Pár slov na úvod
V Toskánsku působil vliv Petra Jana Oliviho, rodáka z jihu Francie, který působil nějakou dobu na universitě ve Florencii. Ve františkánské provincii v Provensálsku panovala zvláštní situace. Představení řádu byli v této oblasti na jedné straně lhostejní ve vztahu k chudobě, na straně druhé však projevovali ve vymáhání disciplíny velikou tvrdost. Zlořády\ pak dále podněcovaly rigorismus, takž se tato provincie radikálně rozštěpila na obránce statu quo (a stavu ještě horšího), kteří byli obecně zvání konventuálové a rigoristické spirituály. Situace se ještě více zkomplikovala a vyostřila díky schopnostem Oliviho, žebravého mnicha z kláštera v Narbonne. Olivi hrál mezi spirituály dominující úlohu a nezávisle na problému chudoby patřil v době, kdy se scholastika zmítala v neobvyklých obtížích a zmatcích, k myslitelům první kategorie. Jeho přínosem pro spirituály bylo učení usus pauper. dlouhodobý proces změn skoncoval s teorií františkánské chudoby, podle níž neměl mít řád vůbec žádný majetek. Avšak ani opravdově smýšlející, leč umírnění františkánští mniši , z nichž největší byl sv. Bonaventura, generál řádu v letech 1257 - 1274, nebyli spokojeni se zřeknutím se majetkových práv, jež mělo představovat souhrn františkánské chudoby. V této době se již vyrovnali s papežovými vlastnickými právy (všechna majetková práva, která františkáni užívali, byla jen legální fikcí a de facto patřila papežovi), ale stále bojovali proti praktickému uvolnění zákazu užívat majetek. Spor ohledně otázky usus pauper se rozrostl, když jej posílila poctivá reakce spirituálů na porušování řehole v provincii a okolnost, že Olivi, který byl odvážným spekulativním myslitele, ve svých scholastických spisech nastínil názory, které částečně pokračovaly až k Ockhamovi a zneklidnili ostatní františkány. Konflikt začal jako disputace mezi Olivim a dalším františkánským univerzitním učitelem "bratrem Arem", posléze zasáhl celou provincii a nakonec u generála řádu. Vnitřní boj v řádu způsobil, že ho představení v řádu a ostatní scholastici obviňovali z hereze a bludu téměř dvacet let až do jeho smrti v roce 1298, a poté až do roku 1312, kdy se konal koncil ve Vienne. Definitivního odsouzení jeho učení se nikdy nepodařilo dosáhnout ....
Přesná povaha Oliviho vlivu a jeho vlastní smýšlení o konci světa zůstává nejpodezřelejším a nejprchavějším aspektem jeho díla. Na jeho eschatologické zájmy měl velký vliv Jáchym z Fiore.
Časově jsme ve 13. století a zaobíráme se vlivným mužem Jáchymem z Fiore, kalábrijským prorokem, který zemřel za pontifikátu velkého papeže Inocence III.. Náplní jeho činnosti bylo přemítání o plánu dějin, který objevil prostřednictvím meditací nad Písmem. Tři papežové - Lucius III., Urban III. a Kliment III. Jáchyma povzbuzovali v jeho exegetických úvahách. A to i poté, kdy jeho vliv utrpěl odsouzením jeho trinitářského libella na 4. lateránském koncilu. Ale jeho myšlenky o historii a budoucnosti byly ponechány stranou, takže měly po celé 13 století veliký vliv.
Příchod třetího věku Ducha svatého
Ačkoliv Jáchym nadchl členy náboženských řádů svými myšlenkami, ale on odmítal přesně stanovit datum konce jsoucího řádu věcí nebo blíže popsat podmínky života ve třetím věku Ducha svatého. Přes jeho spisy se do kněžského světa dostal sugestivní soubor metafor, symbolů, biblických paralel pro apokalyptické spekulace.
Jeho diagram o posloupnosti dějin, ať už ho vypracoval sám, nebo byl vytvořen pod jeho vlivem v Liber figurarum, sepsané kolem roku 1200, může povahu jeho výzvy doložit lépe, než ten nejlepší výklad.
Hádanka budoucnosti
Jáchym neúnavně pracoval s tradičními výkladovými principy, aby vyřešil hádanku budoucnosti. Podstata jeho metody spočívala v rozpoznání klíčových událostí a osob v jejich vzájemné posloupnosti. To pak skýtalo paralely, mapovalo čas a vyznačovalo přibližující se konec světa.
Nové datum
Jak je to v podobných spekulacích běžné, každé selhání v předpovědích mohlo být snadno překonáno: východisko výpočtů bylo možné měnit tak, že princip sám zůstal nedotčen a čtenáři nezbylo, než se připravit na nové datum. a Tím datem byl rok - 1260. V Itálii nastal mimořádný rozsah kajícnických procesí flagelantů, která se pak rozšířila přes Alpy až do Polska. Žádná nadpřirozená událost se všem v tom roce nestala. Protože se ohnisko očekávání posunulo a dalším rokem se stal rok 1290. Po celý středověk bylo datum druhého věku přesouváno, dokud Jáchymovy techniky nepřestaly být základnou tohoto proroctví.
Františkánská zběhlost v Písmu a jejich kázání, která si libovala v živém symbolismu a anekdotách, otevřela cestu zájmu o bohaté naleziště Jáchymových paralel a symbolů. K šíření joachismu v různých formách, který vedl u některých autorů až k volnému spojování františkánů s novým řádem třetího věku, přispěl mimořádný význam, kteří všichni žebraví mniši připisovali Františkovi.V tomto procesu dostaly Jáchymovy původní názory novou tvář.
Literatura
Lambert, M. Středověká hereze str.283 s násl.
Další prameny - odkazy v textu
Ze soukromého archivu
Žádné komentáře:
Okomentovat