Kolem roku 1140 se objevuje nové, tentokrát nadnárodní hnutí, které nemělo jednotné pojmenování, ale za to mělo společné identifikační prvky.
Everwin píše list sv. Bernardovi
Premonstrátský mnich probošt Everwin ze Steinfeldu napsal list samotnému Bernardovi z Clairvaux a v něm stálo, že v Porýní propukla hereze. Konkrétně v Kolíně nad Rýnem. Popisuje, že heretická skupina má v Kolíně nad Rýnem svou organizaci a svého vlastního biskupa. Dodržují ceremonii vkládání rukou, která zajišťuje přestup z nejnižšího stupně k věřícím a od věřících k vyvoleným. Křest, kterého nabyli vkládáním rukou "v ohni a Duchu" stavěli do kontrastu udělování křtu vodou.
Životní styl podle víry skupiny
Skupina odmítala požívat všechno, co bylo následkem sexuálního spojení, a ... odmítala manželství. Ewervin dále píše Sv. Bernardovi: své potraviny a nápoje posvěcují Otčenášem a tvrdí, že jejich víra sahá až k do doby mučedníků. A také tvrdí, že stoupenci jejich víry "jsou v Řecku" (tím musíme rozumět: "v Byzanci") a "v některých dalších zemích. Biskup, jeho pomocník, a někteří další heretici se při výslechu přidržovali svého přesvědčení, a když je odmítli odvolat, lid je upálil.
Kolínští heretici nebyli pod vlivem bogomilů
V případě popisovaných zpráv, jak je poslal Everwin ze Stainfeldu Bernardovi z Clairvaux, jde o západní heretiky. Ti se vyznačovali rigorózní morálkou, požadavek kladla na jednoduchou spirituální církev, osvobozenou od zkaženého katolického kléru a kladla důraz na odezvu v jednotlivcově svědomí. Dále Everwin píše, že opírali platnost katolické mše, "protože žádní kněží z církve nemají platné svěcení". Říkají totiž, pokračuje Everwin, že "apoštolský úřad je zkorumpován, protože se zapletl do světských obchodů. Ten, kdo sedí na Petrově stolci, ztratil moc svěcení danou Petrovi. A protože apoštolská stolice už tuto moc nemá, pak arbiskupové a biskupové, kteří vedou v církvi světský život, nemohou přijímat moc, jejímž prostřednictvím by mohli někoho vysvětit." Je dlužno říci, že se jednotlivé heretické skupiny mezi sebou významně odlišovaly, k když měli společný zájem o morálku a antiklerikalismus. Tyto spory nakonec zapříčinily, že byli odhalení.
Bernard z Clairvaux zasahuje
V roce 1145 sv. Bernard z Clairvaux několik dní kázal proti přívržencům Jindřicha Mnicha v Toulouse, měl dobrou příležitost vymítat ještě další herezi. Její přívrženci byli nazývání "tkalci a ariáni". Skupina měla vlastní hierarchii a dělila členy na zasvěcené a posluchače, kteří byli v herezi neofyty (Neofyt nebo neofyta znamená nováčka, v některých křesťanských církvích nově pokřtěného) , byla odhalena také v Liege. A tato sekta generálně odmítala všechny svátosti včetně manželství.
Západní a východní heretici
Západní typ hereze stále přetrvával, ale smísil se se skupinou, ovlivněnou bogomilstvím.Tak tvrdí i Ekbert, pozdější porýnský opat v Schonnau.
Vedle jiných bludů se někteří z nich přidržovali víry, že legitimní je pouze manželství mezi panicem a pannou a v tom rozpoznáváme vliv západní hereze.
Disputace heretiků
Později rozpory mezi východní a západní skupinou vymizely a západní heretici pak tvořili vnější kruh, v němž se vyučovaly netradiční evangelické názory, vnitřní okruh adeptů vyznával tajnou nauku. Dva roky po kolínském případu se na jihu Francie u hradu Lombers poblíž Albi konala disputace heretiků. To je důkaz relativní svobody, jíž se heretici těšili.Zástupci církve se pokoušeli přimět heretiky k výkladu k jejich víry, ale museli svůj výklad a citace dokladů omezit pouze na Nový zákon, protože heretici Starý zákon neuznávali. Nenechali se pohnout k vysvětlování, protože zástupci církve se pokoušeli získat takové znalosti jejich učení, aby mohli demonstrovat jejich úchylky od pravověří. "Dobří muži" apelovali na přítomné, předložili vyznání, které znělo katolicky, ale odmítli přísahat. Avšak, vypověděli dost, aby mohli být usvědčeni z hereze, ačkoliv biskupové zřejmě nikdy nepronikli do jádra jejich víry.
Ekberovy výklady ve vývoji herezí je svým způsobem přínosná, protože se pokoušejí vyložit dogmatickou základnu kolínské hereze. Je práce je ale poznamenána tím, že do zpráv o kolínských sektářích vnáší i manichejské teze ze 4. století (dle sv. Augustina). Avšak, první kolínská skupina, kterou v roce 1140 popsal Everwin, přežila.
Příště: Bogomilové a dualisté
Žádné komentáře:
Okomentovat