OPERA V ANGLII
MASQUE
Navázala jednak na domácí tradici
aristokraticko-dvorského divadla hraného v maskách a podle toho
označovaného jako masque.
Masque byla původně jakási školská
hra s výchovným a mravoučným účelem, provozovaná ve školách (hlavně
klášterních). Zároveň to byl i druh lidového zábavného divadla (maškarní
průvody a hry). Z obou těchto zdrojů se masque postupně vyvinula ve
svérázný jevištní útvar vysoké dvorské kultury s hudbou a tancem,
provozovaný v maskách (odtud název). a her. Tradiční masque dosáhla
vrcholu v 17. století zejména zásluhou spisovatele a básníka a úspěšného
divadelníka (přítele Shakespearova), autora především komedií a mravoučných
her Benjamina (Bena) Jonsona (1572 - cca1637).
Z tradice lidové masque vyrostla pak
i ballad opera (1728 The Beggers Opera)
Nejvýznamnějším skladatelem anglické opery
před Händelem byl
Henry Purcell (1659
- 1695 )
anglický skladatel, varhaník a
zpěvák - pocházel z hudebnické rodiny - otec Thomas Purcell byl
tenorista a skladatel, působil ve Westminsterském opatství a též ve dvorních
službách královských
Henry Purcell byl jako chlapec zpěvákem
královské kapely (Chapel Royal) a dostal zde hudební vzdělání
1673 se stal asistentem královské sbírky
hudebních nástrojů a v letech 1675 - 76 byl zaměstnán jako kopista ve
Westminsterském opatství
1677 se stal jako nástupce Matthewa Locka
skladatelem pro housle na královském dvoře
1679 nastoupil po Johnu Blowovi jako
varhaník ve Westminsterském opatství
1682 - jmenován varhaníkem královské
dvorní kapely
od roku 1683 mu byl svěřen dozor nad královskými
dechovými a klávesovými nástroji
Purcell zemřel náhle, 21.listopadu 1695,
stár pouhých 34 let - když závěť napsal v den své smrti - příčina jeho
smrti není dodnes jasná.. Pohřben ve Westminsterském opatství.
U M Ě L E C K
Ý V Ý Z N A M Henryho PURCELLA:
Purcell je jeden z nejvýznamnějších
anglických barokních skladatelů, který vyšel z domácích tradic anglikánské i
světské hudby, z domácích polyfonních tradic a obohatil je jednak o nosné a
progresívní prvky italské, francouzské i německé, jednak o svůj vlastní
osobnostní vklad vysoce talentovaného skladatele. Přísnou řemeslnou racionalitu
svých předchůdců překonal vysokou emocionalitou a spontánností. Dodal své hudbě
vysokou emocionalitu a bezprostřední působivost, znamenitě psal hudbu k činohrám,
z níž četné koncertní suity (Abdelazer - nejznámější)
D í l o:
A/ INSTRUMENTÁLNÍ:
Smyčcový orch: 3 Fantasie
(tříhlasé)
9 Fantasií (čtyřhlasých)
Fantasia upon one Note (pětihlasá)
1 Fantasie (šestihlasá)
1 Fantasie (sedmihlasá)
5 Pavan
1 Ciaccona g-moll
Smyčcový orch. s b.c.:
3 Ouvertury (G,D,g)
Sonaty
Fantasia on a ground
Cembalo: grounds (angl. varianta
passacaglie), tunes, suity, samotné tance, variace,
Varhany: hlavně VOLUNTARY
/ies/ - chrámové instr. vložky, často improvizované.
JEVIŠTNÍ:
Opery: Dido and Aeneas
Vz. 1689 – jediná Purcellova zcela
prokomponovaná ”opera”. Je psána na ANGLICKÝ TEXT a považována za
nejvýznamnější anglickou operu 17.století. Je to stručné lyrické drama
o Prologu a3 krátkých dějstvích – líčí smutný osud opuštěné
Dido. Didonin žalozpěv před smrtí (When I am laid…”) je dokladem Purcellova
mistrovství psychologické výrazové kresby.
Dílo se skládá z recitativů, árií
(”Songs”) a sborů (ansámblů).
Opera má ”francouzskou ouverturu”, která
byla tehdy všeobecně rozšířená – i u oper italských. Francouzská ouvertura
ostatně nevznikla ve Francii, nýbrž v Itálii a ve Francii se pouze
rozvinula.
JE ZDE I VLIV TRADIČNÍ ANGLICKÉ HRY SE
ZPĚVY, TANCEM A PANTOMIMOU –MASQUE
DIDO byla dcerou krále v Tyru
(Fénicie) a platí za mýtickou zakladatelku Kartága.. Byla nejprve provdána za
Acherbase, jehož však zabil Didonin bratr Pygmalion. Dido poté uprchla do
severní Afriky, kde založila Kartágo. Zde se zamilovala do Aenea – hrdiny od
Tróje (což byl typický ”polobůh” – jeho matkou byla sama Héra – manželka
Diova). DIDO se z původní věrné vdovy, zachovávající smutek, změnila
ve vášnivou milenku Aeneovu. Aeneas ji ale nakonec opustil a Dido spáchala
sebevraždu. SLAVNÉ BÁSNICKÉ ZPRACOVÁNÍ – VERGILIUS: ”Aeneis”
+ 5 tzv.
"SEMI-OPERA" - víceméně hra se zpěvy (silnější podíl hudby než u
běžné "scénické hudby" - tradice domácí Ballad opera a
"masque" (viz zvl. text).
1. The Prophetess or The
History of Dioclesian, 1690
2. King Arthur or The British
Worthy, 1691
3. The Fairy Queen, 1692 -
podle Shakespearova "Snu noci svatojanské"
4. The Tempest or The Enchated
Island (1695) - podle Shakespearovy "Bouře"
5. The Indian Queen, 1695
b) Scénické
hudby: několik desítek !
c) Ostatní
vokální: Ódy, Anthemy
A N T H E M (etymolog.
z řec. ”antiphona”, možné též z ”hymnus”): liturgický žánr
anglikánské církve – pěstován od 16. Stol. (anglikánská církev založena
Jindřichem VIII. v roce 1534 – ve stejném roce vznikl též Jezuitský řád):
typově se renesanční anthem hlásil k motetu (sborový, proimitovaný, občas
se sólistickými vstupy na způsob responsoriálního přednesu antifony – ostatně
sám název ANTHEM se odvozuje právě z řeckého ANTIPHONA), v baroku to
byla duchovní kantáta (hymnus) se sóly, sborem a orchestrem – zásadně na
anglický text.
Převahu měla ovšem v Anglii (stejně
tak jako v Německu) opera ITALSKÁ ve stylu opery seria. Pěstovali ji zde
jednak rodilí Italové (Bononcini, Porpora, .....) jednak v Itálii
vyškolení „neitalové“ – mezi nimi největší Georg Friedrich Händel.
Žádné komentáře:
Okomentovat