HLÁSEK: Svět stínů a světel: Rozjímání nad historií

Spojenectví světské a církevní moci

Z hlubin lidských dějin vyvstává velmi starý problém, který si, bohužel musíme znovu prodělat. Spojení církve a státu. Po pronásledování nového mohutného křesťanského hnutí antickými vládci přichází náhle spása v podobě mocného muže, císaře Konstantina I., pohana, který spojil ve své osobě dvě obrovské moci - moc světskou a duchovní a vložil se do dogmatických bojů, v kterých se křesťanská katolická církev, na Východě a na Západě, pokoušela odpovědět dosud pohanskému světu na otázku, kdo jsme, co chceme a co vyjadřujeme a proč nám máte důvěřovat a věřit. A tak poté, co skočilo neuvěřitelně vražedné pronásledování stoupenců křesťanství, jejichž těla hořela, zavěšená na stromech pro osvícení císařských zahrad a byla trhána za živa v arénách hladovými šelmami, vyvstala otázka, jak propojit lidi, hlásících se ke křesťanství, kteří pocházeli z nejrůznějších kulturních oblastí a vytvořit nový kulturní svět na troskách vyspělého antického světa. Ti, co se dnes vysmívají dogmatům si neuvědomují, že nešlo jen o ideologii, která byla nabídnuta a přijata k budování nové civilizace, ale o nový životní styl a vládu nad územím, které obsadilo jiné lidstvo, než bylo to antické. A to jsou evropští předkové, kteří začínali znovu vytvářet nový svět. Pro nově vzniklá království vyvstal nový problém: jak vybudovat mocensky pevné a současně duchovně stmelené území křesťanů, vojensky obranyschopné, sociálně i právně a duchovně silné, protože tu bylo stále nebezpečí rozvrácení velkých říší, které sídlily na obrovských územích. Zatímco Řím vznikal postupně za neustálých válek, kdy rozšiřoval své území, nyní bylo nutné jednat rychle, aby nové lidstvo, které obsazovalo území přistoupilo na určitý řád a bylo zvladatelné - silou. Neboť si s sebou přinášelo své představy o Bohu, o Kristu, o svém životě. A znovu hrozily bratrovražedné války, které i během dogmatických sporů propukaly.

Lidský přerod

Skutečně, v 2. - 8. století, kdy se pustili učenci většinou vzešlí z řeckých filozofických škol do obhajoby křesťanství a mezi nimi byli skutečně vzdělaní lidé oproti jinak nasměrovanému pohanskému lidu, který obsazoval uvolněné území po antickém lidu, si někteří neuvědomovali váhu nového učení. Byla přijata forma, ale nikoliv do důsledku obsah. Křesťanští vládci šířili křesťanství většinou násilím. Oproti tomu, co křesťanství skutečně hlásalo, docházelo znovu k pronásledování tzv. heretiků, kteří vnášeli do dogmatických sporů své myšlenky. Ale nešlo o nějaké nevzdělance. Intelektuální souboj o prosazení víry, která nevisela ve vzduchu, ale byla opřena o promyšlené teze, přerušili až Arabové, kteří se po přijetí islámu začali rojit na hranicích nově budované Evropy. V rozmezí zápasů začala vznikat tzv. "církev v církvi", mnišské hnutí, hlavně na Východě, ke kterému se Západ připojil až později, a vznikala střediska, kláštery, zakládané většinou vzdělanými muži a ženami, kteří pokračovali v práci svých předchůdců. Byla to nejen střediska víry, ale také středověké vzdělanosti, otevřená zájemcům o studium a i nový způsob života. Teprve nástupem Karla Velikého, Západního císaře, k moci, který též nešetřil mečem při přesvědčování lidí k víře, vznikly určité obrysy počátku kultury a vytváření státní moci na Západě. Zatímco Východ za císaře Justiniána se snažil probudit Nový Řím z trosek východořímské říše a oddal se zcela antickému ideálu po všech stránkách, bývalé území západořímské říše procházelo těžkými boji s kmeny Visigótských a Ostrogótských, kmeny Anglů a Sasů a mnoho jiných, které bývalé západořímské území obsazovali a současně, za iniciativy nových vládců z rodu Merovejovců a Franků i Anglosasů, zaváděli křesťanství za podpory papežů, s kterými uzavřeli dohody - mocenské i majetkové. Zatímco Východ, ač vytrvale ohrožován Turky a Araby, vybudoval úžasnou Byzantskou říši a pěstoval spiritualitu, Západ byl drsnější. Nejenže vznikaly lokální spory mezi vládci, kteří bojovali mezi sebou o moc, ale také mezi světskou a duchovní mocí. Protože církve musela stále zápasit o svou svobodu, aby mohla vykonávat své hlavní poslání a současně dostát svým dohodám se světskými panovníky.

