Duchovní život?
Kolem devadesátých let minulého století se náhle jakoby roztrhl pytel s literaturou, hudbou a přednáškami o duchovním životě a meditačních praktikách. Na trh se dostala hudba, která měla navozovat různé pocity a dovednosti, mezi které patřilo i umění koncentrace. I když jsem nikdy před tím nezaznamenala nějakou aktivitu pro pěstování duchovního života a "duchovna" vůbec, nyní se to stalo módou.
A přednášky o divech lidské psychiky, hlubinné psychologii byly předem na dlouho vyprodané. Na jiných se dokonce se rozebírala i témata, pocházející z indické duchovní nauky, o karmě a inkarnaci. Lidé, o kterých bych to nepředpokládala, chodili meditovat ke svým guru a nosili v záňadří amulety, diskutovali o svém duchovním stupni a vůbec se chovali podivně. Mezi kazetami, které se prodávaly, jsem našla i starý gregoriánský chorál a po nějakém čase se vynořili hudební skladatelé, kteří přišli na trh s mystickou hudbou, u nás například Petr Piňos, učitel na brněnské konzervatoři, který vychoval vynikající mladé umělce.
V tomto období působili i manželé Tomášovi, kteří rozhodně prospěli české mystice v první dekádě 90. let 20. století a jistě mnoha lidem i prospěli ve zvládání vnitřního života. Doba, která měnila razantně lidské životy, způsob obživy, přinášela nejistotu, konflikty a též pocity odcizení, strachu z nezvládnutí náročných způsobů mezilidských vztahů, postavených na novém pojetí lásky, ceny přátelství, pojetí rodičovství a výchovy dětí pro úspěšný život se jen zdánlivě zdála být novou a jakoby existující za tlustou čárou. Ve skutečnosti všechny tyto prostředky k duševní harmonii byly jen návody, na které nemohl člověk vnitřně navázat, protože chyběla trvalost, jistota a trvalá víra, plodící naději a lásku, která by ochraňovala každého před pocitem prázdnoty svým trvalým oscilováním v nitru člověka a zajišťovala pocit sounáležitosti v mezilidských vztazích.
Mnoho lidí přijalo do svého prožívání alternativu, vyplývající z mnoha nabídek pro objevení způsobu života, hrnoucích se ze všech stran. Své příbytky ozdobili africkými maskami, čínskými tyčinkami, vydávajícími roztodivné vůně, barevnými koberečky, japonskými předměty udivujícími svou subtilností, aby se tak odlišili od té všednosti, šedě a siroby minulých let. Ale také přijímali názory na způsob stravování, způsob pečování o tělo a ducha, rozhodovali se o věcech, o kterých se nemohli dříve rozhodovat. Co největší prostor pro svobodu! Ale zároveň nepřijalo diktát manažerství, který ve své podstatě rozkládal způsob vedení komunikace, vedení a řízení práce a způsob přijímání odpovědnosti ve všech stupních veřejného života s hluboce negativními dopady na osobní život.
Lidé přestávali rozeznávat svůj osobní život ve veřejném, který by měl být prožíván v intimitě a návyky soutěživého způsobu z tržního hospodářství přenesli i do mezilidských vztahů v rodinách a v přátelských vztazích, pocit, že peníze jsou nejdůležitějším prostředkem k osobní svobodě, že jsou základem k jinak oprávněnému naplnění tužeb k úspěchu, sebeprosazení, k získání postavení v hierarchii společenského žebříčku, opouštěli opravdové hodnoty, kterými si měli udržet v harmonii svůj osobní život, naplněný úsilím o hledání etických myšlenek v kontaktu s okolním světem. Ztráta svobody byla ve skutečnosti daní za příslib lepšího standardu.
Burning, workoholismus, mobbing a bossing, nová cizí slova, se staly příčinou duševního utrpení, ztráty životních pozic, otrávily vztahy mezi lidmi a srazily na kolena nadějné jedince ponižujícími praktikami, donucujícími strategiemi, aby to nejlepší, co v nich je, odevzdali za peníze, a pak odtáhli do svého pekla rozložené osobnosti a duše, roztříštěné do všech stran. Nic nepomohla meditační hudba, ni nepomohla alternativní medicína a alternativní psychologie. Mnoho lidí se už ze svého pádu nevzpamatovalo a změna osobnosti jim vzala nejbližší a nejdražší blízké. Neměli ve své mysli a duši nástroje, o které by se mohli spolehlivě opřít a vyvolat regenerační procesy, které by je ozdravili a návrat do hry byl nemožný.
A přednášky o divech lidské psychiky, hlubinné psychologii byly předem na dlouho vyprodané. Na jiných se dokonce se rozebírala i témata, pocházející z indické duchovní nauky, o karmě a inkarnaci. Lidé, o kterých bych to nepředpokládala, chodili meditovat ke svým guru a nosili v záňadří amulety, diskutovali o svém duchovním stupni a vůbec se chovali podivně. Mezi kazetami, které se prodávaly, jsem našla i starý gregoriánský chorál a po nějakém čase se vynořili hudební skladatelé, kteří přišli na trh s mystickou hudbou, u nás například Petr Piňos, učitel na brněnské konzervatoři, který vychoval vynikající mladé umělce.
