Když se člověk zaobírá nějakou obtížnou teologickou látkou a učiní předsevzetí, že svá studia dotáhne dokonce, napíše úspěšnou diplomovou práci a obklopí se příslušnou literaturou, určitě se stane, že ho to velmi ovlivní, pohltí a dokonce i pozitivně změní. V minulém článku jsem se vyslovila ke současnému světu a v poslední větě mne napadlo, že jedinou spásou je morální přístup ke všem palčivostem, které nás obklopují. Velmi mne trápí utrpení lidí ve všech ohledech a jistě je mnoho lidí, pohybující se v profánním světě, kteří přemýšlí, jak to změnit. Chabé lidské síly na to nestačí - je třeba silného spojence a položit si mnoho otázek, stejně tak, jak si je pokládal i sv. Augustin, který celým svým lidským osudem směřoval k vrcholu svého poslání, aby dál, do budoucnosti přinesl ve svém díle myšlenky, o kterých se i dnes dá uvažovat.
Pro mne však jeho život znamená prošlapanou duchovní cestu. Poctivě a čistě prožitou. Přemýšlela jsem často, proč nedočetl Izaijáše, kterého mu nabídl ke studiu sv. Ambrož ...
Včera jsem se vydala na večerní mši do našeho starodávného kostela. Možná, že jsem pocítila podobný neklid a touhu po vnitřním spočinutí. Od rána jsem pracovala na jednom článku, který jsem sice dopsala, ale nebyla jsem si jistá, zda jsem do něho vložila úplně všechno, aby lidé, co ho budou číst, pochopili jaké následky může mít nepromyšlená, byť malá změna v zákoně. Tématem článku byla dočasná pěstounská péče, po které by měla následovat adopce. V tom nejistém rozpoložení jsem byla celý den. A tak, šla jsem nakonec na mši. V kostele sedělo pár lidí různého věku a modlili se. Modlila jsem se s nimi, v duchu, a to za celý svět, za tvrdá srdce, aby se obměkčila, aby lidé se zřekli svých hříchů a za to, abych se zbavila své malověrnosti, z které plynou i tísnivé pocity a nedůvěra ve zdárný výsledek v každém úsilí.
I když se Izaijáš většinou čte o Adventu, náš pan farář ho četl na úvod - až ve mně hrklo. Kdyby měl tehdy sv. Augustin víc trpělivosti a pečlivě ho studoval, kdo ví, jak by pokračoval ve svých dílech? Vždyť každé slovo tohoto proroka padá i na naše současné hlavy - i s příslibem, který zní nakonec v lásce Boží.
Možná, že to sv. Ambrož tak přesně nemyslel, když uložil budoucímu biskupu z Hippo tuto četbu na úvod jeho studií, že ho slova proroka změní, změní jeho pohled na svět, který byl v podobné situaci, jako nynější a urychlí jeho duchovní rozvoj. Myslím, že ani sebelepší výklad prorokových slov nenahradí to, co si naslouchající člověk sám uvědomí - jak je hluboce a široce zodpovědný za svět, v kterém žije z milosti, a do jakých konců může dojít, když svou odpovědnost pro nedbalost, pýchu, sobectví a malověrnost zanedbává, nebo ji odkládá či se domnívá, že Bůh bude za něho doorávat rozorané pole.
Žádné komentáře:
Okomentovat