Matoušovo evangelium nás přivání do prvního místa Ježíšova
působiště po pokušení do Galileje. V Mt 4,15n, srv. IZ 8,23; 9,1) je Galia tím místem, které bylo
proroky ohlášené jako místo, odkud vzejde „velké světlo“. Zachránce nepřichází z Jeruzaléma nebo
Judska, ale s polopohanské Galileje, z Nazareta, což u mnohých
posluchačů vyvolávalo rozpaky zda je Ježíš tím přislíbeným Mesiášem. Zvláštností Matoušova evangelia je to, že
Ježíšovi vyhrazuje Starý zákon a líčí všechny detaily jeho cesty v tomto
smyslu.
Matoušově evangeliu
nacházíme v prvním souhrnu Ježíšovo působení (Mt 4,12 – 25), a setkáváme
se se zásadním údajem o obsahu Ježíšova kázání „Obraťe se, neboť se přiblížilo
království nebeské.“ Dále se dočítáme o povolání Dvanácti, kde Ježíš zahajuje obnovu
národa o dvanácti kmenech a jasné a zjevné, že Ježíš není jen učitelem ale
vykupitelem celého lidstva – učící a uzdravující. Povolání je pro všechny!
Učednictví je možné pro kohokoliv. A tak ze slyšení staví širší, obnovený
Izrael, který předchozí učení nevylučuje a neruší, ale překračuje směrem
k univerzálnu.
Tradice ustavila za horu blahoslavenství jedno návrší
severně od Genezaretského jezera. Obrat sinajské zkušenosti, kterou zažil Eliáš,
se nyní projevuje mírností Boha, mluví k lidem úplně zblízka, jako
člověk. Horské kázání, jak je zřejmé je
Nová Tóra a tu přináší Ježíš. Je nutným předpokladem vcházení do společenství
s Otcem, vzestupování jeho života a sestupování do společenství života a
utrpení s lidmi.
Blahoslavenství je jsou sice pojímána jako vyšší etika
křesťanů proti starozákonním přikázáním, ale toho se nedržme, protože bychom
pominuli smysl Ježíšových slov. Ježíš však, podle svých slov nezamýšlí vyvracet
Desatero, ale posílit jej. S blahoslavenstvím se setkáváme ve
starozákonních poselstvích, takže je tu návaznost na tradici Tóry. Příkladem je
Žalm 1 a souvisejícím textu u Jer. 17, 7n.
Ježíš pohlíží na své učedníky, na jejich reálný stav a tato situace,
v níž Ježíš spatřuje své povolané, se mění v příslib. Světská měřítka
se převracejí, jakmile je na ně pohlíženo z té správné perspektivy.
Hodnoty Boha jsou jiné než hodnoty světa. Takže ti, kteří jsou světsky chudí a
odvržení, jsou šťastní, požehnaní, a ve všech bolestech a potížích se mohou radovat
a jásat. Blahoslavenství jsou přísliby,
v nichž se pozitivně mění obraz světa a člověka a Ježíš otevírá
přehodnocení hodnot.
V Blahoslavenstvích jsou paradoxy a vyjadřují skutečnou
situaci věřícího člověka ve světě. Vyjadřují, co to znamená učednictví, učedník
je vázán na Krista. Současně působí jako
Kristova zastřená vnitřá biografie, jako jeho portrét. Je tvůrcem pokoje a
z Boží vůle trpící.
Chudí v duchu a tišší
Matoušovo pojetí chudoby je přeneseno do duchovní roviny.
Třetí blahoslavenství souvisí s prvním: “Blahoslavení Tišší, neboť
dostanou zemi za dědictví“. V tom se projevuje vize Ježíš, krále pokoje,
který ruší hranice, které oddělují národy a vytváří prostor od moře
k moři. Je to o Kristově království.
V tomto ohledu je možné říci, že slovo tišší (pokorní) je slovem
christologickým i eklesiologickým. Válá nás k následování toho, jehož vjzd
do Jeruzaléma na oslátku vyjadřuje povahu jeho králotsví.
Žádné komentáře:
Okomentovat