V tomto období působili i manželé Tomášovi, kteří rozhodně prospěli české mystice v první dekádě 90. let 20. století a jistě mnoha lidem i prospěli ve zvládání vnitřního života. Doba, která měnila razantně lidské životy, způsob obživy, přinášela nejistotu, konflikty a též pocity odcizení, strachu z nezvládnutí náročných způsobů mezilidských vztahů, postavených na novém pojetí lásky, ceny přátelství, pojetí rodičovství a výchovy dětí pro úspěšný život se jen zdánlivě zdála být novou a jakoby existující za tlustou čárou. Ve skutečnosti všechny tyto prostředky k duševní harmonii byly jen návody, na které nemohl člověk vnitřně navázat, protože chyběla trvalost, jistota a trvalá víra, plodící naději a lásku, která by ochraňovala každého před pocitem prázdnoty svým trvalým oscilováním v nitru člověka a zajišťovala pocit sounáležitosti v mezilidských vztazích.
Mnoho lidí přijalo do svého prožívání alternativu, vyplývající z mnoha nabídek pro objevení způsobu života, hrnoucích se ze všech stran. Své příbytky ozdobili africkými maskami, čínskými tyčinkami, vydávajícími roztodivné vůně, barevnými koberečky, japonskými předměty udivujícími svou subtilností, aby se tak odlišili od té všednosti, šedě a siroby minulých let. Ale také přijímali názory na způsob stravování, způsob pečování o tělo a ducha, rozhodovali se o věcech, o kterých se nemohli dříve rozhodovat. Co největší prostor pro svobodu! Ale zároveň nepřijalo diktát manažerství, který ve své podstatě rozkládal způsob vedení komunikace, vedení a řízení práce a způsob přijímání odpovědnosti ve všech stupních veřejného života s hluboce negativními dopady na osobní život.
Lidé přestávali rozeznávat svůj osobní život ve veřejném, který by měl být prožíván v intimitě a návyky soutěživého způsobu z tržního hospodářství přenesli i do mezilidských vztahů v rodinách a v přátelských vztazích, pocit, že peníze jsou nejdůležitějším prostředkem k osobní svobodě, že jsou základem k jinak oprávněnému naplnění tužeb k úspěchu, sebeprosazení, k získání postavení v hierarchii společenského žebříčku, opouštěli opravdové hodnoty, kterými si měli udržet v harmonii svůj osobní život, naplněný úsilím o hledání etických myšlenek v kontaktu s okolním světem. Ztráta svobody byla ve skutečnosti daní za příslib lepšího standardu.
Burning, workoholismus, mobbing a bossing, nová cizí slova, se staly příčinou duševního utrpení, ztráty životních pozic, otrávily vztahy mezi lidmi a srazily na kolena nadějné jedince ponižujícími praktikami, donucujícími strategiemi, aby to nejlepší, co v nich je, odevzdali za peníze, a pak odtáhli do svého pekla rozložené osobnosti a duše, roztříštěné do všech stran. Nic nepomohla meditační hudba, ni nepomohla alternativní medicína a alternativní psychologie. Mnoho lidí se už ze svého pádu nevzpamatovalo a změna osobnosti jim vzala nejbližší a nejdražší blízké. Neměli ve své mysli a duši nástroje, o které by se mohli spolehlivě opřít a vyvolat regenerační procesy, které by je ozdravili a návrat do hry byl nemožný.
Ano, duchovní život
Ať člověk přemýšlí, jak přemýšlí o svém životě, musí dojít k názoru, že jeho nitro tíhne hluboce k harmonii. A jistě, že indická nauka o těle, duchu, duši a mysli v jednotě má pravdu. Není to poprvé v dějinách, kdy lidé usilovali o poznání a rozkrytí tajů života a o meditaci, která by je dovedla až k sounáležitosti s vyššími sférami, v nichž objeví tu stříbrnou "pupeční šňůru" se svým Stvořitelem. V tom, co jsme prožili, jak bylo výše popsáno, jsme se nelišili. Jenže my jsme nehledali, ale přijímali nabídky trhu, které slibovaly, často za drahé peníze, které jsme však museli "někde a nějak" vydělat, klid, svobodu, osvobození, vytržení, ozdravění a lásku, plynoucí od Věčnosti k nám a zpět. A proto křesťanství dává takový význam modlitbě, pronášené v tichu, v intimitě a duševním klidu. Člověk této doby je stejný jako lidé, kteří ho v dějinách předcházeli. Mění je způsoby života navozené vnějšími podmínkami, mění se prostředky a strategie, ale lidské nitro, toužící, lpějící, hledající, je stále stejně otevřené - a tím zranitelné. Krása modlitby, v níž člověk dokáže spočinout, odpočinout si a oddálit se svému údělu žit ve světě, který ho obklopuje, mu vrátí důstojnost v plném slova smyslu, ke které byl stvořen.
Bože, prosím tě za všechny, kteří trpí duševními nemocemi, úzkostmi, ztrátou svého domova, ztrátou zázemí, pocitem osamění ústící v zoufalství a ztrátou klidu, abys jim pomohl rozeznat, co je pro ně důležité a co jim naopak škodí. Abys jim, Bože, ukázal jim cestu z ponížení do sfér svého nekonečného pokoje, nekonečné moudrosti a neutuchající lásky. Nauč je hledat pravost lidství, lásky a přátelství. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat