Být matkou není jednoduché, zvláště v oblasti, kdy nikdy rodina neví, zda se její milovaní vrátí domů živí. A tam se také narodila Marie, Matka Ježíšova, která přijala úděl nanejvýš těžký, ve svém raném mládí.
Nedokáži zasvěceně mluvit o tom, z jakého prostředí pocházela, znám jen archeologické objevy a zmínky v literatuře. Rozhodně většina lidí té doby si nežila v nadbytku, rozhodně také nebyli příliš šťastní v té době, ale ona byla tou, která měla přinést do soumraku svého světa nové světlo.
Svým způsobem, každá z nás může doufat, že ve svém děťátku přinášíme někoho, kdo později světu něco předá - stane se učitelem, lékařem, vědcem, nebo také může přinést velké neštěstí a zkázu.
Ona uvěřila a oslavila Boha před Alžbětou nádherným hymnem.
Nemám žádný problém chápat její příběh jako matka a jako žena. Ale též ji chápu jako tvář Boha. V tom utrpení, kdy hledí na kříž v lásce, v které pod ním zůstává až do konce. Vidí před sebou celý příběh svého mateřství a její bolest je nezměrná. Nikoho však neobviňuje, neproklíná.
Pod Kristovým křížem stojí nyní obnažené mateřství a současně i božství v pokoře, nikoliv však v pokoření. Nyní pomalu končí její jediná úloha, ke které byla zvolena, která byla jejím životním posláním a údělem. Tváří v tvář té neodvratné skutečnosti, bezmoci a bolesti se stává do budoucnosti ženou, ke které budou lidé vzhlížet a připomínat si ji v obrazech, při četbě Písma i při svých životních událostech a skrze ní i na lásku Boží, která nám přinesla novou naději.
Nedokáži zasvěceně mluvit o tom, z jakého prostředí pocházela, znám jen archeologické objevy a zmínky v literatuře. Rozhodně většina lidí té doby si nežila v nadbytku, rozhodně také nebyli příliš šťastní v té době, ale ona byla tou, která měla přinést do soumraku svého světa nové světlo.
Svým způsobem, každá z nás může doufat, že ve svém děťátku přinášíme někoho, kdo později světu něco předá - stane se učitelem, lékařem, vědcem, nebo také může přinést velké neštěstí a zkázu.
Ona uvěřila a oslavila Boha před Alžbětou nádherným hymnem.
Nemám žádný problém chápat její příběh jako matka a jako žena. Ale též ji chápu jako tvář Boha. V tom utrpení, kdy hledí na kříž v lásce, v které pod ním zůstává až do konce. Vidí před sebou celý příběh svého mateřství a její bolest je nezměrná. Nikoho však neobviňuje, neproklíná.
Pod Kristovým křížem stojí nyní obnažené mateřství a současně i božství v pokoře, nikoliv však v pokoření. Nyní pomalu končí její jediná úloha, ke které byla zvolena, která byla jejím životním posláním a údělem. Tváří v tvář té neodvratné skutečnosti, bezmoci a bolesti se stává do budoucnosti ženou, ke které budou lidé vzhlížet a připomínat si ji v obrazech, při četbě Písma i při svých životních událostech a skrze ní i na lásku Boží, která nám přinesla novou naději.
...
V textu je použita přednáška C.V. Pospíšila, profesora dogmatiky. Můžete si také poslechnout přednášky Matka Páně podle Písem na PROGLASU :
Žádné komentáře:
Okomentovat