Panování císaře a krále Matyáše od roku 1611 do r. 1615
O Matyášovi se tvrdí, že byl dobromyslný stařec, který miloval klid. A byl šťastný a vděčný, když mu v prožívání klidu nikdo a nic nepřekáželo. Ale když se zahledíme do dějin za jeho vlády, zjistíme, že veřejné věci doznaly velkého obratu. To vzešlo z té podstaty, že i když byl Matyáš mírumilovný člověk, nevyhověl protestantům v jejich vůli. Ovšem, přemýšlel, jak by proti nim vojsko postavil a jak by je pokořil. Ale když zjistil, že na takovou akci nejsou prostředky, svoloval alespoň k opatřením, kterými by omezoval vliv protestantů a zvyšování jejich počtu, aby se mohla připravit náboženská restaurace. Tím šel vstříc politice, z které nemohlo povstat nic jiného - konec míru a všeobecný převrat.
Rok 1611 - 1614
Císařská koruna, o kterou se Matyáš ucházel ještě za vlády Rudolfa Habsburského, mu nyní připadla bez všech problémů. Neměl konkurenci! Matyáš byl zvolen císařem dne 3. června a tuto zprávu dal ihned po rychlém poslu oznámit českým stavům do Prahy. Když stavové přijali císařova posla dne 9. června, ihned zorganizovali slavnostní střelbu a k císaři vypravili Viléma Slavatu, aby jejich jménem přednesl blahopřání k takovému povýšení. A to se stalo 15. června. Po korunovací se vracel císař přes Norimberk dne 28. července do Prahy. A tam ho přivítalo zvonění zvonů, hluk střelby a jiné okázalé oslavování.
Chyba císaře Matyáše
Rudolfovým majestátem a "porovnáním mezi stavy katolickými a protestanskými" mohla být učiněna přítrž všem náboženským sporům v Čechách. To je předpoklad! Tento předpoklad mohl být naplněn, kdyby se Matyáš choval k oběma stranám spravedlivě a kdyby se staral skutečně o bezohledné naplňování zákonů vůči oběma stranám. Ale on nadržoval katolíkům zrovna tak, jako jeho bratr Rudolf. Zákonů se držel, pokud mu nic jiného nezbývalo. Zákony o náboženských svobodách nenáviděl, a proto se také proti nim prohřešil již 25. srpna 1611, když zakázal broumovským protestantům stavbu kostela. Spory broumovských protestantů s katolíky zahajují nové náboženské spory v Čechách. Nařízení císaře Matyše, aby stavba protestantského kostela v Broumově byla zastavena, způsobila velký rozruch mezi protestantskými stavy. Nejdříve vystoupili defensoři, k nimž protestantští stavové podali dne 1. října 1611 stížnost, aby se jich proti zákazu zastali. Defensoři, kteří nechtěli rozhodovat sami ve věci tak důležité, neboť běželo o spor se samotným císařem, svolali, jak k tomu byli zmocněni zákonem z roku 1609, protestantské zemské úředníky a královské rady k poradě. Na toto shromáždění pozvali i po šesti zástupcích z každého kraje, takže dne 1. listopadu se sešlo 1000 účastníků. Porady se konaly na Karlově koleji a byly dost bouřlivé. Někteří řečníci propouštěli uzdu své nakvašenosti proti královským rádcům.
Usnesení shromáždění
"Poněvadž se to slavné obdarování netoliko na samé tři stavy v království tomto, nýbrž i na lidi poddané, ano úhrnkem na všechny obyvatele, žádného nevymiňuje, kteří se ke konfesi české pod obojí přiznávají a konsistoři naši řídí a upravují, vztahuje a svědčí, že to právo a moc máte, kostel neboližto chrám Páně pro služby boží, beze všech překážek i zápovědí duchovních a světských lidí sobě vystavěli."
Shromážděni zaslalo svým přípisem hned druhý den uvedené usnesení.I vyzvali je, aby začaté dílo dokončili a nenechali si v tom překážet.Do té doby však, než bude kostel vystavěn, měli i dále chodit do okolních míst a far, kde slouží kněží české konfese, tam naslouchat slovu božímu a užívat svátostí. Shromáždění také oznámilo místodržícím, že se nemíní dávat s nikým do sporů a hádání o smyslu náboženských zákonů, ale že všichni účastníci se drží patrného a jistého znění beze všech výkladů a že se od něho nehodlají nikam uchýliti. Když se defensoři dozvěděli o žádosti opata k císaři, aby dal zastavit stavbu, oznámili také své usnesení králi Matyášovi. Ohradili se proti vrchnostenským právům, které si opat přivlastnil.
