Vilemína
Nejzávažnější deformace z učení Jáchyma z Fiore šly mimo františkánský řád a pronikly do prostředí ústně.Roku 1300 dala inkvizice v městě Miláně vykopat a spálit kosti nějaké Velemíny, která zemřela v roce 1281, protože se přišlo na to, že ji kroužek jejích věrných uctívá jako inkarnaci Ducha svatého.
Manfreda z Pirovana
Na první pohled neškodná idea andělského papeže, "který zakrátko přijde očistit církev, na sebe v podání v tohoto kroužku vzala neobvyklé vzezření, protože skupina věřila, že tímto papežem obrátí Židy a Saracény na pravou víru a ohlásí tak nový věk, má být žena z jejich středu, Manfreda z Pirovana. Ta měla být provázena i ženskými kardinály a vůbec vyšší úřady v církvi měly zastávat ženy. Čtyři dosavadní evangelia měla být překonána čtyřmi novými, napsanými pod vedením Ducha svatého. Joachimistické myšlenky, interpretace apoštolského života a důsledky interdiktu a sporů v milánské církvi ohledně poskytování svátostí - to vše podporovalo růst hnutí. Vilemíniny dědice nebylo zase tak těžké zlikvidovat, avšak apoštolští bratři, které založil roku 1260 Gerard Sagerelli v Parmě, byli pružnější a měli široký okruh vlivu.
Apoštolští bratři
Kronikář Salimben tvrdí, že Sagerellimu byl odepřen vstup k františkánům v Parmě, takže prostý, nevzdělaný muž, který byl silnou osobností, kolem sebe shromáždil skupinu, která se jako on snažila o co nejdoslovnější napodobení apoštolského života. Apoštolští bratři žili doslova ze dne na den, vyžebrávali si jen to, co spotřebovali v ten den, měli jen jeden oděv - františkánská řehole povolovala oděvy dva), který přijímali při demonstracích, během nichž svlékali své šaty a znovu je mezi sebou rozdělovali. Sami sebe nazývali minimi - nejmenší. Odolali pronásledování a získali si obecné schválení, protože nasledovali františkánský ideál - až k extrému a fetišismu - s přísností, kterou nebyli ostatní žebravé řády na konci 13. století realizovat. Město Parma je podporovalo a ani biskup proti nim nic nepodnikal.
Koncil v Lyonu
V roce 1274 koncil v Lyonu odsoudil neautorizované řády a v roce 1285 papež Honorius IV. výslovně odsoudil i apoštolské bratry. V 90. letech 13. století byly proti některým zahájeny procesy jako proti heretikům. Segarelli, který byl nejprve odsouzen do vězení, byl v roce 1300 upálen. Akta inkvizičních procesů z roku 1299 v Bologni umožňují pohled na skupinu, která nestála vůči církvi v opozici, ale svou neposlušnost ospravedlňovala tím, že díky svému životu v chudobě dosáhla stavu dokonalosti prvotní církve.
"Papežové pokonstantinovské církve, argumentovali heretici, nemají právo je nutit, aby se vzdali svého způsobu života."
Tím mínili papeže, kteří se zřekli chudoby prvotní církve.
Fra Dolcino
Dolcino byl nemanželský syn kněze z diecéze Novara, který získal určité vzdělání. Za jeho vedení, které převzal od Segarelliho, se stala sekta ještě více heretickou. Na tlak inkvizice odpověděla násilím. Roku 1300, tedy v roce upálení Segarelliho, vydal Dolcino manifest, kde si pro sebe nárokoval přímou inspiraci od Ducha svatého a pro apoštolské bratry, které vedl, klíčovou úlohu v nastávajícím příchodu nového věku. Místo tří statutů joachimistů postuloval čtyři: první tvořila tvorba patriarchů a proroků Starého zákona, druhou započal Kristus a apoštolové, sahala až do časů Konstantina, třetí se právě blížila ke svému konci, začala Konstantinem a měla být ukončena dobou čtvrtou, která měla právě nadejít, v níž měl dominovat opravdový apoštolský život jeho skupiny. V této době měly vedle statutu existovat ještě čtyři mutationes, z nichž ta čtvrtá byla započata Gerardem Segarellim.
Přesvědčení o prvotní důležitosti apoštolského života, který se snažila Dolcinova skupina v kontrastu se všemi ostatními dodržovat, vedlo k tomu, že do Jáchymova schématu byl vložen čtvrtý status, který tuto skutečnost reflektoval.
Postavení sv. Františka je ohroženo
František už u apoštolských bratří aktuálně nezaujímá místo "předchůdce" nového statutu, který zakrátko nastane, poněvadž svůj způsob života pro jeho striktní chudobu stavěli nad život sv. Františka a sv. Dominika. Církvi předpovídali dramatický osud v novém věku. Všichni preláti, papež a mniši, kromě těch kajícnických, budou během tří let vyhlazeni králem Fridrichem Aragonským. Potom se měl objevit nový papež, a za ním všechna dobrodiní nového věku.
Novým papežem měl být právě Dolcino
Tato vize byla korunována pasáží, v níž Dolcino líčil plán dějin v podobě sedmi andělů a sedmi církví Apokalypsy. Podle ní byl Segarelli anděl ze Smyrny a on sám andělem z Thyatir. V druhém manifestu z prosince roku 1303 byla proroctví, která nebyla naplněna. Ale to se znovu stalo i v dalším, již nedochovaném manifestu z konce roku 1304.
Ale jak se dozvídáme z pramenů, k poklesu sebedůvěry nedošlo, protože někteří apoštolité tvrdili, že oním papežem nového věku měl být sám Dolcino. V roce 1304 se uchýlil do hor mezi Vercelli a Novarou, kam ho následovali nové posily z řad místních sedláků a z apoštolitů ze vzdálenějších končin. Tyto skupiny podpořily jeho pustošivé nájezdy a násilnou rezistenci vůči církevní moci.
Než byli Dolcinovi přívrženci zničeni a on sám zajat a v roce 1307 upálen, bylo nutné proti heretikům poslat nejednu trestnou výpravu a posléze se uchýlit i k metodě křížové výpravy. Ale i přesto stoupenci zůstali.
Literatura:
Lambert M. Středověké hereze str.290 a násl.
Podle hesel vložených do textu
Žádné komentáře:
Okomentovat