Sfinga plná tajemství
Socha sfingy láká ke spekulací: kdo ji asi vymyslel, postavil do pouště, vdechl ji svým uměním nesmrtelnost a schopnost probouzet v lidech různé fantastické dedukce o smyslu té práce, kterou si národ Egypťanů s tím dílem dal. Je krásná, je věčná, je tajemná. A ono je to dobře, že člověk, který je výjimečným tvorem mezi všemi, do všeho nevidí. Za prvé by přestal spekulovat a psát o těch svých spekulacích články do tisku (a to by se mnoha lidem nelíbilo, protože si nad tím bahní) a za druhé: každý má právo si udělat vlastní úsudek, proto je lepší, když taková tajemství člověk nezná, ale je inspirován o nich přemýšlet. A řeknete, k čemu je člověk, který ví úplně všechno! Jistě by se stal nepohodlným a brzy by měl velký problém, hned po té, co by vydal nějaké dílo, v kterém by všechno, co ví (a může dokázat) vyslepičil! To by mělo lidstvo po legraci! Vždyť jsou to docela poutavé texty o Lemurii, Atlantidě a Mu, dávných civilizacích, které spočívají ze všemi svými výdobytky na dně oceánů nebo moří. Snít o těch věcech, dívat se na filmy v pošmourných dnech, popíjet svůj oblíbený nápoj a hladit po hlavě psa, nebo se s někým, stejně tak zvídavým, držet za ruku a sdílet ty pocity dobrodružství a jemného mrazení.
Bůh má také spoustu tajemství
Obrázkem Boha nemohu posloužit. Je totiž Duch. Nestvořený, věčný, čiré bytí. Je nezávislý na svém stvoření, absolutně svobodný, všechno přesahuje (teolog by řekl, že je transcendentní). Agnostik, kdyby si tuto větu přečetl, tak by řekl: "To je zajímavé! A jak to ten teolog přišel, že? Já o tom pochybuji, pochybuji o Boží existenci, ale to neznamená, že bych ji zcela zavrhoval. Něco nad námi určitě je! Něco, co v nás bydlí. Gnostik by určitě přišel se svými monádami a eóny a zamotal by nám hlavu tak, že bychom nebyli schopni se v ničem vyznat a ateista by rázně řekl - co to sem pletete? Žádný Bůh není, to jsou nesmysly. Já na něho nevěřím a církev? Ta je pro mne k ničemu. Každý se i Bohu může myslet co chce, to je pravda pravdoucí.Ale třeba někoho může napadnout, když zrovna nemá co na práci a chtěl by rozlousknout tu záhadnou tajenku, totiž: kdo to se mnou vlastně v nitru mluví? Kdo jsem, co tu vlastně dělám a co bude potom, až tu nebudu? Agnostik by řekl, že je možná, ale neví to určitě a moc tomu nevěří, nějaký prostor, do kterého se dostane, věřící přemýšlí o podmínkách svého budoucího bytí po tom, co shodí tělo do země a jeho duše se od něho odpoutá a bude putovat ke svému Stvořiteli, ateista je smířen s myšlenkou, že prostě zmizí. Ale já mám velkou obavu, že nikdo z nás nezmizí, vždycky po nás zůstane nějaká stopa, ať blahá či neblahá. A co více ... je pro nás učitě připraveno ještě mnoho překvapení, stačí si naslouchat.
Vybrala jsem pro Vás zajímavý film. Nebudu nyní prozrazovat, o čem je. Dobře se bavte v tomto jinak nevlídném dni.
Žádné komentáře:
Okomentovat