Pád kardinála Melchiora Khlesla
Se jménem kardinál Khlesl jsme se setkali
v minulých dílech. Nyní, v této pohnuté historické době, plné vášní a
již s válečnými přípravami, se kardinál Khlesl stal nežádoucí osobou.
Když se král Ferdinand
vrátil z prešpurského sněmu, hned začal vyjednávat s arciknížetem
Maxmiliánem o zajetí a odstranění kardinála Melchiora Khlesla. Dokonce i
španělský velvyslanec k tomu nejen radil, ale také pak i schvaloval.
Průběh událostí
Arcikníže Maxmilián
pozval kardinála Khlesla dne 20. července na návštěvu do svého domu. Khlesl se
dostavil a ještě dřív, než vůbec arciknížete uviděl, byl zatčen panem
Z Breuneru a v přítomnosti pana ze Stadionu a hrabat z rodu Dampierre,
Colalta a Montecuculi,
kteří k celé akci byli přizváni, Breuner poručil Khleslovi, aby si svlékl
kardinálský šat a oblékl se do připraveného šatu prostého duchovního. Kardinál
se sice bránil ale byl donucen poslechnout, protože mu vyhrožoval hrabě Dampierre.
Nadával mu do bezectných kluků a hrozil mu, že se mu povede ještě daleko hůř,
jestliže okamžitě neuposlechne. Khlesl
žádal, aby byl veden k císaři, ale jeho prosby byly marné. Místo
k císaři byl odveden krytou chodbou z hradu arciknížete na val a přes
val ke Skotské bráně. Posadili ho do vozu se šestispřežením, kočí práskli do
koní a ujížděli tryskem z Vídně. Provázel je oddíl jezdců, kterým velem
hrabě Dampierre. Asi po dvou mílích posadili Khlesla do jiného vozu
s čerstvým trojspřežím a jeli dál, přes Vídeňské Nové město do Šotvínu.
Odtud ho nesli v nosítkách přes štýrské a korutanské hory do Tyrol na
Ambraský hrad. Tam dojeli za osm dní. Khlesl tam zůstal uvězněn. Kromě nosičů a
několika služebníků doprovázel Khlesla pouze pan Breuner a pán
z Volkštejna.
Pouze několik zasvěcených
osob vědělo co se s Khleslem stalo. Jeho vlastní služebníci byli několik
hodin obsluhováni v jiné místnosti a čekali, až jejich pán ukončí důležité
jednání, zatímco on už byl daleko za Vídeňským Novým Městem.
Císaři Matyášovi se přitížilo
Když se tyto věci dály,
císař Matyáš ležel nemocen na lůžku. Ferdinand a Maxmilián neváhali, aby mu
ihned všechno oznámili a císaře Matyáše popadl velký hněv. Odsoudil takové
jednání jako surové a poručil, aby Khlesl byl přiveden zpět. Avšak Ferdinand a
Maxmilián mu vysvětlovali, proč se tak rozhodli A Matyáš, který tak rád
podléhal radám druhých, nakonec nevydal rozkaz, aby byl Khlesl přiveden zpět do
Vídně. Dostal totiž sám strach, aby nebyla ještě omezena navíc jeho osobní
svoboda. Proto dával svou ložnici zamykat a mluvil i o tom že požádá Čechy o
ochranu anebo také Hornorakušany. Také císařovna, kterou Khleslovi přátelé
žádali o pomoc, si nevěděla rady. Ale Ferdinandovi a Maxmiliánovi trpce
vyčítala, co udělali, a naříkala, ale jinak nepomohla.
Khlesl byl nebezpečný pletichář
Matyáš se neodhodlal
k rozhodnému kroku ve věci Khlesla ani později. Jeho vůle byla zviklána
neustálým líčením, jaký je Khlesl nebezpečný pletichář, líčili ho jako
neobyčejně zištného člověka a pánovitého muže. A tak, jak byl vždycky Matyáš
nestálý ve svém přesvědčení konečně zvolal : „Jestliže náš nejtajnější rada
vskutku takových věcí proti nám se dopustil, pak jste té čiperné šelmě udělali,
co jí patřilo:“
Také slíbil
arciknížatům, že jim odpustí, když ho řádně odprosí- Domluvili si způsob, jak bude odprošení
probíhat a když 29, července formálně odprosili, Matyáš oběma odpustil. Pouze
si vymínil, aby byl Khleslovi zachován život a aby jedině papeži přináleželo ho
soudit.
