sobota 26. dubna 2014

Bible: Poselství Josefova příběhu



Mnohým lidem se zdá, že by měli mít k dispozici nějaké učení, které je přivede zpět k sobě. Něco moderního, co člověk pochopí cestou do práce. Ne nic dlouhého a náročného, prostě nějaká pravidla, jak žít, jak si poradit s nejistotou, jak jednat v mezilidských vztazích, jak se vyhnout stresu a poznat pocit blaženosti a bázně před něčím, co nekonečně přesahuje, co existuje mezi ním a nekonečným temným prostorem který tuší, ale nezná. Jedno vysvětlení naráží na jiné vysvětlení, co je člověk, život, láska, nenávist, kde se bere v člověku tolik pocitů, ze kterých si neumí vybrat ty pravé, ty dobré a ty, které ho navádí k sebeobraně.  Zda smí odpouštět, protože by se mohl jevit jako zbabělec, který utíká z boje. A tak se to hromadí a hromadí, až sáhne k láhvi s alkoholem, k droze, k antidepresivním prostředkům, od kterých si slibuje, že mu přinesou alespoň na chvíli úlevu a světlo. 

Kupodivu, nikdo není schopen důvěryhodně takové pocity vysvětlit, jen říkat, co se smí a nesmí nebo by se nemělo. Je doba, kdy se prolamují zábrany a překonávají odporné věci, a tomu se říká perverze. Obvykle se v knize listuje od první do poslední strany. Čteme příběh, který má mnoho dalších a dalších souvislostí a namotává se na příběhy našeho času. Co nám ještě dnes, v naší době, kterou považujeme za výjimečnou, pokrokovou, odosobněnou od náboženství, církevních praktik a poručníkování ze všech stran, může dát příběh o Josefovi, jeho suknici, jeho snech, nenávisti bratří, o Rubenově  soucitu a odpuštění těm, kteří ho chtěli zatratit? Odpuštění vlastním bratrům i otci, který byl tak neopatrný, že ho vyznamenal před všemi ostatními, a tím ho vydal do velkého nebezpečí? O Josefových postojích k problémům na dvoře faraona? Přiznám se, že v tuto chvíli ke mně vane pocit velké touhy si ho přečíst nahlas a porovnat ho s obdobnými případy  v dnešní době. Výjimečnost se netrpí! Krásná suknice, kterou mu daroval otec, byla poslední kapkou v poháru bratří, kteří věděli, že je Josef milovaným dítětem od milované ženy, že je připomínkou šťastné lásky, která byla tak tragicky přetržena smrtí a otcova manifestace bolesti a nesmíření osudově zasáhla právě toho nejmilejšího. Ale také, byla to Boží vůle, která nedovolila, aby Josef zahynul a prožil výjimečný život mimo svou rodinu díky jeho nezlomné víře a uvědomění si svých chyb z minulosti. Byl oddělen, jako bývají odděleni obětní beránci pastýřem, aby je nechal sestoupit a posléze i vyvýšit v jejich trpké úloze. Lidé se necítí být vedeni, nevěří, že mají tu moc i možnost se někdy odevzdat a jindy ovlivnit svůj osud pouze vírou a nadějí, nikoliv počtářským  způsobem kdo z koho a za kolik. I takto můžeme chápat Abrahámovo rozhodnutí nad Izákem, Jidášův čin nad Ježíšem. I třeba rozhodnutí současného člověka se něčeho vzdát, aby pak nabyl daleko vzácnějšího daru, který mu doslovně nebyl přislíben a pro svou vzdálenost od Boha, kterého neumí často ani oslovit, hledí do temnoty, naplněný strachem, úzkostí a prostoupený temnotou nesmírného osamění v prostoru bez konce a času. 

Josefův příběh má mnoho podob a prolíná se s příběhy lidí od pradávna do dnešní i budoucí doby. Jeho poselstvím je odpuštění a neopuštění kořenů, z kterých vzešel, objetí s těmi, kteří mu ukládali o život, hluboká víra  v Boží přítomnost. Proto všechno jsou starozákonní příběhy tak živé, i přes svou dramatičnost hluboce lidské a promlouvající tichým hlasem k člověku, který neví, k čemu se vlastně přiklonit, protože neslyší tichý hlas, který k němu stále promlouvá a přes to všechno v něho věří. Jako otec, který neopouští své děti v době, kdy jím tak trochu opovrhují.      





Žádné komentáře:

Okomentovat