Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba - 15. část

Rozlobený a vyjednávající císař Matyáš a o vyhnání jezuitů  

¨

Císař se naštval

Když k císaři, který dlel ve Vídni, došla zpráva o tom, co se stalo v Praze dne 23.  května 1618 (defenestrace), vyděsil se. Když prý uslyšel, pravil jeho osobní lékař  Jan Rocoretus, který přinesl zprávy do Prahy, co se v Praze děje, nikoho nechtěl skoro dva dny k sobě pustit, ani nepřijímal stravu. Císařovna se ho přímo zeptala, zda-li ví, co se v Čechách děje, odpověděl, že ví, a že to způsobila i s kardinálem Khleslem. Připusťme, že zpráva Jana Rocoretuse byla důvěryhodná.  A pokračoval: císař se velmi rozčilil na své rádce, kteří jej stále poštvávali proti stavům v Čechách a přesvědčovali ho, že bude snadné stavy zkrotit. V takovém rozpoložení se Matyáš obrátil na českého krále Ferdinanda, který právě se účastnil uherského sněmu v Prešpurku, ve chvíli , kdy k němu dospěla ta zpráva byl na hostině v Ostřihomi a dobře se bavil. Když všichni přítomní na hostině vyslechli o událostech, raději se rozešli do svých příbytků.

Ferdinand se radí z Khleslem

Dne 28. května se Ferdinand poradil z Khleslem, Molartem, Ulmem a jinými rady a vzkázal císaři Matyášovi, aby vypravil do Prahy důvěryhodného člověka, který by na místě zjistil stav věcí a podal o nich spolehlivou zprávu. Matyáš radu od Ferdinanda ihned přijal a ustanovil k tomuto úkolu Jana Eusebia z Khuenu. Nejdřív se ale zeptal Thurna, jestli má co Čech volnou cestu, a když Thurn přikývl, Khuen se vydal na cestu a dne 6. června dorazil do Prahy. Jeho první cesta vedla za místodržícími, kteří ještě zůstali v Praze.

Ale jak se to dozvěděli direktoři ...

Jak se to dozvěděli direktoři, ihned vypravili k místodržícím tři osoby s dotazem, co Khuen přivezl z Vídně, protože o tom v Praze putovaly různé pověsti. Bylo jim sděleno, že nejvyšší purkrabí oznámí direktorům to, co mu bude sděleno. Když se Khuen místodržících na všechno vyptal, vzkázal direktorům, aby k němu vyslali tři osoby, kterým oznámí některé důležité věci. Ale direktoři zostra odpověděli, že není zvykem, aby chodili za poslem ti, k nimž je vypraven, a že tedy on sám je povinen přijít k direktorům. A tím bylo zmařeno jakékoliv jednání a smlouváním mezi direktory a císařovým vyslancem. Císař Matyáš dostával z Čech od katolíků a upřimných přátel panujícího rodu podrobné zprávy téměř každý den. Líčili, jak povstání roste jako zhoubná povodeň, radili mu, aby  se císař vrátil do Čech a podle zákona uspořádal náboženské otázky podobojí a ostatních duchovních.  Zejména pak Adam z Valdštejna radil císaři k co největší povolnosti aby nepopřával sluchu rozvášněným rádcům, ale těm mírumilovným a spravedlivým. V tomto smyslu zněly i zprávy od Khuena, které od něho obdržel Matyáš z jeho pobytu v Praze. Khuen znal slabost císaře, jeho nestatečnost, také i věděl, že Matyáš nemá dostatek financí, takže podle jeho náhledu nebylo ani pomyšlení, že by Matyáš mohl pokořit Čechy mocí. Podle toho, co slyšel od místodržících, viděl i na vlastní oči: vzdorovitost a nepoddajnost českých stavů, jejich odhodlání ke každému násilnému kroku. A tak nabyl přesvědčení, že jsou Češi odhodláni k boji na život a na smrt. Radil císaři, aby se s Čechy vyrovnal po dobrém, aby vydal manifest, že bude zachovávat majestát a porovnání, že zastaví své zbrojení, s čímž souhlasili i místodržící. Skutečně, dne 11. června vydal Matyáš manifest, ve kterém sliboval, že bude zachovávat všechny svobody a zemská privilegia, ale tak, jak se to dělo doposud. V závěru pak pohrozil Čechům tresty, pokud se nevrátí k pokoji a pořádku. Ještě dříve, než tento manifest dospěl do Prahy, tedy zároveň s císařovým nepřátelským krokem, stavové učinili opatření na znamení, že se nehodlají zastavit na své revoluční dráze a dne 14, června nařídili direktoři místodržícím, nejvyššímu purkrabímu a mistru křížovnickému, aby ze svých obydlí vycházeli jen tehdy, kdyby chtěli navštívit kostel sv. Víta, nebo císařskou zahradu, Z Prahy se však nesmějí vzdálit pod žádnou záminkou. Třetí místodržící Adam z Valdštejna, který požíval úcty a vážnosti u direktorů směl chodit kam chtěl, ale nesměl se vzdálit z Prahy. 

