Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba - 5. část

Volba nového krále Ferdinanda

Píše se rok 1617. Ačkoliv mnozí historikové na císaře a krále Matyáše trochu nasazují, přejděme jejich soudy a raději sledujme dění, které probíhalo v tomto historickém období.  Myslím, že hned zpočátku je správné objasnit pravidla volby českého krále, než budeme svědky velkého sporu o volitelnost.

Rod habsburský na českém trůně

Rod habsburský nabyl korunu českou svobodnou volbou českých stavů v roce 1526. Touto volbou a proměnou zánovního artikulu o volení nového krále za života starého r. 1527 byl zřízen a utvrzen týž poměr nové dynastie k českému trůnu, jaký právně skutečně trval za předešlých dynastií: (Cechové měli „přijímati krále“ z rodu habsburského podle pořádku prvorozenectví zrovna tak, jak je přijímali z rodu Přemyslova, lucemburského a jagelonského rodu. Členové panujícího rodu byli povoláváni na trůn podle prvorozenectví, avšak tak, že se po každé vzájemnou smlouvou mezi zástupci země a kandidátem trůnu ustanovovaly výjimky, pod kterými dědic trůnu k vládě připouštěl, jak seč stalo zejména s králi Maxmiliánem a Rudolfem. V tom poměru se nezměnilo nic ani „volbou“ Matyáši na český trůn, protože Matyáš byl nejstarší bratr bezdětného Rudolfa a byl skutečně zákonným dědicem českého trůnu.

Avšak, při volbě Matyáše předcházelo revoluční hnutí, na Rudolfovi bylo nuceno svolení k tomu, aby Matyáše uznal za svého nástupce, a čeští stavové tehdy stáli proti Rudolfovi v takové opozici, že skutečně jednali samostatně, že „volili“ svobodně.

A proto měla volba Matyášova zcela jiný ráz a význam. Ti, kdo se odvolávali na historické právo stavů k svobodnému volení krále, museli propadnout, protože se jim dalo snadno dokázat, že volba krále z panujícího rodu měla vždycky jen význam formální, že to bylo vždycky jen přijímání zákonného a oprávněného dědice trůnu.

Zásadní a důsledný odpor se mohl opírat o dvě okolnosti: předně se mohli stavové držet volby Matyáše samého, k níž byli od Rudolfa povoláni, mohli tuto domnělou novotu uznat za závazný zákon a na základě toho tvrdit, že mají skutečné právo volit krále a že revolucí s novotami byl zákon o dědičnosti v rodě habsburském změněn. A k tomu byli stavové oprávněni. Za druhé: mohli se držet úmluvy s Matyášem, že za jeho života nový král nebude ustanoven a volen.

Stavové to však neučinili, ale odporovali volbě Ferdinanda na základě práva historického, v čemž, jak jsme už řekli výše, mohli být snadno poraženi. A tak se nebudeme divit, že odpor proti zvolení přísného katolíka Ferdinanda se setkal s tak malým úspěchem.

Průběh volby

Bylo časné ráno a zatím podle starobylého zvyku bylo k obecnému sněmu vyzváněno na pražském hradě velikým zámeckým zvonem celou hodinu. Po mši, jíž byl přítomen král Matyáše s arciknížaty Maximiliánem a Ferdinandem, kteří před několika dny přijeli do Prahy s velkým a honosným průvodem, vyšli nejvyšší §úředníci králi vstříc a uvedli ho do sněmu. Císař se posadil na trůn po pravici s oběma arciknížaty. Když král stavům prostřednictvím nejvyššího hofmistra Adama z Valdštejna poděkoval, že se ochotně a početně dostavili na sněm, byla čtena královská předloha. Matyáš požadoval, aby království české s přivtělenými zeměmi bylo opatřeno králem. Uvažoval, že arciknížata a Albrecht jsou už staří a nemají dědice, a proto uznává za neužitečnější věc pro české království, aby jeho strýc, arcikníže Ferdinand, kterého podle doporučení celého habsburského rodu přijal za syna, byl „přijat, vyhlášen a korunován“ za krále českého. Potom byla stavům odevzdána listina, kterou se arciknížata Maxmilián a Albrecht zříkají svých práv ve prospěch svého strýce. Tím bylo sezení ukončeno.

