Historické okolnosti
V 9. století, v bezprostředním sousedství hlavního města Byzance, vzrůstalo velké nebezpečí ze strany Bulharů, a to za chána Malomíra (831 - 836) a Presjana (836 - 852). Ti hlavně usilovali o podmanění Slovanů v Makedonii a dokázali vyprovokovat část peloponéských Slovanů, kteří sídlili na území Arkadie, a kteří utrpěli porážku v roce 807, aby se vzbouřili proti byzantskému císaři. V letech 847 - 949 podnikl do Arkadie tažení strategos thematu peloponéského, Theoktistos Bryennios, a povstalce pokořil
Byzanticům, kteří vedli válku s Bulhary, se podařilo získat na svou stranu Srby, v jejichž čele stál kníže Vlastimír. Když se mu podařilo pod své velení soustředit několik příbuzných kmenů v sousedství, tři léta dokázal úspěšně odolávat Bulharům, kteří usilovali o jejich připojení ke svému panství. Už od smrti chána Omortaga, který byl věrným spojencem Byzance, byli Bulhaři v přátelském styku s franskou říší a později nejvíce s východofranskou. V roce 862 uzavřel Boris spolek s Ludvíkem Němcem, východofranským králem a roku 852 s ním vyjednával o zavedení křesťanství do Bulharska za pomoci franského duchovenstva. Roku 863 pomáhal Boris Ludvíku Němci proti jeho synu Karlomanovi, jehož spojencem byl moravský kníže Rastislav. Byzantici a Moravané náhle pochopili své společné zájmy a uzavřeli spolek namířený proti fransko-bulharskému spolku. A tak v roce 864 došlo k rozhodné srážce mezi dvěma skupinami, ve které obě slabší strany. Moravan a Bulhaři utrpěli porážku.
Byzantici využili hladu, který panoval toho roku v Bulharsku a udeřili s císařem Michalem v čele znenadání na Bulhary. Způsobili jim těžkou pohromu. Bulharský chán se zavázal., že zavede křesťanství do Bulharska pod vedením cařihradského patriarchátu a byzantská vláda mu tento krok ráda usnadnila a učila ústupek, že zvrátila Bulharsku Zagorje. A do Bulharska byli vypraveni byzantští duchovní, kteří samého chána pokřtili a uváděli jeho podané do lůna křesťanské církve.
Obrácením Bulharska na křesťanství se říši byzantské otevřela vyhlídka nejen na ovládnutí Bulharska, a také ho s pomocí byzantského duchovenstva a církevní organizace podřídit své politické nadvládě. Cařihradský patriarchát a byzantská církev byli stejně nástroji státních zájmů a světské politiky. Avšak dříve, než se Cařihradu podařilo uskutečnit svůj plán, totiž připoutat k Byzanci církevně Bulharsko, nastal problém. Začal totiž obrovský zápas, tuhý a dlouholetý boj s papežskou stolicí v Římě. Ta totiž pokládala Bulharsko za součást své někdejší církevní illyrické provincie nebo také soluňského vikariátu a sama si dělala nárok zavést v Bulharsku křesťanství, byť i případně jen prostřednictvím církve franské.
Bogomil znamená - Milující Boha
Bogomil byl obyčejným venkovským knězem v Bulharsku v 10. století. Uspořádal a nově zformoval dualistické myšlenky, které po Bulharsku kolovaly. Bulharsko bylo právě čerstvě odvráceno od pohanství., které nebylo stabilizované a poněkud už v té době zaostalé. Ale jeho ideály vyjadřovaly pocity sedláků, kteří byli utlačováni byzantskými dobyvateli, cizím byzantským klérem a bulharskou aristokracií, Až do doby, než byla z Bulharska hereze vymýcena, rozvíjela se a pronikala do Byzance a Konstantinopole, nesena jak silnou vnější přitažlivostí dualistické interpretace světa, tak i svou původní jednoduchostí a zdánlivým řešením problému přítomnosti zla ve světě, který stvořil dobrý Bůh. Ve středu bogomilské zkušenosti stálo přesvědčení, že to, co je viditelné, je zlé. Samo lidské tělo je výtvorem padlého anděla Satana, který zlu propadl. To, co je neviditelné, je spirituální. Zasvěcenci, kteří mohli vypadat jako extrémně asketičtí byzantští mniši, žili tak vzdálení pozemskému světu, nakolik jen to bylo možné, vyhýbali se vejcím, mléku, sýru, masu a všem produktům vzniklým ze sexuálního styku. Dodržovali celibát, tvrdě se postili. Přívrženci sekty uctívali zasvěcené, zabezpečovali jim podmínky, aby mohli pokračovat ve svém odříkání a naslouchali jejich kázání, samo se však produktů sexuálního styku, manželství a rodičovství nemuseli odříkat.
Tak vysoký ideál byl určen jen pro několik vyvolených, ostatní měli jen omezené závazky.
Bogomilský ideál působil na Západě v době svatého Bernarda a cisterciáků, tam byla askeze vysoce ceněna.
Everwinův popis nás informuje o tom, proč bogomilští nadšenci získávali nové stoupence - sledovali vzor chudého potulného kazatele,
Bogomilský vliv se projevil za dvě desetiletí v Kolíně nad Rýnem, a to byla již nová hereze rozšířena v oblasti mezi Rýnem a Pyrenejemi a na Apeninském poloostrově. Tehdy se v roce 1163 konal proces s heretiky, ale upalování heretiků , ke kterému tam došlo, se ukázalo jako neúčinné. Západní typ hereze přetrvával a mísil se (podle kronikáře Ekberta) se skupinou ovlivněnou bogomilstvím.
Po té, když byli bogomilové vyhnáni z Bulharska, uchýlili se do Bosny, kde žili až do jejího dobytí Turky. Myšlenky bogomilů ovlivnily i hnutí albigenských (katarů).
Literatura:
Šusta, J. Dějiny lidstva. Od pravěku k dnešku. Díl III. Základy středověku. str. 386 - 391
Lambert, M. Středověká hereze, str. 89 a násl.
Žádné komentáře:
Okomentovat