti, které mi dříve citelně chyběly, ale to vím teprve nyní. Mí bližní si myslí, že jsem se asi zbláznila, když jsem se pustila na tak obtížnou cestu a nechápou mé důvody, proč jsem se na ni vydala, když už mám za sebou mnohá studia. Těžko vysvětlovat lidem, kteří někde v něčem ustrnuli, že ten příběh o Bohu a člověku je daleko složitější, daleko krásnější a daleko rozvětvenější, než si dovedou představit. Že mohou vzít do rukou tzv. těžkou literaturu a číst a najednou zjistit a v duchu vykřiknout - Bože můj, já to chápu, já to už chápu! Za tím výkřikem však stojí velmi složitá cesta: prokousat se haldami knih a zakusit střídající se stavy ztráty vlastních představ a nové nalézání víry i tzv. aha efekt, který korunuje to obrovské nasazení všech sil. Těžké je také pro ostatní pochopit, že tato nevlídná doba s sebou přináší i nevlídné prostředí, které každého decimuje svým způsobem. Ale nitro se musí naučit bránit proti roztříštěnosti, nevědomosti a ztrátě vlastní člověčí identity. Tak, jak jsem to mnohokrát zažívala i sama, mezi lidmi, kteří vzdorovali a pak jim shořela křídla. Škoda jich, škoda každého, kdo je pak zajatcem deprese nebo prostředků, které přinesou jen momentální úlevu.
Nutná pauza
V letošním roce jsem přerušila na čas studia na fakultě, protože se mi zdálo, že se v nabízených tématech začínám ztrácet. Nějakou dobu jsem se intenzivně zabývala osobností sv. Augustina a bylo to nesmírně obohacující. Vybrala jsem si tohoto světce proto, že vycházel z pohanství ke křesťanství a jeho hledání a přijetí Boha i osobní zápasy jsou velmi blízké této době a současným hledajícím, i mně samotné. Víra je sice velký dar, ale musí se rozmnožovat (jako hřivny v podobenství) a neustále se obohacovat. I když tomu třeba nepřeje současný většinový postoj. Je třeba chápat i sebe, své postoje k základním životním otázkám a neustále obnovovat vztahy s lidmi, i když by se mnohý z nás nejraději stáhl do sebe. To je však špatné řešení, a tak jsem se rozhodla pro teologický kurz, než budu zase pokračovat dál.
Velké překvapení
Dnes u zápisu se ukázalo, že místnost vyhrazená pro studenty nestačí. Přihlásilo se jich víc, než se čekalo. Lidé nejrůznějších povolání, věku i odborného zaměření. Vida! Není jim líno jezdit z nejrůznějších koutů Moravy i Slezska a překonávat, hlavně pak v zimních měsících, nepřízně počasí. A ještě větším překvapením byli učitelé! Nejprve, před kurzem sloužili mši a pak jsme se mohli s nimi setkat v učebně. Přednášky byly zajímavé, ale nezbývá, než se zase vrhnout do systematického studia a neustále se ptát - je ti to jasné? Rozmotávat to klubko myšlenek, postojů, filozofických směrů a teologických výstupů, starých více než 2000 let. A co se týče biblistiky, daleko starších a úpornějších, snažit se to uchopit a dát si to do souvislostí. To je to nejtěžší.
Tak to je moje zpráva z dnešního dne. Mým cílem bylo povzbudit každého, kdo se momentálně cítí slabý a na koho doléhá nějaká tíže. Je mnoho příležitostí, jak se vymanit se sevření z úzkostí a obnovit své síly studiem, ke kterému se cítí tažen svým nitrem. Změnit kolektiv a také radikálně vygruntovat navyklé stereotypy. Hodně štěstí!
Žádné komentáře:
Okomentovat