Americká literatura
Charles Berlitz
Úmrtí: 18. 12.2003 ve věku 89 let, Florida, USA
Byl americký jazykovědec, ovládající 32 jazyků. Patřil k
nejvýznamnějším lingvistům světa. Kromě toho je amatérským archeologem,
záhadologem a spisovatelem.
Charles Berlitz narodil do zámožné rodiny a jako pokračovatel rodinné tradice
se věnoval jazykům.V roce 1936 absolvoval s vyznamenáním prestižní vysokou
školu v americkém New Havenu . Poté byl odveden do armády, kde setrval 13 let.
Díky jazykovým znalostem sloužil u zpravodajské služby.
Po návratu do civilu, pracuje nějaký čas v rodinné firmě, kterou později
opouští a věnuje se psaní o podmořských mysteriích a jiných záhadách.
Dílo Charlese Berlitze:
Charles Berlitz píše a vydává jazykové
učebnice. Od roku 1960 se věnuje pouze podmořským mysteriím a otázkám zmizelých
pevnin a civilizací. Jeho knihy mají obrovský ohlas nejen u čtenářů, ale i u
některých dalších autorů (např. Ludvík Souček). Jeho oponenti mu vyčítají, že
se ve svých dílech nechává příliš unášet fantazií a tak vzniká otázka: Jsou
všechny popisované příběhy pravdivéů To ale sami často nedokáží popřít ani potvrdit.
Charles Berlitz se ve svých dílech rovněž zabývá otázkou zmizelých pevnin a
civilizací, které lidstvo zatím neobjevilo.
Mystery of Atlantis (Záhada Atlantis) – 1969, o zmizelé pevnině Atlantidě
Mysteries from Forgotten Worlds – 1972 (Záhady zapomenutých světů.
The Dragon´s Triangle – 1989 (Dračí trojúhelník)
The Philadelphia Experiment – Project Invisibility – 1979 (Experiment Philadelphia – projekt neviditelnosti)
The Roswell Incident – 1980 (Rosewellský případ)
Česky vyšlo:
Záhady zapomenutých světů – 1996
Záhada bermudského trojúhelníku – 1996.
Krásný film v angličtině
Kniha, které se po celém světě prodalo přes 20 milionů výtisků,
proslavila autora po celém světě. Shromáždil v ní popisy mnoha tajemných
událostí, ke kterým došlo v oblasti mezi Floridou, Bermudy a Portorikem.
Úryvek z knihy "Záhady zapomenutých světů"
Kapitola druhá.
ZÁHADNÁ SDĚLENÍ Z MINULOSTI.
Existuje nějaký hmatatelný důkaz, že před zdokumentovanými
počátky naší historie existovaly pokročilé civilizace? Když uvážíme dosah a
hlubší význam nových archeologických postupů v posunování časové clony dál do
minulosti, jistě tu je čas pro existenci mnohých civilizací před naší dobou.
Tyto kultury by jistě byly jiné než ta naše, v mnohém možná velice jiné, až
nepochopitelné.
Nicméně při prosazování takové teorie bychom měli připustit
možnost, že pokročilá civilizace tak či onak existovala v neolitickém období
nebo dříve, než začaly tát ledovce. Potřebujeme však důkazy, něco, co bychom
mohli zkoumat v souvislostech současného vědeckého poznání. Z hlediska časového
propadu - uvažujeme o době vzdálené 8 000 až 15 000 let nebo ještě více - by
byl zázrak, kdyby se vůbec něco dochovalo.
Sir Charles Lyell, britský učenec devatenáctého století, který
se věnoval bádání o pravěkém člověku, věcně rozebíral oficiální stanovisko,
když komentoval předhistorické artefakty v té době zkoumané: Místo
primitivní keramiky nebo pazourkových nástrojů tak nezvyklých tvarů, až nutí necvičené
oko pochybovat, zda skýtají neklamný výtvarný motiv, neměl-li bychom hledat výtvarně
zpracované tvary, překonávající krásou mistrovská díla Feidia nebo Praxitela; pohřbené
pod železničními tratěmi elektrická návěstí, z nichž by mohli nejlepší inženýři
našich dnů získat neocenitelné podněty; astronomické přístroje a mikroskopy
vyspělejší konstrukce, než kdy byly známé v Evropě a jiné známky dokonalosti v
umění a vědě, jaké století devatenácté ještě nevidělo. Stále hlouběji do minulosti se nacházejí velké
úspěchy tvořivého genia, když vyšly na světlo při formování mladších vrstev, a
nyní zařazených do doby bronzové a železné. Namáhali bychom zbytečně svou představivost,
kdybychom se dohadovali možného účelu nebo významu takových svědků minulosti-
strojů, možná pro navigování ve vzduchu nebo zkoumání hlubin oceánů, pro vypočítávání
nepotřebných aritmetických problémů, nebo dokonce pro koncepci žijících
matematiků.
Slova sira Charlese se shodují s jakoby logickou úvahou: Jestli
tu byly vyvinuté civilizace, předcházející naši, proč jsme nenašli noci
hmatatelného, vyjadřujícího třeba jen vztah k nástrojům a technice moderních
civilizací - jako hodinky, zapalovač nebo tranzistorové rádio
Jednoduše se dá odpovědět tak, že naši dávnověcí kulturní předchůdci
mohli jít jinou cestou technického vývoje, kterou jsme dosud nebyli schopni
rozpoznat. Nicméně během let došlo k některým mimořádným objevům, z nichž některé
dávají přímou odpověď siru Charlesovi. Ten sice již nyní nemá zájem, jeho ideologičtí
následovníci však v každém případě stojí tváří v tvář nutnosti revidovat do značné
míry naše představy o vývoji nejvzdálenějšího dávnověku.
Žádné komentáře:
Okomentovat