Příběh Blahoslavené Marie od Vtělení - Barbary Avrillot

Co může zaujmout dnešního člověka v moderní době na životě mužů a žen 17. století? Mohou být pro nás něčím vzory, nebo je máme litovat pro jejich, často tak pohnuté osudy a konce života, i když toho tolik udělali pro bližní, pro kulturu, pro svět?

Obsah
Krátce o jejím životě
Z jaké rodiny pocházela
A co si přála, leč měla ještě jiný úkol
Ach, ta politika, ti hugenoti
Plakátová aféra
Kdo náležel mezi hugenoty a kdo byli hugenoti?
Bartolomějská noc a co bylo po ní
… a nyní se vrátíme za Madame Acarií
 Konec života

Jde o  blahoslavenou Marii od Vtělení (Barbaru Avrillot). Její památka je připomínána v řádu OCD a současně i martylogiem dne 18.4. Zemřela v roce 1618. A co se o ní dozvíme? Že byla vzorná matka, aktivní apoštolka a pokorná karmelitka. Pocházela z Paříže, zapojila se do laického apoštolátu a podílela se na obnově stávajících a rozvoji nových řádů v Paříži. Stála u založení klášterů. Když ji bylo 48 let, zemřel ji manžel a tak vstoupila k bosým karmelitkám v Amiensu. V pouhých 52 letech zemřela v klášteře v Pontiose.

Byla známá pod jménem Madame Acarie, zakladatelka francouzského Karmelu. Pocházela z rodiny, která náležela do vyšší společnosti. Její otec, Nicholas Avrillot, působil jako účetní v Obecní komoře v Paříži a jako kancléř Markéty Navarské, první manželky Jindřicha IV. Její matky, Marie Lhuillierová byla potomkem slavého  Etienna Marcela, šéfa kanceláře smírčího soudce.

 Ještě, než se vdala, prožila nějaký čas u klaristek v Longchamp, kde získala vzdělání pro vstup do kláštera. Ale v roce byla tato její dráha přerušena sňatkem s panem Pierrem Acarie. To byl bohatý, mladý muž, vysokého postavení a horlivý křesťan. S ním přivedla na svět šest dětí a tvrdí se o ní v životopisných dílech, že byla příkladná manželka a matka.  

Její manžel, Pierre Acarie, byl jedním z nejvěrnějších členů Katolické Ligy a jedním z 16, kteří organizovali odpor v Paříži. Možná, že je zde na místě připomenout historické souvislosti, které předznamenaly další život Madam Acarie, Blahoslavené Marie od Vtělení.

V době, než vypukly naplno náboženské války ve Francii, došlo k rozdělení francouzského obyvatelstva. Jedni se přiklonili k luteránství, později většina přijala protestantský kalvinismus.  Zbytek se hlásil ke katolictví včetně francouzského královského rodu.

Ve 20. letech 16. století se Lutherovy spisy nejprve šířily mezi vzdělanými vrstvami, ale v polovině 30. let proběhla v Paříži tzv. plakátová aféra – v Paříži byly vylepovány protikatolické plakáty

Hugenoti byli stoupenci Kalvínova učení a měli velký vliv, obzvláště na jihu Francie. Patřilo mezi ně mnoho obchodníků, řemeslníků i šlechticů např. rod Bourbonů, vévodové de Cogné, rod Coligny. Nejprve byli tolerováni, ale od r. 1534 byli pronásledováni státem (královská rodina byla katolického vyznání, jak bylo výše řečeno). Bojovala proti nim hlavně vysoká katolická šlechta, zvl. rod Guisů. Boj s katolíky vedený rodem Guisů a podporovaný také Španělskem vedl k náboženským válkám v letech 1562 – 1594. V r. 1562 nechali Guisové zapálit v jedné obci stodolu, v níž byli shromážděni hugenoti k pobožnosti – tím dali podnět k válkám, které trvaly přes 30 let. Zasnoubením Markéty z Valois v roce 1572 s Jindřichem II. Navarským příslušníkem rodu Bourbonů a navarrským králem měl být potvrzen smír.