Další císařovy přípisy do Prahy

Další císařovy přípisy pocházejí z data 18. června, tedy po návratu Khuena z  Prahy do Vídně. V prvním odpovídal na list stavů, kterým omlouvali svůj zákrok proti místodržícím, káral jejich jednání, že neměli najímat vojsko, nařizovat hotovost a defensi. K tomuto listu byl přiložen císařský patent, který zněl ostře a rozhodněji a měl být vyhlášen v Čechách. Matyáš ohlašoval, že nerušil majestát a porovnání mezi stavy, ani jiné svobody, že všechny svobody bude i dále zachovávat a že nikomu nedovolil, aby je svévolně rušil. Kromě toho císař přísně nařizoval, aby najatý lid byl propuštěn a hotovost zemská byla zastavena. Za to sliboval, že i on nebude zbrojit a že propustí najatý lid. Kdyby však stavové neuposlechli tohoto nařízení, hrozil císař, že se chopí všech prostředků, aby "Důstojnost a mocnost" císařskou a královskou v celosti a podstatě udržel a zachoval. Avšak patent neměl žádný výsledek. Naopak, stavovská stráž v malostranském domě dokonale prohledala císařova posla a odebrala mu všechny spisy, když 20. června v 9 hodin večer dorazil do Prahy. Jen náhodu si nevšimla malého tlumoku, kde byly císařské listy, takže je posel doručil nejvyššímu hofmistrovi Adamovi z Valdštejna. Ten skutečně konal přípravy, aby císařův patent byl v Čechách rozhlášen. Ale direktoři se o tom včas dozvěděli a vypravili k němu třikrát Pavla z Říčan, Václava Štastného Pětipeského a Tobiáše Štefka a hrozili mu násilím, takže uložil císařské přípisy do zemských desek, kde je direktoři zamkli.  K dalšímu kroku přiměla císaře zpráva, že čeští direktoři vypsali dne 24. června obecní sněm na 25. června a tak dne 23. června poslal další přípis s tím, aby sjezd odvolal. V tomto psaní poprvé císař přiznal, že Češi mají důvod ke stížnostem.Dne 27. června bylo doručeno další psaní do rukou direktorů, kterým si císař stěžoval na hraběte Matyáše z Thurnu, že rozkázal Krumlovským a Budějovickým , aby císařské vojsko vyhnali ze svých měst. A oznámil, že rozkázal svým velitelům, aby s vojskem bránili jeho poddané. Na to direktoři sepsali novou odpověď. Na konci dopisu vyhrožovali direktoři, kdyby cizí lid vojenský byl uveden do země proti právu a zřízení zemskému, že by lid v Praze a v krajích se hned vzbouřil a udeřil na všechny kláštery a řeholníky, takže direktoři by pak nemohli, i kdyby chtěli, bez boje překazit a zastavit takové násilí. Dne 30. června bylo oznámeno stavům poslední císařovo výhružné psaní patentem. Zřejmě se schylovalo k použití zbraní a direktoři napomínali stavy, aby odvedli včas své daně na Pražský hrad a tím dokázali své vlastenectví.  Zatím došly do Vídně odpovědi stavů a direktorů, že se stavové nenechají podrobit smírnému jednání. A 9. června císař poslal přísný a rozhodný patent.  

