Minnet - Anděl Páně
Bohužel, doznávám, ačkoliv jsem byla v jednom rozhovoru v příkré opozici (protože jsem zvídavá až moc), že příliš mnoho vědění přináší smutek a vnitřní trýzeň, která pochází z pocitu jakési odpovědnosti za všechno, co bylo, je a bude. Poznáním určitých skutečností člověk přijímá nejen informaci, ale také přemýšlí, porovnává, někdy se stydí, jindy pohoršuje a někdy si koupí letenku a na nějaký čas se jde procházet kolem moře a koukat na památky, dotýkat se kamenů, které kdysi tvořily chrámy a paláce, povalovat na pláži, jíst tropické ovoce a bavit se s místními lidmi, kteří chodí bezstarostně sem a tam, smějí se, chtějí se fotit s vámi a berou vás jako staré známé. Máte s nimi něco společného a nevyřešeného ...
Epos o Gilgamešovi - cesta ke Zjevení?
Rozhovor o příliš velkém vědění jsem vedla se svým přítelem, který jako cévní chirurg a uznávaný vědec uměl nazpaměť Epos o Gilgamešovi a neustále chtěl se mnou probírat problémy Stvoření. Sedávali jsme spolu v nemocniční zahradě, když jsme měli po službě, na lavičce pod velkým a rozložitým platanem a diskutovali. Přitom jsme popíjeli kávu a lidé, kteří kolem nás procházeli, mohli jen zachytit útržky slov a určitě si mysleli, že jsme blázni. Bavit se o takových věcech v dobách nepříznivých - to se prostě nehodilo. Jenže ... po té, co jsme se rozdělili, protože jsem začala dělat něco jiného a on zůstal dál v nemocnici, mne jednoho dne napadlo si Epos o Gilgamešovi koupit - v krásném vydání, podotýkám a začetla jsem se.
Jednou se všechno dozvíte ...
Jsou lidé, kteří, ačkoliv to ani sami neví a netuší, k něčemu druhé vedou, naťuknou vás a pak jdete nějakými oklikami k cíli a více a více rozumíte, chápete, přijímáte, až v určitém okamžiku - Údiv! Je jako horský štít, který se tyčí nad krajinou, kterou jste dosud chápali jako normální, důvěrně známou, bezpečnou, projetou, znáte všechny zvuky, vůně, dotyky větru, slunce, sněhu, rozlévání měsíčního světla, znáte ji dokonale a ona se najednou změní a vybídne k další cestě a zkoumání. Tak: ten svět nebude jen tak jednoduchý: určitě v něm probíhají nějaké procesy, děje, různé vůle a záměry, plány. Je třeba to však zkoumat? Když nepřijmete určité duchovní a filozofické podněty k řešení otázek, které si klade každý člověk, můžete si vymýšlet cokoliv, psát si příběhy stylu fantasy a sci-fi, strašit jimi po večerech sami sebe, a to je snad celý efekt, kterého dosáhnete.
... ale jste schopni pak porozumět?
Ale podle mého názoru - na světě je tolik literatury zaměřené k posledním věcem světa, člověka, smrti soudu, očistce, zatracení a vzkříšení v těle, že pokud neovládáte jazyk teologů, tak nejste schopni z toho něco porozumět. V každém případě se dřív nebo později dostanete k poslední knize Písma - ke Zjevení svatého Jana. Kupodivu - jsou tam uvedena jména, která se objevují v Eposu o Gilgamešovi. Zjevení však přináší konečné rozřešení toho dávného mytologického příběhu i jistých informací o obsahu knihy zapečetěné osmi pečetěmi, kterou nikdo na zemi a ani na nebi není hoden otevřít, kromě Mesiáše. Celá konstrukce Stvoření, Zjevení, Dějin spásy, prorockých varování a vtělení, mysteria Kříže a vzkříšení, to jsou tajemné strategie, které nelze obsáhnout jen pouhým rozumem. Ano, lze to všechno ignorovat, lze říci - já tomu nerozumím, a tak to není pro mne, chci mít klid a v klidu dožít. To všechno jsou jen báchorky, hlouposti, kecy pro pánbíčkáře a preláty. Já chci žít tady a teď pokud možno, nic si nekomplikovat. Co má přijít, přijde.
A jdeme dál!
Lidem příliš nepomůže, když se rozhodnou udělat tlustou čáru za více než tisíciletým vývojem, uzavřou se do svého vymezeného prostoru, vymyslí si jinou strategii, jak by měli o svých věcech přemýšlet, aby to příliš nebolelo, aby to nevyzývalo k odpovědnosti, neapelovalo na svědomí, uklidňovalo to, že člověk je svobodný, o čemž nikdo nikdy nepochyboval, pouští pomalu uzdu zábranám a pak se náramně diví, když stojí tváří v tvář ohyzdnému pokřivenému obrazu svého nitra, třeba ve chvíli, kdy ho zasáhne Láska a on ji nedovede dát jinou odpověď, než snahou ji ovládnout a zotročit, přejmenovat, našminkovat, ověsit ji cetkami a zahlušit ji zbytečnými výlevy. Nemohu jinak, než zkonstatovat, že všechny tyto pokusy dřív nebo později člověka přivedou ke kořenům. Ona i běžná chřipka dokáže ho vyburcovat k tomu, aby se zamyslel nad rozdílem, když byl zdravý a v jakém stavu se dnes nachází. A tak je to i s tou duší, do které ukládal harampádí svých představ,obezliček, výmluv a mnohomluvnosti, útěků a schlíplých návratů marnotratných synů a dcer.
Je čas, abychom už konečně dospěli a vyrostli z pohádek o moderním a prosperitním životě, když mu ze sebe nedáváme ani špetku opravdovosti a svědectví o životě, a třeseme se strachy před pravdou o životě v celém jeho obsahu a pojmu, o světě, o lásce a o duši.
Ve skutečnosti, ač zdánlivě sytí a spokojení, hladovíme a strádáme ... proč by tolik lidí bylo jinak závislých na alkoholu, drogách, hypnotikách, antidepresivních prostředcích, sebepoškozování?
Žádné komentáře:
Okomentovat