O rozpoznání vnitřních cest
Když člověk porovnává dění kolem sebe přes svá přání, úzkosti, potřeby, mravní předpoklady,potřeby pochopit, v čem spočívá jeho štěstí, může se dostat i na cestu, která je součástí našeho smýšlení o Bohu, a tou je - via negationis. Nechme nyní promluvit tichý hlas Jana od Kříže:
„Jestliže se duše opírá o nějaké své vědění nebo okoušení nebo poznání Boha, které aťsi je sebevětší, přece je velmi malé a nepodobné tomu, co je Bůh, (...) snadno zbloudí nebo se zdrží (...). Velice si tedy překáží duše, která chce dospět do vznešeného stavu sjednocení s Bohem, drží-li se nějakého svého chápání nebo slyšení, cítění nebo představování nebo zdání nebo své vůle nebo vlastního způsobu nebo čehokoli jiného nebo svého vlastního díla a neumí se od toho všeho odpoutat a obnažit. Protože, jak říkáme, to k čemu kráčí, je nad vším, ať by to bylo to největší, co se může vědět; a tak musí přes to všechno přejít k nevědění. Vstoupit na tuto cestu při tomto putování proto znamená zanechat své cesty, nebo lépe řečeno přejít k cíli; a zanechat svého způsobu znamená vstoupit do toho, co nemá způsob, a to je Bůh; protože duše, která do tohoto stavu dospěje, nemá už žádné způsoby, nelpí na nich a ani lpět nemůže. Pravím, že nemá způsoby chápání ani okoušení ani cítění, i když v sobě uzavírá všechny způsoby; tím, že nemá nic, má všechno.“ (z knihy Výstup na horu Karmel).
Důležitá je věta, kterou jsem v textu zdůraznila. Člověk by měl, pokud je to jeho přáním, překonat svůj vlastní obraz světa, který si vytvořil pod tlakem vnějšího světa a není schopen ani ochoten ho měnit ze strachu, co bude potom, až ho shodí podobně jako plátno, pod nímž se skrývá nádherné umělecké dílo. Ale to není všechno. Vraťme se na počátek a zalistujme si v jedné knize, která hovoří o třech krocích našeho putování:
O pověstných třech krocích
Ve své knize "Jako v nebi, tak i na zemi" hovoří k této věci prof. Ctirad Václav Pospíšil následujícím způsobem:
" ... nyní nadchází okamžik, abychom prezentovali nesmírně důležitý text, v němž Tomáš Akvinský geniálně uchopil pověstné tři kroky, podle nichž se musí řídit naše vypovídání o Bohu:
"Podle Dionýsovy nauky jsou tato jména přisuzována Bohu, trojím způsobem. Nejprve je to tvrzení, když říkáme, že Bůh je moudrý. To musíme říci, protože se v něm nachází podoba oné moudrosti, která z něho vyvěrá. Za druhé je to popření, když říkáme: Bůh není moudrý, protože moudrost v Bohu neexistuje tím způsobem, jak ji rozumíme my a jak ji my nazýváme. Za třetí, musíme vypovídat absolutně nejvznešenějším způsobem, že Bůh je více než moudrý, neboť negace se Bohu vypovídá ne proto, že by mu moudrost scházela, nýbrž proto, že on ji vlastní způsobem přesahujícím naše vypovídání i chápání." (Tomáš Akvinský, De potentia, q. 7, a 5, ad 2
Klasicky se tyto tři kroky nazývají : via affirmationis, via negationis, via eminentiae, tedy krok tvrzení, krok popření, krok nejvyšší nebo absolutní míry. Uveďme si příklad: Na prvním kroku tvrdíme, že Bůh je spravedlivý. Stavíme tedy na podobnosti mezi Bohem a světem, mezi naší spravedlností a jeho spravedlností, neboť každá skutečná spravedlnost musí mít v Bohu svůj původ a pravzor. Tato rovina vypovídání se nazývá "pozitivní-katafatická teologie" Pokud bychom ale tato tvrzení nedoplnili a nekorigovali, hrozilo by nám, že budeme Boha se světem ztotožňovat, že upadneme do mytologie, panteismu, ideologie. Právě Boží přesažnost vůči našemu světu a následně vůči našim pojmům je základní garancí toho, že správně pojímaná teologie se nikdy nestane ideologií, že bude vždy vědou svobody a vedou svobodnou, hermeneutikou mysteria, vědou vypovídající o Svrchovaně svobodném." (str.117)
Světlo na cestu k třetímu kroku a k vnitřnímu osvobození
Člověk je poutník, kráčející na cestě vnitřního poznání. Pokud si uvědomí, že za cestou negace, kterou překoná, vchází na další a poslední cestu, nyní bez vnitřních pout a nepravých jistot, pak pocítí velkou úlevu. Je to cesta ze stresu ke svobodě, který každý z nás máme, pohlížíme-li na svět kukátkem já - a svět okolo mne, který na mne tlačí - "buď se mnou a přijmi mne takový jaký jsem." Každý den jsme svědky zločinů, převratů, válek, osobních osudů lidí, kteří porušují "pravidla hry", nechápající ovšem následky pro sebe samotné, ale s vážným dopadem na náš vnitřní psychický stav. Ty události se nás dotýkají, protože jsou svým způsobem strůjci přehodnocování našich vlastních představ o lásce, štěstí, spokojenosti a pokoji do negativního obrazu, který si držíme a bojíme se ho pustit. "Jak se mohu radovat a být klidným, když se dějí takové věci? A pokud budu na sobě pracovat, abych získal povolení k dalšímu vlastnímu putování, nejsem potom sobec, sebestředný hlupák, posedlý pýchou? Mám právo vyjít z negace (do které jsem tlačen svým prostředím, okolím, vlivem světa a zpráv o něm)?" To všechno stojí proti nám v cestě k osvobození.
Náš život prochází neopakovatelnými proměnami
Ačkoliv se nám jeví, že se dějiny opakují, změny v našem životě procházejí neopakovatelně. Ale pokud se cítíme zaraženi nějakými náhlými vlivy, pak je to jen otázka našeho sebestředného postoje vůči té změně, která nečekaně přichází - odkud, to přesně nevíme a proto se obáváme - co se zase děje? Nenecháme ji projít a předem ji zavrhujeme, aniž se přesvědčíme o jejím přínosu, kvalitě, jistému způsobu řešení problému v aktuálním čase. Bráníme se, i když nevíme, zda se to děje pro naše dobro. A protože vlivem okolí se natolik cítíme existenčně ohroženi a vnitřně pociťujeme existenciální úzkosti, máme obavy cokoliv vnitřně připustit a raději se držíme sice nevyhovujícího stavu (lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše), než udělat rozhodující krok k nabízené příležitosti se posunout blíž k lepšímu stavu. Není to také obraz toho vnitřního putování, schopnosti se odpoutat od představ, které z velké míry nejsou naše vlastní nebo vyplývají z našeho úsudku o stavu světa? V jaké pozici se vlastně vůči němu nacházíme? To je otázka, kterou si musí každý odpovědět sám před sebou.
Použitá literatura:
Pospíšil, C.V. Jak v nebi, tak i na zemi. náčrt trinitární teologie, 2. vyd. - Praha: Krystal OP: Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010 - 500 s. ISBN: 978-80-87183-14-4
Žádné komentáře:
Okomentovat