Pravil bez obalu, že stavové podobojí nedbají jeho napomenutí, výstrah a rozkazů, že sami místo mírných prostředků začali sbírat vojáky a zbrojit a že on je tedy nucen hájit své poddané a duchovní i světské svými prostředky. "Poněvadž však nikdo nemá být považován za zločince, aniž by byl usvědčen nebo odsouzen, tedy i stavy obviněné osoby byly pohnány před soud. Kdyby se tak nestalo, stavové sami by rušili svobody, práva a zemské zřízení, za jejichž obhájce se vydávají, až by tím jiným dávali špatný příklad, pohrůžku stavů, že by byli nuceni se ucházet o pomoc proti cizímu vojsku u zahraničních panovníků, odbyl Matyáš tím, že už se o takovou pomoc všude ucházeli, avšak nadarmo, neboť žádný panovník jim neposkytne pomoc ze strachu, aby se jeho vlastní poddaní proti němu nevzepřeli stejným způsobem. Až 19. června odpověděli stavové na císařův list a velkou váhu kladli na slova císařova o vojsku, které chtěl vypravit do Čech a dokazovali mu, že vojsko sebrané v ostatních císařových zemích, je zrovna tak cizí, jako vojska kdekoliv jinde naverbovaná.  Že by tím porušil také svou přísahu  a zemské zákony.  Neboť že zřízení zemské každého, kdo má úmysl vtrhnout do království jakýmkoliv způsobem a s jakýmkoliv lidem, zjevně vyhlašuje a pokládá za nepřítele království českého.

Císař považoval české stavy za odbojníky, i když s nimi takto vyjednával a konal přípravy na to, aby zbraněmi sjednal jejich poslušnost a aby neposlušné a a vzpurné stavy pokořil a potrestal. Španělský vyslanec, který císaře nadarmo nabádal l rozhodnému jednání, byl asi příčinou, že se hněv krále Ferdinanda obrátil proti Khleslovi, kterého přímo obvinil, že podporuje české povstalce, že má tajné spojení s vůdci českých stavů a že Matyáše přemlouvá k mírnosti a shovívavosti. Toto podezření způsobilo pád muže, který byl takřka všemohoucí a svou činností hluboko a neblaze zasahoval do českých dějin. 

     

Vyhnání jezuitů

Tentokrát zmatky v Čechách daly na sebe upozornit i v celé Evropě. Jezuité byly vypovězeni z Prahy a z Čech. Dne 1. června sepsali direktoři zvláštní dekret o vypovězení jezuitů:

"Poněvadž všem vědomě jest, že jsou oni jako i všechna škola jejich jezovitská království českému posavád k znamenité škodě byli a praktikami svými stavům téhož království všelijaké ouklady strojili a totéž až po dnešní den konají, skrze to s pomocníky svými v témž království řád, právo, svobody zemské, obecný pokoj rušili a mnoha zlého původové a příčina byli, což všichni tři páni stavové do týchž jezuitův sobě stěžují. Poněvadž by tedy rádi, co na nich jest, ráčili chtíti to s dostatkem opatřiti, aby království české i budoucně pod šťastným J.M.C jakožto krále českého kralováním před dalším nebezpečenstvím v pokoji zůstávati mohlo, protož se ráčí na místě všech tří stavův královských českého pod obojí podlé moci sobě dané a společného stavův snešení je i všechny jiné jezovity, kdež ti se koli v témž království zdržují, z téhož království Českého nyní i na časy budoucí a věčné vypovídati a přísně jim poroučiti, aby hned, a to nejdéle od dnešbího dne v témždni pořád zběhlém, totiž do pátku po památce seslání Ducha sv. na apoštoly, z téhož království jinam se pokojně odebrali, i také jiným jezovitům, kdež ti koli v témž království jsou a se zdržují, o tom správu dali, že i sami z tohoto království se vypovídají, ano i oněm se poroučí, aby se tolikéž v jmenovaný den z království Českého vystěhovali a odebrali a na věčnost se do něho nenavracovali, aneb aby znáti dali, že se chtějí navrátiti. Nebo nestalo-li se toho od nich a po projití času toho, že by někteří ještě v tomto království postíženi byli, tu aby nejenom na ty, nýbrž i na každého, kdož by jezovitúv se ujímal aneb je chrániti chtěl , vším zlým a protivným se dokročilo. S tím, že direktorové ani stavové vinni nebudou a býti nechtějí. Kteréžto jezovitův spravedlivě z království Českého vypovědění že také skrze otevřené patenty vůbec po všem království vyhlášeno a oznámeno bude.Co pak se jiných osob řeholních nábožetství pod jednou v klášteřích i jinde zůstavajíc a pokojně se chovajících dotýče, na ty tento dekret se nevztahuje, než toliko na samé již svrchu psané jezovity, Kterážto škodlivá a bouřlivá sekta jezovitská pro své hrozné ouklady, kteréž je vrchnostem světa a celým zemím strojila, že předešlého času také i v jiných královstvích a zemích od vrchností a lidí náboženství římského pod jednou z týchž království a zemí, v nichž pokoj učiněn býti měl, vypovědína býti musila a byla. O čemž vědouce, aby se tak a ne jinak zachovali."