Katolíci využili toho, že na Jindřichovu svatbu přijeli všichni přední představitelé hugenotů. V Paříži v noci z 23. na 24. srpen 1572 (na den sv. Bartoloměje – tzv. Bartolomějská noc) bylo povražděno 3 000 hugenotů. Vraždění se přesunulo i do jiných měst a na venkov, kde bylo vyvražděno 28 000 hugenotů. Bartolomějská noc ukončila období míru ze Saint Germain (1570), který  zrovnoprávnil hugenoty s katolíky. Jindřich Navarrský byl zajat a ušetřen pod podmínkou, že přestoupí na katolictví. Roku 1574 končí vláda Karla IX, a na trůn nastupuje jeho bratr Jindřich III. To byl důvod pro Jindřicha Navarrského, aby v roce 1576 uprchl z francouzského dvora, kde byl zadržován, odvolal přestoupení a válčil na jihu Francie. Jako příbuzný rodu Valois uplatňoval nároky na francouzský trůn. Zatímco Jindřich III. uzavřel se všemi stranami mír z Beaulieu, Jindřich de Guise založil Katolickou ligu – náboženské problémy ještě vzrostly. Katolíci se spojili se Španělskem a dalšími katolickými zeměmi a snažili se zabránit možnosti, že by se francouzským králem mohl stát hugenot Jindřich Navarrský. A tak vypukla v letech 1585 – 1589 válka tří Jindřichů – mezi francouzským králem Jindřichem III., katolíkem Jindřichem de Guise a hugenotem Jindřichem Navarrským. V roce 1588 se Jindřich de Guise se za protikrálovského povstání v Paříži zmocnil vlády nad městem, ale krátce poté ho nechal Jindřich III. zavraždit. A tak se stal Jindřich Navarrský francouzským králem Jindřichem IV., zakladatelem  rodu Bourbonů a v roce 1590 porazil vojska Katolické ligy v bitvě u Argues. V roce 1593, ve snaze dosáhnout všeobecného uznání své královské moci, přestoupil ke katolicismu. V roce 1594 byl uznán katolickou Paříží a korunován a 1598 vydal Edikt Nantský, který zajišťoval svobodu a rovnoprávnost, hugenotům zaručena tolerance na celém území (s výjimkou) Paříže všech vyznání, což znamenalo konec náboženských válek.  

Jistě si umíme všichni představit, jaké utrpení prožívali lidé za těch náboženských válek. Krutý hladomor postihl všechny obyvatele. Manžel Madame Acarie, který organizoval katolický odpor proti hugenotům byl ztrestán vítězem. Katolická liga byla rozpuštěna a zrušena, Acarie byl vyhoštěn z Paříže a Madame Acarie musela v Paříži zůstat, aby se vypořádala s manželovými věřiteli. Musela neúnavně pracovat, aby uživila děti a zakusila hodně nevděku, ale nic neoslabilo její důvěru v Boha. Po čtyřech letech se jí podařilo dosáhnout rehabilitace manžela a s jeho návratem do Paříže byl jim vrácen i majetek a opět se stali váženou rodinou. Už na počátku sedmnáctého století byla ve společnosti známa jako cnostná žena. Obdařená nadpřirozenými dary. Byla také známa svou dobročinností a starostlivostí o nemcné v nemocnicích. Hlásili se k ní všichni významní a zbožní lidé, mezi nimi i paní de Meignelay, rozená de Gondi, model křesťanské vdovy, Mme Jourdain a Mme de Bréauté, budoucí karmelitáni, kancléř de Merillac, Père Coton jezuita, Svatý Vincenc z Pauly. Rozhodně měla velký podíl na protireformační barokní náboženskou obnovu a byla i rádkyní při reformě pařížských benediktinek. K neshodám se španělskými karmelitkami však došlo, když Petr de Bérulle chtěl přizpůsobit španělskou strohost k francouzským způsobům a například se v pohledu na Kristovo vtělení lišil od sv., Terezie. Kromě toho, v roce 1608 zprostředkovala příchod Voršilek do Paříže. V roce 1613 však těžce onemocněl její manžel a po devíti dnech zemřel.    

Jako vdova vstoupila k nejchudším karmelitkám v Amiensu jako laická sestra a následujícího roku v dubnu oblékla hábit a přijala jméno Marie od Vtělení. Slavné sliby složila dne 8.4.1615. Ale pak ji čekala další zkouška. Do kláštera přišla nová převorka a ta se pro ni stala zdrojem nejednoho utrpení. V roce 1616 byla ze zdravotních důvodů poslána do kláštera v Pontoise a tam po dlouhé nemoci zemřela v roce 1618.

Blahoslavena byla 5.6. 1791 Piem VI.

Amen