Co na to opozice

Ještě téhož dne se opozice sešla v Karlově koleji, aby se domluvila o dalších krocích. Ozvaly se hlasy, aby se s jednáním a odpovědí na žádost císaře nespěchalo, dokud nebyly náležitě potvrzeny svobody a privilegia, především slavný Rudolfův majestát. Také se navrhovalo, aby Ferdinand nebyl pouze přijat a vyhlášen za krále, ale aby se stal králem skutečnou volbou. Nežli dostane královskou hodnost, má vydat stavům revers, že bude zachovávat všechny staré svobody a privilegia.

Přítomní tyto návrhy přijali a hrabě Ondřej Šlik byl zvolen řečníkem, aby tyto záležitosti na sněmu přednesl a zdůvodnil.

Počítalo se s tím, že je stav rytířský všechny schválil, že i zástupci měst budou pro ně většinou hlasovat. A aby bylo vše pojištěno, mělo být také navrženo, aby se volba vůbec odročila, poněvadž je nutné se poradit o té věci s přivtělenými zeměmi. Shromáždění bylo přesvědčeno, že pro všechny tyto návrhy bude na sněmu dostatečná většina. Hlavní řečník je však zklamal. Hrabě Šlik měl vrtkavou povahu a to katolíci věděli, a proto ho na jejich radu arcikníže Ferdinand zavolal – a Šlik jeho domluvám neodolal. Poddal se a vzdal se opozice proti Ferdinandovi, aniž by to protestantům oznámil, že změnil svůj úmysl a své přesvědčení.

Za těchto okolností se dne 6. června začalo jednat o královské předloze. Podle starého zvyku byli nejdříve vyzváni nejvyšší úředníci, aby se o předloze vyslovili. Nejvyšší purkrabí, kterým měl první slovo, hlasoval pro přijetí Ferdinanda a po jeho příkladu učinili i všichni zemští úředníci až na hraběte Matyáše z Thurnu. 

Thurn se ohrazoval obšírnou řečí proti tomu, aby Ferdinand nebyl volen, ale jen přijat, a proti tomu, aby vtělené země byly z volby vyloučeny. Nejvyšší purkrabí se snažil Thurnovy důvody vyvracet a dokazoval, že posud sněm český vždycky sám napřed svého krále přijímal, aniž by se ohlížel na vtělené země. Thurn odpověděl, že má právo jako každý jiný pronést svůj názor a že při něm vytrvá. Ze zemských soudců se k Thurnovu návrhu hlásil jen Colonna z Felsu, všichni ostatní hlasovali pro Ferdinanda.  Radové soudu komorního a dvorského hlasovali pro předlohu královskou.  Ani Václav Vilém z Roupova, Václav Budovec z Budova a Vilém z Lobkovic se nedovážili hlasovat proti Ferdinandovi, ale dali mu své hlasy bez odporu.  A jako Ondřej Šlik hlasovali i všichni ostatní členové stavu panského. Jednotliví členové stavu rytířského a poslové z měst následovali příkladu pánů.  Z rytířů se přimlouval za odročení volby jen Kašpar Kaplíř ze Sulevic, purkrabí karlštejnský. A tak mohl nejvyšší purkrabí provolat, že Ferdinand je téměř jednohlasně všemi třemi stavy království za krále nikoliv volen, ale přijat. Tím bylo dědičné právo rodu habsburského uznáno a potvrzeno.

Skvělý výsledek!

Tento skvělý výsledek byl Ferdinandovi hned oznámen zvláštní deputací, v jejíž čele byl nejvyšší purkrabí. Ferdinand stavům srdečně děkoval a sliboval. Že se jim za to odmění vším dobrým. Jenže mu to dlouho nevydrželo. Jakmile vystřízlivěl z opojení, vyslyšel rady katolíků a svou nenávist vůči protestantům neudržel na uzdě.

Část 6. Korunovace krále a vnitřní Ferdinandův boj

Poznámka:

Na konci první části tohoto seriálu, jehož poslední kapitolou bude volba Zimního krále, bude uveden seznam všech pánů a rytířů i měšťanů, jejichž jména se objevila v textech s odkazy na jejich životopisy, pokud budou v enycklopediích uvedeny. Budeme pak sledovat jejich osudy v bělohorském a pobělohorském období. Bělohorské období budu tvořit a zveřejňovat během měsíce října do 8. listopadu, tedy do rozhodné bitvy.