Tento dekret byl opatřen 21. pečetěmi a byl ihned ráno, dne 2. června, zaslán jezuitům do jejich koleje a devíti osobami, které byly vybrány ze tří stavů, byl odevzdán rektorovi koleje v přítomnosti všech shromážděných bratří a přitom jim bylo oznámeno, že se mohou v městech zdržovat ještě přes nastávající svatodušní svátky, avšak po svátcích, aby se snažili ve svém zájmu vyhovět nařízení direktorů, pokud se nechtějí potkat s nepříjemnostmi. 

Jezuitská kolej byla ihned obsazena uvnitř o zvenčí silnou stráží, aby z jezuité nemohli nic odnést nebo odvézt. Jezuité slíbili, že se zachovají podle vůle stavů. Dne 8. června v neděli  na svátek sesláni Ducha svatého na Apoštoly, se ve svém kostele veřejně rozžehnali se svými posluchači. Zatím se však snažili získat milost direktorů prostřednictvím nejvyššího purkrabího Adama ze Šternberka a nejvyššího hofmistra království českého Adama z Valdštejna, aby nebyli stíháni pro dluhy a aby mohli vypořádat své věci. Ale delší lhůta jim nebyla poskytnuta, protože ji chtěli využít k získání přímluvy u stavů od císaře i od papeže.A tak když jim vyměřený čas vypršel, museli všichni opustit Prahu.  Na cestu dostali průvodní listiny, jimiž direktoři nařídili, aby stěhujícím se jesuitům  byl dán všude volný průchod a aby na ně ani na věci, které s sebou mají, nikdo nesahal nechce-li být přísně potrestán.

A tak, dne 8. června odpoledne vyjely přední osobnosti z koleje na čtyřech vozech s velkým nákladem. Potom šli ostatní, mladší jezuité s černým křížem jako procesí Starým a Novým městem pražským a odcházeli stejnou cestou, jako když roku 1555 za císaře Ferdinanda přišli do Prahy. Někteří nemocní jezuité, kteří museli zatím zůstat v koleji, je následovali o několik dní později. Velká část jezuitů, které byli z Prahy vypovězeni, se usadila v olomoucké koleji. Rektor koleje, Valentinus Coronius s jedním bratrem odjel do Vídně - a scholastikové do Štýrského Hradce, aby pokračovali ve studiích.  Jezuité zanechali v pražské koleji pět velkých zapečetěných beden o nichž prohlásili, že jsou v nich věci, které patří španělskému legátovi, a proto byly bez odporu vydány a odneseny na Malou stranu. Direktoři žádali staroměstské Pražany, aby vyhotovili inventář všech věcí, které zůstaly v koleji a celou kolej sami opatrovali. Pražané to však odmítli. Prohlásili, že jsou ochotni spolupracovat  s osobami, které budou stavy určeny jako komisaři a opatrovníci těch věcí. Za opatrovníky tedy byli zvoleni Šimon Sušický se Sonnenšteina a Václav Maštěrovský z Jizbice. 

Následujícího dne, tedy 9. června byl vydán veřejný mandát o vypovězení jezuitů z českého království a byl rozeslán po krajích jménem tří stavů království českého podobojí. 

16. Konec kardinála Khlesla, Moravané a Slezané