Co z toho všechno vzešlo?
Broumovští, posilněni vyzváním defensorů, které jim zabezpečovalo shromáždění protestantských stavů, kdyby na ně chtěl sáhnout opat nebo císař, stavěli nyní kostel tím horlivěji a usilovněji, takže již během roku 1612 stavbu kostela dokončili a hned do něho také uvedli protestantského kněze. Ovšem, opat a Matyáš nechali prozatím broumovské protestanty na pokoji. Matyáš vyhledával rady u svých důvěrných rádců, jak by se měl v tomto sporu zachovat a dostal od nich návrhy, aby byla stavba kostela násilím zastavena a kněz vyhnán. Dva roky se Matyáš touto záležitostí nezabýval, protože jeho mysl a pozornost v náboženských věcech byla upřena na katolickou reformaci na královských statcích.
Do hry vstupuje arcibiskup Jan Lohelius
Matyáš, na radu katolíků, se rozhodl provést na královských statcích katolickou reformaci. A začal tím, že pražskému arcibiskupovi Janu Loheliovi odevzdal duchovní správu svých statků. kde bylo také množství far podobojí, které v roce 1609 přijali českou konfesi za svou, a od té doby patřily pod protestantskou konsistoř v Praze. Král mu propůjčil své právo, "aby kněžstvo a správce duchovní na všechny kolatury a fary tím způsobem, jak při sněmě létě 1609 zastiženy byly a jak list majestátní a porovnání měli stranou pod jednou a pod obojí učiněné to v sobě obsahuje, prosazoval a v dobrém řádu zdržoval a všechno to, což bylo prospěšné a k vzdělání spasitelnému poddaným sloužiti a užitečné býti mohlo. konal. řídil a spravoval". Komora a hejtmani na panstvích královských měli arcibiskupa v tom všem podporovat.
Nové Strašecí
Roku 1613 začal arcibiskup obsazovat fary podobojí katolickými kněžími, a aby reformace postupovala ještě rychleji, začal odstraňovat nekatolické kněze. A započal s tím v Novém Strašecí, které tehdy patřilo ke královskému panství křivoklátskému. Od prezidenta české komory, Slavaty, který svůj úřad zastával zároveň s úřadem nejvyššího dvorského sudího, vymohl r. 1613 Ondřejovi z Ostešova, hejtmanovi křivoklátskému, aby ze Strašecí odstranil protestantského kněze. Když však hejtman oznámil nařízení komory Strašeckým a nic jiného nepodnikal, podal arcibiskup dne 24. dubna 1614 komoře novou žádost, aby hejtman protestantskému knězi ihned rozkázal, aby opustil faru, aby mohlo na ni dosadit někoho jiného, "pořádného". Komora bez prodlení arcibiskupovi vyhověla a křivoklátský hejtman Strašeckým ihned nařídil, aby neprodleně vyhostili svého kněze z fary a přijali toho, který bude arcibiskupem dosazen. Ani po tomto rozkazu Strašečtí svého kněze nepropustili. Dne 10. srpna 1614 znovu arcibiskup nařídil, aby vykonali rozkaz. Strašečtí se bránili, že mívali vždy kněze pod obojí a vypravili do Prahy své posly, ale vše bylo marné. Dne 15. prosince 1614 jim arcibiskup nařídil. aby si přijeli pro nového kněze Ondřeje Molitora, vikáře hradu pražského. Podobný rozkaz dostali i od křivoklátského faráře. Před vánočními svátky byl do Strašecího dosazen katolický farář a farář protestantský musel odejít. Nový katolický kněz odstranil z kostela všechny věci, které by připomínaly jeho dosavadní určení a nutil protestanty, aby přistoupili na katolickou víru. Strašečtí reagovali tak, že kostel zavřeli, klíče od něho schovali a katolického kněze vyhnali z města. A tak to bylo prováděno na mnohých jiných místech. Docházelo k pokusům o obrácení protestantů na katolickou víru dovolenými i nedovolenými prostředky.
Stížnost
Dne 23. září 1614 sepsali defensoři stížnost proti těmto praktikám a podali ji královským místodržícím s požadavkem, aby bylo arcibiskupovi rozkázáno, aby nedělal sám protestantům překážky ve svobodném vyznávání víry, ale aby to nedovoloval nikomu jinému. Katoličtí místodržící neučinil žádné kroky na obhájení protestantů, a protože útisk neustal, byla tato věc přednesena generálnímu sněmu v roce 1615.
3. díl Císař Matyáš svolává zemský sněm
Žádné komentáře:
Okomentovat