Rozhodující doba pro Evropu

Jestliže někteří historikové píší, že se o Evropě rozhodovalo zvláště v 11. - 13. století, mají pravdu. Křížové války, které skončily fiaskem, vyprázdnily nejen státní kasu, ale přinesly nová hnutí hladovějící a chudnoucí Evropy, které chtěla setřást církev a vést svůj duchovní život bez ní a na vlastní pěst. Církev byla pod silnou kritikou vzmáhajících se měst. Nová vlna heretických hnutí zvedla další zápasy a boje. Jak uvnitř církve, tak i mimo ni. A zrodila se inkvizice. Ještě nebyl čas, aby proti mocenskému establishmentu mohlo vyhrát lidské volání proti utrpení a formálnímu vedení duchovního života, provázenému neustálému tlaku na placení daní a desátků. Proti takovému masivnímu hnutí se spojila světská i duchovní moc. Není divu. Šlo o hodně, šlo o destabilizaci a zničení světa, který se pozvolna opotřebovával. Vítězství církve a státu bylo jen dočasné. Zárodky se rodily k životu v moci, která rozlomí západní křesťanství v reformaci a brzy dojde ke konečnému účtování z feudalismem a i s katolickou církví ...

Boje o moc mezi papežstvím a císařstvím

Kdo bude dosazovat biskupy: Císař nebo církev vytvoří volební systém? Tento zásadní boj o svobodu církve vyvrcholil v bojích i investituru. Světská moc chtěla mít v církvi své lidi, kteří by ji neoponovali a schvalovali jejich vize a vize a mocenské projekty. Proto dosazovali osobnosti, které pocházeli z laiků, většinou z mocných rodů a tak se pomalu a jistě rozkládal křesťanský vliv. A tak můžeme pozorovat, že se císař odhodlal k nějakému mocenskému projektu, ale nebyl dokončen. Církev se snažila také uvnitř konsolidovat a vznikly dva velké projekty, které směřovaly k osvobození církve od světského vlivu - tyto dva středověké projekty se nazývají clunyjská a gregoriánská reforma, podporovaná vysoce postavenými šlechtici, kteří si uvědomovali, že časté války finančně ruinují království, že úbytek obyvatel vlivem válek a smrtelných pandemií jsou katastrofou pro hospodářský rozvoj a že slábnoucí vliv křesťanství ve svém morálním i duchovním rozměru, nahrává jen tomu, aby se území uvolnilo starým známým zájemcům o jeho obsazení. Východ a Západ se rozešel a po té, co byla Byzancie rozvrácena Turky a území Malé Asie jimi obsazeno, vyvstal Západu nejen nový nepřítel, ale také přišel o svého mocenského partnera. A Evropa bojuje - o politický vliv, o ekonomický vliv mocných a vlivných lidí, kteří rozněcovali války, nemilosrdně ruinující a současně budující svými výsledky nové politické a ekonomické systémy i zárodky dalších bojů, které měnily mapu Evropy ...