Papež Pavel V. ve věci Khlesla
Papež Pavel V. neměl zájem na
tom, aby Khlesla vrátil do původní pozice. Koncem roku zemřel císař Matyáš a na
králi Ferdinandovi chtěl papež pouze zadostiučinění, a to , aby žádal pro sebe
a své pomocníky rozhřešení od církevní kletby a aby udal důvod, prořč dal
Khlesla násilně odstranit. Ferdinand byl připraven, že objasní příčiny, ale
nemohl se odhodlat k tomu, aby žádal o rozřešení, protože podle svého
přesvědčení vykonal skutek, ke kterému měl plné právo. Později se však papeži
podrobil.
Další Khleslovy osudy
Dne 30, července byl
Khlesl předveden na inšprucký hrad
(Innsbruk) a tam byl vězněn až do podzimu roku 1619. V tomto roce proti
němu vedl papežský nuncius Veropel vyšetřování pro velezradu a pro poškození
věci církve, jak je obvinil prvně král Ferdinand. Khlesl se vzdal veškeré obhajoby
a dal na milost papežské stolici. Byl doveden do svatojiřského kláštera jako
papežův vězeň. Tam měl být doživotně uvězněn a odkázán pouze na svůj pokoj a
nesměl si ani s nikým dopisovat.
Z čeho byl vlastně Khlesl obviňován?
Členové panujícího rodu
obviňovali Khlesla, že rozdmýchával sporu mezi Rudolfem a Matyášem, a proto
protestanté nabyli v rakouských zemích velkou moc a čeští stavové dosáhli majestátu.
Jeho činnost byla líčena tak, jako by byl vinen českým stavovským povstáním a
jakoby podporoval Turky v Uhrách. Bylo mi kladeno za vinu, že překážel Ferdinandovi,
aby se stal Matyášovým nástupcem v zemích koruny české, že se za peníze
ujímal protestantů ke škodě katolíků a že se dopustil svatokupectví. Khlesl
zřejmě neměl úmysl podporovat protestanty. Jeho rady Matyášovi spíš směřovaly k vymýcení
církve podobojí a luteránů k úplnému pokoření českých stavů a pronikavému
omezení jejich svobod. Neblahým následkem jeho rad bylo, že jeho rady měly
opačný účinek a nesmířlivost proti nekatolíkům vedla až k povstání. Avšak
to nebylo jeho úmyslem. Ve své horlivosti radil Matyášovi tak, že to vedlo k opačnému
výsledku, než zamýšlel. Podstatnější je výtka, že štval Matyáše proti Rudolfovi
a že se všemožně snažil, aby se Ferdinand za Matyášova života nestal českým
králem.
Řehoř XV. se smiloval
Po smrti Pavla V.
nastoupil Řehoř XV. a ten vymohl u Ferdinanda, aby Khlesl mohl být vězněn v Římě.
Do Říma odjel dne 27. Listopadu 1622 a vyprosil si u Ferdinanda svobodu s podmínkou,
že se již nikdy nevrátí do Rakouska a že se zříká práva na své jmění, které nabyl
vynucováním si peněz při každé příležitosti a přijímal velké dary. Španělský
dvůr mu platil značnou částku a platili mu také čeští stavové, i moravští a
slezští. Khlesl nahromadil značné jmění, jehož část byla po jeho zatčení
zabavena císařskou komorou a vynaložena na zbrojení proti Čechům. Až v roce 1627 se směl Khlesl vrátit do
Vídně, tak zvýšil svůj roční důchod a zemřel dne 18 listopadu 1630 ve stáří 77
let, své jmění věnoval duchovním účelům.
17. Moravští a slezští
stavové proti Čechům
Žádné komentáře:
Okomentovat