Cílem úvahy, kterou Vám hodlám předložit, je jeden problém: jak obstát sám před sebou, když zjistíte, že jste byli roky klamání svým okolím a využíváni k osobním účelům lidmi, kterým jste důvěřovali. Jsou to marně prožité roky nebo takový obyčejný "světaběh"? Je poctivost a upřimnost, zaujetí pro práci a radost z uspokojení, že děláte něco dobrého a můžete si slušně žít jen iluze, z které nyní po tom, co poznáte pravdu, pomalu střízlivíte a při pohledu do zrcadla vidíte tvář dokonalého hlupáka?
Po letech ...
Představte si, že si najdete zaměstnání, o kterém si myslíte, že je pro vás vyhovující po všech stránkách, neboť máte vzdělání, určité postavení, jste zodpovědný, chcete se seberealizovat . Váš nadřízený vypadá jako fajn člověk, s kterým si porozumíte, že on s vámi spolupracuje, diskutuje, řeší problémy. A tak, odcházíte domů. spokojeni a máte radost, že jste zase udělali kus dobré práce. Nejde jen o to mít pravidelný příjem, ale také to vnitřní uspokojení. A tak plynou dny, práce je čím dál víc, ale vám to nevadí, protože se učíte něco nového a máte radost, že se otevírá obzor, který byste v normálním běhu věcí nikdy neobjevili. Věnujete se novým poznatkům, protože vás to baví a svým způsobem i naplňuje. A po několika letech zjistíte, jak jste byli podváděni. Už se vám to někdy stalo?
Všechno je jinak
Věřím, že se to stalo mnoha lidem v různých povoláních. Že roky, které jste prožili při každodenním vstávání, ve stresech a úzkostlivosti před každým novým úkolem (jen, aby to bylo v pořádku, co jsem ještě zapomněl, proboha, chybí mi ještě jeden podpis), míjely a v jakémsi stereotypu, který prorážela laskavá vůně ranní kávy, parfému, myšlenek na rodinu (jen, aby děti měly všechno s sebou a zase nebyla nějaká poznámka, že si nedonesli přezůvky, aby si manžel nezapomněl vzít ranní prášky, aby vyzvedl včas nejmladší ze školky), myšlenek na kolegy v práci, kterým nesete zbylé zákusky z nedělního posezení s přáteli, myšlenek na to, že vás zase sakramentsky bolí v zádech, ale k doktorovi nepůjdete, protože nemáte ještě hotové to či ono (a zase se bude propouštět, někdo by to mohl použít proti vám, takže zkusím tu křenovou placku), byly prožité jako na otáčivém hledišti, v kterém bylo pozadí tím pravým představením pro "zasvěcené", ale jeviště otočené k pomyslným divákům nepovedená hra, v níž jste hráli jednu z hlavních rolí "zodpovědných, pilných ustrašených hlupáků, s kterými si hráli jak chtěli, když vás chválili, tak se vám vlastně posmívali, protože jste to nebyli vy, kdo brali tučné odměny."
Etika je v božských zákonech, ale v životě je (ano, rabbi) všechno jinak ...
Najednou se vám převrátí svět. Někdo na vás ukáže prstem, aby sám sebe zachránil, protože jste v tu chvíli už mimo hru a vy se najednou dozvíte pravdu, tedy to, co se hrálo na odvrácené části jeviště. Nechápete. Vypadáte sami před sebou jako dokonalí hlupáci, ale začínáte si vzpomínat, že někteří, s kterými jste si rozuměli, změnili v určité době chování. Postavili si kávovar do jiné místnosti, kam vás nezvali, nedívali se už tak zpříma do očí, jako dříve, už na vás nečekali u jednoho stolu u oběda, protože "to věděli, že vás obelhávají." Marně jste přemýšleli, co jste špatného udělali, proč najednou ta změna, ale to byly zbytečné starosti. Teď se najednou vracejí vzpomínky na každý detail.
Tento ošklivý příběh má své rozuzlení. Všechno je promlčeno, jen osobní závěr je důležitý: pro nepoctivce, lháře a hazardéry s vlastní ctí jste prostě nebyli partnery, vyřadili vás ze své hry, protože nebylo pro vás místo na odvrácené straně jeviště. Byl to jejich úsudek, správný úsudek a 1:0 pro vás, přátelé, kteří jste byli klamáni ... Klidně se podívejte na sebe do zrcadla. Zase přijde ráno, který předznamená nový den. Nic se nestalo? Zkuste si sepsat, jen tak pro sebe, žalobu a vžijte se do role soudce - za roky prožité ve lžích a podvodech v okruhu nepoctivých lidí neexistuje morální odškodnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat