Teologie pro všední den: Když něco stojí před vámi

Sebeprožívání

Lékařské statistiky a jiné statistiky, které vede stát o lidech a pro lidi určují, kdo je považován za mladého, potřebného, staršího na hranici potřebnosti a starého, který už stojí v mnoha ohledech na pokraji zájmu. A tito lidé se cítí osamělí a pokud mají pocit, že za celý život vlastně neudělali nic pozoruhodného, aby na ně ostatní vzpomínali a střežili jejich památku, upadají do depresí. Ano, takový je světa běh, ale já věřím, že kromě těchto věcí, s kterými každý musíme žít, jsou i záležitosti, které obrací ten smutek ze stárnutí, osamělosti, obav ze smrti a strach z problémů, které mohou nastat nějakou chybou, pouhým opomenutím, v útěchu a i radost. Je to sebeprožívání. Málokdo si všimne, při zběsilém běhu událostí, že je tu ještě jakýsi prostor, v němž není neklid, strach, úzkost, ale naopak klid. Jakoby z nitra stoupala energie vzhůru a byla obdařena odpovědí na volání: je tam vůbec někdo? Ano, Já Jsem. Mnoho lidí, když se dostanou do situace, že musí odejít předčasně do důchodu, opustit práci, na které si zakládali, lidi, kteří jim byli blízcí, mají pocit, že padají do prázdnoty. Najednou se nemají čeho chytit. Také se stává, že už je kolegové ani nezdraví, jako dřív, nikoho už nějak nezajímají, ale věk na to, aby se oddali stáří, ještě zdaleka nemají. Je třeba se něčeho chytit - pro začátek, nepřekážet sami sobě, aby nyní, v tom náhlém, až ohlušujícím tichu, uslyšeli vnitřní hlas - neboj se, ještě něco pro tebe mám. 

Procházka za ranního svítání

Mnoho lidí nevěnuje pozornost svému nitru, jsou  zvyklí naslouchat lomozu kolem sebe, neslyší moudré napomínání, jsou zvyklí poslouchat klábosení lidí kolem nákupních středisek, jak nadávají na zvyšování cen, hubují na sousedy, na politiku, říkají si takové ty potměšilé novinky o lidech. Ale v těch prvních dnech, kdy člověk ráno pochopí, že už nemusí jít do práce, upadá do podivného stavu, že neví, co s tím volnem bude dělat. A čas tak rychle utíká! Ejhle, najednou je tu poledne a hrnky od ranní kávy nejsou ještě umyté! Ale v ten první den je dobré, když člověk vyjde hned ráno ven, ne jen za účelem si něco koupit, ale prostě se podívat, jak vypadá ulice v čase, v kterém ještě po ní nechodil, protože jeho cesta vedla úplně jiným směrem. Nyní je přítomen spoustě nových zážitků. A potkává lidi, s kterými žije v jedné čtvrti celá léta a oni ho zdraví a konečně naváže řeč. A nemusí to být řeč o práci, o penězích, o řediteli a nepořádcích, ale o počasí, o čemkoliv jiném. A je přijat! Je přijat mezi ty, kteří se odpoutali a naučili si žít vlastní život ve svém čase, ve svém prostoru, osvobození od stresů. A pak jde dál, do parku, kde už ranní lidé venčí své pejsky a na listech květin se třpytí ranní rosa. Pohled na tu krásu zamrzí - jako to, že jsem to neviděl/neviděla dřív. Jak to, že jsem chodila tolik let s hlavou k zemi sklopenou, s neustálými obavami, že přijdu o práci, že mne vyloučí ze svého středu, že všechny ty snahy, které jsem vyvinul/vyvinula, abych byla/byl oblíbený, byly jen ztrátou rovnováhy a někdy i důstojnosti. 

Tak, tohle je ten život!     

A když o tom začne člověk opravdu a vážně přemýšlet, klade si otázku, proč se pořád snažil, když nakonec je za vším černá nevzhledná kaňka. Každý den, který vzejde ze tmy do svítání, je vzácný, každý pohled druhých lidí, pozdrav od souseda, zpěv ptactva do otevřeného okna - to jsou zvuky života, který  je hoden prožití na plnou páru. A pak přijdou další a další příležitosti se radovat, zamýšlet, třeba fotografovat zajímavá místa anebo si vést deník, číst si knížky, na které nebyl čas, než se dostaví nová vlna energie a všechno se uspořádá do nového programu. I když mohou přijít starosti, problémy, ale nějak jinak se to všechno zvládá. Dokonce přijde na jazyk i moudrá rada, útěcha těm, kteří pláčí a naříkají. To ještě nevědí zhola nic o tom, že nikdy není všemu konec, ale možná, že všechno jen začíná nějakým podnětem.   

Přeji všem, kteří se cítí být náhle opuštěni, aby poznali, že ve skutečnosti nikdy nejsou sami. A každý den je vzácný, protože život sám o sobě vzácný. Je v něm mnoho citů, obrazů, lidí, myšlenek, které se dostaví, až jedna etapa skončí. Nebojte se, spíš buďte zvídaví, co je pro vás ještě nachystáno.