Mnohým
lidem se zdá, že by měli mít k dispozici nějaké učení, které je přivede zpět k
sobě. Něco moderního, co člověk pochopí cestou do práce. Ne nic dlouhého a
náročného, prostě nějaká pravidla, jak žít, jak si poradit s nejistotou, jak
jednat v mezilidských vztazích, jak se vyhnout stresu a poznat pocit blaženosti
a bázně před něčím, co nekonečně přesahuje, co existuje mezi ním a nekonečným
temným prostorem který tuší, ale nezná. Jedno vysvětlení naráží na jiné
vysvětlení, co je člověk, život, láska, nenávist, kde se bere v člověku tolik
pocitů, ze kterých si neumí vybrat ty pravé, ty dobré a ty, které ho navádí k
sebeobraně. Zda smí odpouštět, protože by se mohl jevit jako zbabělec,
který utíká z boje. A tak se to hromadí a hromadí, až sáhne k láhvi s alkoholem,
k droze, k antidepresivním prostředkům, od kterých si slibuje, že mu přinesou
alespoň na chvíli úlevu a světlo.
Kupodivu,
nikdo není schopen důvěryhodně takové pocity vysvětlit, jen říkat, co se smí a
nesmí nebo by se nemělo. Je doba, kdy se prolamují zábrany a překonávají
odporné věci, a tomu se říká perverze. Obvykle se v knize listuje od první do
poslední strany. Čteme příběh, který má mnoho dalších a dalších souvislostí a
namotává se na příběhy našeho času. Co nám ještě dnes, v naší době, kterou považujeme
za výjimečnou, pokrokovou, odosobněnou od náboženství, církevních praktik a
poručníkování ze všech stran, může dát příběh o Josefovi, jeho suknici, jeho
snech, nenávisti bratří, o Rubenově soucitu a odpuštění těm, kteří ho
chtěli zatratit? Odpuštění vlastním bratrům i otci, který byl tak neopatrný, že
ho vyznamenal před všemi ostatními, a tím ho vydal do velkého nebezpečí? O
Josefových postojích k problémům na dvoře faraona? Přiznám se, že v tuto chvíli
ke mně vane pocit velké touhy si ho přečíst nahlas a porovnat ho s obdobnými
případy v dnešní době. Výjimečnost se netrpí! Krásná suknice, kterou mu
daroval otec, byla poslední kapkou v poháru bratří, kteří věděli, že je Josef
milovaným dítětem od milované ženy, že je připomínkou šťastné lásky, která byla
tak tragicky přetržena smrtí a otcova manifestace bolesti a nesmíření osudově
zasáhla právě toho nejmilejšího. Ale také, byla to Boží vůle, která nedovolila,
aby Josef zahynul a prožil výjimečný život mimo svou rodinu díky jeho nezlomné
víře a uvědomění si svých chyb z minulosti. Byl oddělen, jako bývají odděleni
obětní beránci pastýřem, aby je nechal sestoupit a posléze i vyvýšit v jejich
trpké úloze. Lidé se necítí být vedeni, nevěří, že mají tu moc i možnost se
někdy odevzdat a jindy ovlivnit svůj osud pouze vírou a nadějí, nikoliv
počtářským způsobem kdo z koho a za kolik. I takto můžeme chápat
Abrahámovo rozhodnutí nad Izákem, Jidášův čin nad Ježíšem. I třeba rozhodnutí
současného člověka se něčeho vzdát, aby pak nabyl daleko vzácnějšího daru,
který mu doslovně nebyl přislíben a pro svou vzdálenost od Boha, kterého neumí
často ani oslovit, hledí do temnoty, naplněný strachem, úzkostí a prostoupený
temnotou nesmírného osamění v prostoru bez konce a času.
Josefův
příběh má mnoho podob a prolíná se s příběhy lidí od pradávna do dnešní i
budoucí doby. Jeho poselstvím je odpuštění a neopuštění kořenů, z kterých
vzešel, objetí s těmi, kteří mu ukládali o život, hluboká víra v Boží
přítomnost. Proto všechno jsou starozákonní příběhy tak živé, i přes svou
dramatičnost hluboce lidské a promlouvající tichým hlasem k člověku, který
neví, k čemu se vlastně přiklonit, protože neslyší tichý hlas, který k němu
stále promlouvá a přes to všechno v něho věří. Jako otec, který neopouští své
děti v době, kdy jím tak trochu opovrhují.
Žádné komentáře:
Okomentovat